Výsledky krajských a senátních voleb kromě jiného ukázaly, jak si stojí jednotlivé subjekty české národovecké a "protiimigrační" scény rok před volbami do sněmovny. Obecně lze říci, že ukázaly jasnou dominanci Okamurovy SPD, která ve spojení se Zemanovci (SPO) dokázala jako jediný subjekt překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do krajských zastupitelstev a celkovým ziskem 30 mandátů obsadit šesté místo těsně za lidovci. 

Z perspektivy obrany národních zájmů a tradičních společenských hodnot je potěšující zejména krach TOP 09, která získala jen tři procenta a skončila za Okamurou, a ještě horší výsledky Zelených a Pirátů.

Vítězové a poražení

Bitva o lídra na národovecké scéně je zřejmě rozhodnuta. Výsledky ostatních uskupení byly totiž tristní a  pro volby do sněmovny za rok jim dávají pouze velmi malou šanci. Překvapivý je také propad Svobodných, kteří se rozhodli jít ve většině krajů společně se Stranou soukromníků.

Společně dosáhli určitého úspěchu (8 procent) pouze ve Zlínském kraji, kde se aktivně angažoval při podpoře kandidátky i senátor Ivo Valenta. V ostatních krajích byly výsledky velmi slabé, takže celkově jsou dvě procenta pro Svobodné a Soukromníky zklamáním a otevírají naléhavou otázku jak postupovat dál do sněmovních voleb.

Ještě hůře dopadly volby pro Úsvit, který kandidoval ve většině krajů spolu s Blokem proti islamizaci. Zisk necelého jednoho procenta hlasů je zřejmě pro vzbouřence proti Okamurovi (vedené nepříliš výrazným bývalým policistou Miroslavem Lidinským a stále "kličkujícím" předsedou sněmovního klubu Markem Černochem, který se snažil nabídnout protiimigrační rétoriku s "lidskou tváří"), velkým zklamáním.

Pomohla Okamurovi podpora Apačů?

Velkým oslabením pro Úsvit byl nepochybně též rozchod s Petrem Hamplem a Martinem Konvičkou, kteří založili Alternativu pro ČR (Apači) a v krajských volbách rozumně nekandidovali - naopak podpořili Tomia Okamuru. I tato podpora měla jistě vliv na jeho dobrý výsledek.

Ani Okamura totiž nepřesvědčil natolik, že by měl úspěch ve sněmovních volbách už jistý. Pět procent -  bez pražských voličů, kteří ve velké většině nepatří zrovna k jeho fanouškům - nic moc dopředu nezaručuje. Zejména v senátních volbách kandidáti SPD zcela propadli. Zato nováčci na scéně, Apači (Alternativa pro ČR 20017), s úplnou ostudou neodešli. Petr Hampl dosáhl v Berouně 7 procent a Martin Konvička v Táboře 8 procent.

Ještě o trochu lepší byla Alena Vitásková (Úsvit) v Ostravě, kde dosáhla 12 procent. Suverénem mezi pro-národními kandidáty byl Jaroslav Doubrava za Severočechy, jenž obhájil v Ústí nad Labem svůj senátorský post ziskem 60 procent. Pěkného výsledku dosáhla také Nezávislá Liana Janáčková, které jen těsně uniklo v druhém kole vítězství v Ostravě.

Jako pozitivní lze vnímat i vítězství dalších realistických kandidátů jako je starosta Chrastavy Michal Canov nebo bývalý ministr Rusnokovy vlády Jiří Cieńciala. Přínosem je i obhájení senátorských postů Tomášem Jirsou (ODS), Milošem Vystrčilem (ODS), Jiřím Oberfalzerem (ODS) či Alenou Dernerovou. Špatný výsledek neudělal ani kandidát Svobodných Milan Vodička v Kutné Hoře s 10 procenty.

Radikálové zcela propadli  

Dělnická strana sociální spravedlnosti (Tomáš Vandas) zůstala v krajských volbách i přes podporu slovenského národního lídra Mariána Kotleby daleko za očekáváním. Jejich půl procenta hlasů rozhodně nenaznačuje, že by ve sněmovních volbách měli šanci alespoň na kýžená tři procenta, která by straně zajistila státní příspěvek a peníze na další politickou činnost. Ještě hůře dopadla Národní demokracie, která se propadla se ziskem 0,2 procenta hlasů i pod svůj výsledek v evropských volbách, kde dostala půl procenta. Nejhůře dopadli Sládkovci (0,04 procenta).

Celkově lze říci, že volby naznačily určitý potenciál národních a "protiimigračních" stran, který byl však velmi málo využit. Dominance Tomia Okamury má ale hned několik háčků. Pokud chce pomýšlet na návrat do sněmovny, měl by zásadním způsobem doplnit "mužstvo“. Celkem šťastné spojení SPD-SPO také ukázalo, že Strana práv občanů nemá v osamocení příliš šancí a že za delší konec v tomto spojení tahá Strana přímé demokracie.

Okamurovi chybějí osobnosti

Okamurovi stále ještě chybějí další výrazné osobnosti, které by mohly obstát v náročné předvolební kampani v některých krajích. Snad nejvíce se to projevilo ve Středočeském kraji, kde se straně nepodařilo překročit pětiprocentní hranici a probojovat se tak do krajského zastupitelstva (uteklo o čtyři desetiny procenta). Pouhé zaplnění kandidátky členy strany bez ohledu na jejich politickou zkušenost a veřejnou známost nestačí. Jistěže hlavní váhu "káry" táhne Okamura, ale zdá se, že sám všechno neutáhne.

A je tady i další problém. Kdyby se mu podařilo dostat se do sněmovny s výsledkem, který měl v minulých volbách (7 procent), nic to, jak dnes vidíme, neřeší. Bude opět izolován. Aby mohly národovecké a "protiimigrační" strany pomýšlet na výraznější ovlivňování chodu země a účinnou obranu zájmů občanů, musel by se dostat do sněmovny ještě další subjekt s podobným nebo lepším výsledkem. Přirozeným partnerem by mohla být Alternativa pro ČR 2017, která je ovšem v současnosti bez předsedy, neboť Petr Hampl po neúspěšných senátních volbách na svůj post rezignoval.

Pokud by se podařilo Apačům získat zajímavé osobnosti s politickými zkušenostmi a nejlépe i s určitým mezinárodním renomé, které by zaujalo nepřátelsky naladěná média (a případně také sponzory), mohlo by se zablýsknout na lepší časy. Ostatně do té doby se ještě uděje mnohé, co voliče k národním stranám nepochybně přitáhne více, než se stalo v těchto volbách.

Naděje umírá poslední.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.