Angelu Merkelovou potvrdil tento týden sjezd CDU v Essenu jako lídra do podzimních parlamentních voleb. Předsedkyně CDU se pokusila zeslabit svůj dosavadní obraz jako "matky uprchlíků", která otevřela hranice Evropy migrantům dokořán, a prohlásila, že odmítá nekontrolovaný příliv migrantů a nošení burek v Německu.

Průvod zapomenutých

Merkelová zjevně doufá, že voliči ztratí paměť a znovu jí na podzim svoje hlasy vhodí. Dalším důvodem obratu je nůž na krku od partnerské CSU, jež ústy svého předsedy Horsta Seehofera prohlásila, že pokud Merkelová nepřijme strop pro přijímání imigrantů, nepůjde s ní CSU do vlády. To by znamenalo pro Merkelovou značné komplikace.

Merkelová je tedy posledním mohykánem ze staré party, kdo se bude pokoušet udržet v sedle v budoucím neklidném roce. Stačí se podívat na společné foto z Paříže po masakru v redakci Charlie Hebdo, kdy hlavní světoví lídři kráčeli v inscenovaném sepětí poloprázdným náměstím. Budovatelé šťastných zítřků okázale pohrdající lidem, od něhož je dělí policejní kordony na vyklizeném náměstí.

François Hollande jdoucí v čele průvodu "zapomenutých" dnes končí stejně jako Barack Obama jako jeden z nejméně oblíbených prezidentů Spojených států, který svou podporou Hillary přispěl k její volební porážce, stejně pomohl zničit svou podporou i kariéru Camerona a fakticky tak podpořil Brexit. Předvolební průzkumy, které Hollandovi minulý měsíc signalizovaly podporu blížící se sedmi procentům, ho vedly k rozhodnutí, že jediné, co může udělat, je nekandidovat, aby pro rozdělené socialisty zachránil v dubnové prezidentské volbě alespoň něco.

Rozhodující bitva o Paříž

Do záchranné mise se tak vrhl premiér Manuel Valls, jenž narychlo podal demisi, aby se pokusil za čtyři měsíce o zázrak a postup do květnového druhého kola. To se ale zřejmě odehraje v režii kandidátů pravice. Primárky Republikánů vyřadily nejprve dalšího veterána bruselské gardy, skandály zmítaného Nicolase Sarkozyho, zároveň i bývalého premiéra, centristu Alaina Juppého. Suverénní vítěz, "thatcherista" a bývalý premiér Francois Fillon, představuje pro Brusel složitý rébus, neboť nejenže nesdílí protiruskou hysterii, ale jako katolík je i zastáncem tradičních hodnot, což je v přímém rozporu se současnou bruselskou agendou, která tradičním civilizačním hodnotám vyhlásila válku.

Bude napínavé sledovat, jak dopadne souboj Fillona s černým koněm prezidentských voleb, předsedkyní Národní fronty Marine Le Penovou, která se obrací na podobný okruh voličů, ale mnohem razantněji prosazuje tvrdý postup proti Bruselu a normální vztahy s Moskvou. Nenechává tak nikoho na pochybách, že jejím cílem je návrat k Evropě národních států - včetně opuštění eura.

Je otázkou, zda by pro ni byl výhodnějším soupeřem Juppé, který by sice příliš neukrajoval z jejího případného voličského elektorátu, ale zato by měl větší potenciál ve druhém kole při vytváření široké aliance "všech lidí dobré vůle" proti nebezpečné "fašistce". Tedy situaci analogickou té, jíž jsme byli svědky minulý týden v Rakousku, kdy se za Alexandera Van Bellena postavili všichni levičáci, pokrokáři, liberálové, multikulturalisti - a především zdejší "importovaní" muslimové.

Podaří se socialistům přesvědčit a motivovat své voliče, aby hodili hlas Fillonovi? Z tohoto hlediska se dá říci, že Juppé by byl pro Le Penovou zřejmě bezpečnější, neboť Fillon může z jejího elektorátu více odčerpávat.

Wilders na vítězné vlně

Ještě měsíc před Pařížským dramatem se odehrají dvoje další důležité volby. Ty řádné v Nizozemí a zřejmě i předčasné v Itálii. V Nizozemí je favoritem Strana pro svobodu protiislámského Geerta Wilderse, jenž by podle průzkumu institutu Maurice de Hond ve volbách dnes zvítězil a se ziskem třiceti procent by jeho strana obsadila téměř třetinu křesel ve stopadesátičlenném parlamentu.

V takovém případě by velmi záleželo, jak se k případnému vítezství Wilderse postaví dosud vládnoucí konzervativci z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Ten již několikrát Brusel překvapil svým nepříjemným lpěním na demokratických zásadách, naposledy vypsáním referenda o asociační dohodě s Ukrajinou, kterou Holanďané letos na jaře odmítli.

S referendy v Evropě má totiž vládnoucí bruselský establishment stále stejné problémy. Nejprve vedlo lidové hlasování k odchodu Británie z EU a konci dalšího ze staré party - premiéra Camerona. A minulý týden poslali v referendu lidé do šaten dalšího bruselského oblíbence, "zázračné dítě" evropské politiky, italského premiéra Matteo Renziho. Ten spojil, tak jako Cameron, pyšně a nafoukaně s referendem o ústavní reformě svoji budoucnost. Asi si nevšiml, jak citelně na Italy dopadá současná migrantská invaze, kombinovaná se svěrací kazajkou eura a hospodářskými problémy v ní pramenící.

