Většinou nebývá sporu o tom, že každý člověk je pánem svého vlastního těla. Například každý jedinec má právo odmítnout lékařské ošetření, dokonce i v případě, že je tím ohrožen jeho život. I v medicíně však existují výjimky. Například psychiatr intervenuje zcela legálně a provádí zákroky i proti vůli svého pacienta, ve svých rozhodnutích vychází z jeho změněných psychických schopností. Proti ošetřujícímu psychiatrovi se často koncentruje zloba a frustrace nejen ze strany pacienta, ale také od členů jeho rodiny a nejbližšího okolí, nicméně léčebné úsilí psychiatra (uplatňované i násilím) je s požadavky lékařské etiky v plném souladu. Léčba psychiatrických i nepsychiatrických pacientů proti jejich vůli je ve většině právních systémů zpravidla dobře definována.

Americká lékařská asociace definuje principy lékařské etiky jako „standard chování definující čestné počínání lékaře … Etické hodnoty úzce souvisí s právními zásadami, avšak etické povinnosti často nad právními předpisy převažují … Ve vyjímečných případech nejasného práva etická zodpovědnost přebírá úlohu právních závazků a nad těmito závazky převažuje“

Poměrně novou oblastí, zahrnující morální a etický konflikt pro lékaře, je problematika práv lidského plodu. Těhotná žena a plod představují unikátní vztah, ve kterém je plod zcela závislý na matčině výživě, životosprávě a přežití. Navíc je ještě matka zodpovědná za realizaci veškerých lékařských rozhodnutí, která mohou mít na plod vliv. Potrat je legální lékařský zákrok ukončující život plodu. Rozhodnutí o prenatální péči, konzumaci alkoholu, užívání drog, a všech okolnostech způsobu života je výhradním právem matky. Existuje okamžik, kdy práva plodu nabývají před svobodným rozhodnutím matky prioritu? Má plod právo narodit se živý a zdravý? A jestliže ano, ve kterém okamžiku těhotenství těchto práv nabývá? Má společnost zájem na zdravém vývoji plodu? A jestliže ano, disponuje společnost vůbec tímto právem? Může být matka i proti své vůli přinucena podstoupit lékařský zákrok umožňující zvýšení šance na přežití plodu?

Zodpovězení těchto otázek představuje často medicínské dilema a odpovědi nemohou být pouze bílé nebo černé, dokonce ani z hlediska soudních rozhodnutí. Také priorita práva matky a práva plodu bývá řešena většinou v rámci určitých tradic, zvyklostí a konsensu. Právní systémy jednotlivých zemí připouštějí, že jde zpravidla o řešení arbitrážní a právo se tak snaží reflektovat obecně přijatá mravní kritéria.

Američtí právníci Mohaupt a Sharma uvedli už v roce 1973 kasuistiku 34 leté matky v 41.týdnu těhotenství odmítající indukci porodu. Existuje vysoká pravděpodobnost, že bez tohoto zákroku bude donošený a životaschopný plod vážně ohrožen na životě. Navzdory této situaci a po důkladném poučení matka trvá na konzervativním postupu. Stanovisko Americké lékařské asociace prohlašuje, že přání těhotné ženy vždy převažuje nad všemi ostatními hledisky. Procesní právo přesně nepostihuje dilema tohoto případu, není jasné, zda soudem přikázané provedení císařského řezu zachraňující život dítěte může převažovat nad soukromými právy matky.