Znovu jsem si tuto známou pravdu uvědomil když nedávno do naší země dorazila americká kampaň MeToo bojující proti sexuálnímu obtěžování žen.Teď už musím zpytovat svědomí nejen zda jsem někde nebyl vyfotografován se skleničkou v ruce, ale také zda jsem snad před třiceti lety některé kamarádce náhodou nesáhl na koleno. I když tehdy se to jevilo jako bezvýznamné gesto, mohla by mít dotyčná dívka po letech škodlivé následky.

Jako člověk zabývající se po léta problematikou soužití muže a ženy a také jako soudní znalec v lékařské sexuologii vím, že určitý stupeň sexuálního nátlaku, nebo chcete-li násilí, je po věky věků adekvátní součástí lidského sbližovacího párového mechanismu. Muž v důsledku uspořádání mozkových obvodů a pod vlivem hormonální situace zpravidla projevuje roli aktivní, zatímco žena se častěji chová pasivně a zdrženlivě. A určitý stupeň chování, které můžeme označit za sadomasochistické, není jen nějakou historickou kuriozitou, ale i každodenní párovou situací a pohříchu také častou náplní soudně projednávaných pří. Nejen soudní znalec ví, že určitá forma násilí, jako je mačkání, škrábání a sání je běžným repertoárem mileneckých dvojic a může zvyšovat jejich milostný prožitek. Někdy tyto aktivity zanechávají dokonce i tělesné stopy jako modřiny a škrábance.

Pokud podrobíme zkoumání definici pohlavního obtěžování, které považujeme za „obtěžující a nežádoucí sexuální pozornost ze strany ostatních jedinců“, je zapotřebí klást důraz na slova „obtěžující“ a „ nežádoucí“. Diferencovat tuto pozornost od neobtěžující a naopak žádoucí je problematikou sociálních dovedností a sexuální výchovy.

Už téměř před půlstoletím – v roce 1970 byli jednom výzkumu muži i ženy dotazováni, jak by se cítili, kdyby je nějaký spolupracovník opačného pohlaví požádal o sex. Jenom 63% žen bylo uraženo, ale 37 % naopak polichoceno. Mužské reakce byly naprosto opačné, taková nabídka by urazila jenom 15 % mužů. Reakce žen na sexual harassment a stupeň jejich znechucení je vnímán různě v souvislosti s postavením obtěžujícího muže. Nejvíce znechucení způsobí nadbíhání stavebního dělníka, popeláře, uklízeče a obsluhou benzinové pumpy. Ženy jsou podstatně méně znechuceny nabídkami studenta medicíny, známého politika a zejména rockové hvězdy.

K těmto údajům je zapotřebí připočítat ještě časový faktor. Nejvíce známých afér souvisejících s kampaní MeToo se týká známých osobností – ministrů, prezidentů a filmových režisérů. V dobách kdy obtěžovali, ještě často nebyli tak slavnými. Nyní dávno obtěžované ženy rozvířením kampaně nepochybně sledují svůj vlastní osobní prospěch – publicitu a ekonomické příjmy. Proti provinilcům je možno rozpoutat mediální lynč. Ostatně lynčování je také známou neblahou americkou tradicí.

A taky je naprosto nepřípustné o této věci žertovat. Nikdo snad nemá menší smysl pro humor než MeToo mladí demonstranti. Asi deset jich stálo dne 16. března v 9 hodin před vchodem do staroslavného Karolina, kde se konalo vědecké sympozium o právních aspektech kampaně MeToo. Ani setkání vrcholných právních odborníků nebylo ušetřeno kritických nápisů na papundeklových krabicích držených protestujícími studenty. Jeden mladík držel nápis „Za univerzitu bez sexismu“ a jedna dívka lepenkovým transparentem sdělovala, že „I na univerzitě se děje sexuální násilí“. Tato dívka mi sdělila, že násilí spatřuje především v převaze mužů zúčastněných na tomto vědeckém sympoziu.

A to už při tradiční absenci smyslu pro humor tato znásilňovaná na štěstí neví, že kromě vědeckých právních aspektů sexuálního obtěžování si jeden z přednášejících neodpustil žertovnou poznámku, že pro mnohé skrývá nápis MeToo ve skutečnosti otázku Why me not? Až budu vyšetřován, prásknu kdo to řekl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele