Multikulturní propaganda nadále probíhá v celé Evropě. Bez ohledu na politické a obchodní ztráty, které zamýšlené vytvoření "nového Evropana" přináší jejím protagonistům. Možná se dokonce se ztrátami počítá jako s odpisem prošlého zboží v supermarketech. Stále častěji za propagandisty-politiky, kterých už mají občané plné zuby, zaskakují "struktury druhého sledu": Umělci, "nezávislí odborníci" a také obchodní firmy, které se zapojují do politických her.

Rasismus? Jde o víc!

První vlaštovky k nám přilétly už v roce 2003 při kampani o vstupu ČR do EU, kdy mnohé obchodní řetězce distribuovaly letáky vyzývající občany k hlasování pro vstup do bruselského chomoutu. Po referendu se firmy, patřící většinou k nadnárodním obchodním řetězcům, na čas se svým aktivismem stáhly. Dnes, kdy Evropská unie stojí na okraji propasti a zápasí o přežití, vytahují globální hráči v pozadí obchodních řetězců, tyto "cinklé" karty znovu.

Jenže doba se změnila. Přibývá lidí, kteří po zkušenostech s migračním hororem jsou na "výuku k multi-kulti" alergičtí. Zvláště ve chvíli, kdy pochopili, že jsou stále častěji manipulováni i přes zdánlivě čistě komerční reklamní kampaně. Tento týden se zařadil mezi multikulturní aktivisty i německý obchodní řetězec Lidl. V jeho letáku se zimním oblečením se objevil jako jeden z mužských modelů černoch. Řada lidí na to reagovala rozhořčeně, což zase mainstream odsoudil jako rasismus. Jenže, jak se ukazuje, jde o víc.

Firmy jdou do voleb

Lidl se proti pobouření řady svých zákazníků ohradil s typickou multi-kulti arogancí: Je prý 21. století a ČR je součástí Evropy, kde žijí lidé různých národností i různé barvy pleti. To je ale pravda jen zčásti. Druhou stranou mince je fakt, že podprahové poselství, které vytvořili hoši a dívky z PR oddělení v Lidlu v Německu, je politickým vzkazem. To, co je v Německu prohlášeno za normu, protože Němci jsou již dostatečně multikulturní propagandou po desítkách let zpracováni, musí být normou v celé Čtvrté říši.

Ideologie multikulturalismu, tedy umělého míšení kultur, s cílem potlačit etnicky poměrně homogenní společnosti tvořící historické národní státy - a tím je likvidovat - aktuálně mře na úbytě. Přesto však nadále patří k povinné ideologické výbavě neomarxistické levice, která tvoří hlavní proud establishmentu Evropské unie, vlád a politických stran, které se k Bruselu hlásí. Pro všechny, kteří tuto ideologii nesdílejí - a těch je v národních státech stále více, je odpor proti stále stupňovanému ideologickému tlaku, jenž se valí ze všech stran - včetně domněle obchodních společností - politickou prioritou.

Už od nás neuvidíte ani korunu

To ovšem neznamená, že jsou rasisti. Jen velmi dobře chápou, kam svými "školícími materiály", skrytými za PR odděleními firem, propagandisté míří. Němci na to ani neceknou - vědí, že by byli okamžitě vystaveni mediálnímu lynči, který by je přinejmenším kariérně zničil. U nás - se zkušeností totality - si ještě občas troufáme víc. Například i odmítnout politické školení Lidlu:

"‘Vážený‘ Lidle, dokud nám budeš ve svých letácích předvádět prádlo na černoších, tak si ho taky černochům prodávej. Jestli ti tolik imponují, tak si postav své obchody na Sahaře a v džungli. Ode mne a mojí rodiny od této doby neuvidíš ani korunu," napsal řetězci jeden ze zákazníků.

Je samozřejmé, že na obranu Lidlu se postavili multikulturní aktivisté. Lidl je prý odvážný a neustupuje českému "zápecnictví". Někteří politici přímo "vzorově pokrokově" prohlašují, že naopak teprve teď budou v Lidlu nakupovat. Budeme svědky skutečného "hlasování peněženkou", nebo se brzy nade vším zavře voda?

Něco podobného, jako když nedávno Česká spořitelna oznámila, že nebude inzerovat v takzvaných politicky závadných webech, které jí označil pornoherec Jakub Janda z Evropských hodnot. Nyní se ozývá řada klientů, kteří na protest chtějí přejít k jinému bankovnímu ústavu. Ale udělají to skutečně? Pocítí mocné firmy, že jim politická propaganda může přinést problémy? Nebo si naopak otestují, že na to Češi kašlou?

IKEA jde přes sex

Je to docela zajímavá otázka. Uvědomí si lidé, že není lhostejné, kde utratí své peníze a zda jimi budou nepřímo podporovat své ideové protivníky, kteří svými "neobchodními činy" de facto vstoupili do politického boje? Lidl svou propagandistickou operací tuto hranici právě také překročil, a bude zajímavé sledovat, zda jeho obchodům významnější část zákazníků vyhlásí "sankce".

V minulém roce se podobným směrem vydala švédská IKEA, která v jedné své reklamě propaguje kuchyňské výrobky obzvlášť agresivní multikulturní agitkou. Ve scéně, která se odehrává v kuchyni IKEA, Evropanka sexuálně podlehne vášnivému muži muslimského vzezření. Vzkaz je to nezakrytý a jasný. Sex mezi Evropankami a imigranty je žádoucí a prospěšný.

Zatím se nezdá, že by to IKEE výrazněji uškodilo. Takovýchto "testovacích" reklam se v poslední době objevuje stále více a nadnárodní obchodní řetězce se tak stávají aktivní součástí propagandistické masáže obyvatelstva.

Volby peněženkou začaly

Seznam firem, které aktivně přispívají k ideologii multikulturalismu se rozrůstá. Občané mají jedinou možnost jak na skutečnost, že se obchodní společnosti postavily proti jejich životním zájmům, reagovat. Odejít ke konkurenci. Udělají to? První signály se objevují.

Když pivovar Staropramen podpořil poprvé před dvěma lety homosexuální festival Prague Pride, část konzumentů přešla na jinou značku. Když hračkářský gigant LEGO letos podpořil stažením svých reklam z protiimigračních webů ve Velké Británii multikulturní agendu, mnoho příslušníků střední třídy koupilo letos svým dětem k vánocům místo LEGA například stavebnici Merkur. Když významná tištěná média ve Spojených státech vedla nezastřenou kampaň proti Donaldu Trumpoovi, jeho příznivci reagovali okamžitě: odhlásili předplatné, nebo je prostě přestali kupovat - a náklady těchto novin výrazně poklesly a nadále klesají.

Volby peněženkou jsou u nás zatím téměř neznámá věc. Jejich moc je však téměř stejná, jako těch s hlasovacími urnami. Možná dokonce větší, protože mohou probíhat kdykoli, ne jen ve státem organizovaných termínech.

Pochopíme to?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.