Itálie míří k předčasným volbám

Po referendu, kdy jeho vládu odmítlo přes šedesát procent Italů, jen smutně ke svému tajemníkovi poznamenal: "Netušil jsem, že mě lidé tak nenávidí." Je opravdu otázkou, kde byl po celou tu dobu zavřený.

Opozice samozřejmě žádá co nejrychleji předčasné volby. V preferencích vede euroskeptické Hnutí pěti hvězd, které počítá s vypsáním referenda o vystoupení Itálie z eurozóny. Druhá nejsilnější strana Liga severu požaduje rovnou vystoupení Itálie z EU.

"Je to krásný den, zvítězila demokracie proti establishmentu, bankám, Bruselu a jejich sluhům v Itálii. A proti neustálým Renziho lžím a neschopnosti řešit problém migrace. Prezidenta požádám o co nejrychlejší vypsání voleb," uvedl předseda Ligy severu Matteo Salvini. Lídr Hutí pěti hvězd, bývalý komik Beppe Grillo, po referendu prohlásil: "Poučení pro každého. Nemůžete lidem navždy lhát bez toho, abyste čelili důsledkům." Na svém webu požaduje, aby k novým volbám došlo co nejdříve. "Režimní propaganda a všechny jeho lži jsou prvními oběťmi referenda. Časy se změnily. Suverenita patří opět lidu - a nyní opravdu začneme uplatňovat naši ústavu."

Vypsání voleb podpořil i Silvio Berlusconi a jeho Forza Italia a dokonce i sám odcházející premiér Renzi, který podal demisi. Tedy zhruba do týdne. Z toho vyplývá, že i přes určité zmatky s volebním zákonem (současný volební systém byl před časem napaden u ústavního soudu) by mohli jít Italové k volbám možná ještě před Nizozemci, a pokusit se tak zahájit další rok velkých změn.

Rok kontrarevoluce?

Ostatně také o tom budou v pondělí 12. prosince diskutovat v Praze na Novotného lávce politici a publicisté v rámci již dvacátých Hovorů na pravici.

Nic samozřejmě nejde bez zádrhelů. Jedním takovým je vítězství zeleného Van Bellena ve Vídni. Široká probruselská koalice, která v opakovaných volbách dokázala vytvořit alianci proti "fašistovi" Hoferovi, sice zvítězila o šest procent, i přes masivní propagandu volila Hofera skoro polovina národa. Mimochodem - všiml si někdo, že by se zklamaní voliči Hofera vrhli do ulic a zapalovali auta, jak to právě v Americe předvádějí zapřisáhlí Hillaryini demokraté?

Patrně na to neměli čas - byli v práci.

"Čas pro prezidenta Strany svobodných ještě nedozrál. Samozřejmě je to škoda, ale výsledek je pro nás senzační. Náš cíl je zřejmý, stát se největší stranou v Rakousku," prohlásil po prezidentských volbách předseda Svobodných Heinz-Christian Strache. Vzhledem k propadu vládních stran nevylučuje řada rakouských expertů ani předčasné volby, které by mohly nastat kvůli stále častějším konfliktům v koalici socialistů a lidovců vedené kancléřem Christianem Kernem. Byla by to velká satisfakce za poraženého Hofera.

Zrušené volby ve Švédsku

Návod, jak "vzpouru davů" proti stále totalitněji vládnoucímu mocenskému establishmentu vyřešit, nabídlo minulý rok Švédsko, kde v současné době dominují volebním preferencím "extrémisté" ze strany Švédských demokratů. Podle posledních (i tak nepochybně patřičně "upravených") průzkumů by získali až 25 procent. Kromě zastavení imigrace a multikulturních experimentů, které ve Švédsku dosáhly naprosto obludných rozměrů, požadují vypsání referenda o vystoupení Švédska z EU.

Aby tomu zdejší "demokraté" zabránili - prostě zrušili volby! Vládní strany uzavřely s částí opozice smlouvu až do roku 2022, kterou zrušily předčasné volby plánované na březen 2015.

Na tomto kroku se dohodla Liberální strana, Strana centristů, Křesťanští demokraté a Strana středu. Při jednání o dohodě byli přítomni též Zelení, kteří jsou v současnosti ve vládě v koalici se sociálními demokraty.

Takže už dva roky vládne ve Švédsku tuhá normalizační multikulturní diktatura, která kriminalizuje jakoukoli kritiku imigrace. Trestným činem se současně stává i kritika vládních úředníků ve vztahu k imigraci, a to i v případných diskusích na internetu. Podobným směrem by dozajista rády vykročily i další vlády v jednotlivých zemích EU, někde však je lid stále tak zpátečnický, že by to patrně neprošlo, jinde je na to již poněkud pozdě.

Příští rok jistě přinese mnoho radostí i strastí. Doufejme, že budou radosti převažovat. Stejně, jako tomu bylo posledních několik měsíců.

Svět je v pohybu, ale na jásání je ještě brzy. Totalita se jen tak nevzdá. A rizika, že její do kouta zahnaní představitelé sáhnou k nějaké šílenosti, se nezmenšuje. Spíše naopak.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele