Rezignovala na vstup do Sněmovny v příštích parlamentních volbách, rezignovala na převzetí politické i lidské odpovědnosti za odkaz těch, kteří obětovali svůj život zápasu za lepší budoucnost. Reprezentace obou těchto stran upřednostnily možnost dotunelovat rozplývající se politickou pozici, upřednostnily možnost krátkodobě těžit z toho, co ještě zbývá, na úkor historické perspektivy.

K průběhu jednání vedení obou stran některé podrobnější informace mj. ZDE, ZDE a ZDE

Určitou, ale malou šanci má ještě vnitrostranická opozice v KSČM, která sice není jednotná, ale pracuje s určitou vizí. Zimolovská opozice v ČSSD nedokázala ani to, za hlavní příčinu neúspěchu považuje nikoli systémové selhání, ale lpění pražské organizace na Pochem, což je dost mimo.

Když jsem poslouchal, co představitelé obou reprezentací nabízejí jako perspektivní řešení situace v jedné či druhé straně, vzpomněl jsem si na svého kolegu. Ten nemilosrdně okamžitým vyhazovem trestá tuto reakci studenta na položený dotaz: "Nerozumím otázce." Podle něj – a má asi pravdu – je to vyšší míra neznalosti, než když někdo neumí na otázku odpovědět.

Podobně ta část reprezentací ČSSD a KSČM, které "slavně zvítězily" na neslavných sobotních jednáních, a epigoni těchto reprezentací, nerozumí základní otázce, kterou jim kladou normální lidí, kteří jsou s historickým étosem a odkazem obou stran vnitřně spojení: O co jde v současné době, co je příčinou hromadění současných problémů a kudy vede cesta jejich řešení. Nejenže nejsou schopni na tuto otázku odpovědět, nejenže této otázce nerozumí a nechápou ji, ale ani nevnímají, že je tato otázka pokládána, nechtějí si připustit uvažování o ní. – Místo toho nabízejí cukrátka v podobě "doprava zadarmo", "bydlení pro mladé", cukrátka, která ovšem ani nemají na skladě. A například to, že aktivovaná "kádrová rezerva na Pocheho" mluví, hned jak se usadil ve funkci, jazykem největších a z hlediska přežití nejnebezpečnějších servilit vůči současné globální moci, to současné reprezentace a jejich vnitrostranické epigony ani nezajímá. A ani je nenapadne, že to lidi zajímá – zajímá hodně a stále více, protože se cítí ohroženi tím, co se děje.

Naivní je i iluze, že by bylo dobré imitovat hesla a sliby Babiše či Okamury. Babišův výsledek jeho "jízdy na tygru" je podpořen reálnou politickou a hlavně ekonomickou silou, kterou stačí (jak si uvědomil a jak byl i donucen si uvědomit) opepřit trochou vzdoru vůči faulům současné globální moci. A Okamurova "přímá řešení", jak se ukázalo, také nezabírá dostatečně, pokud strana nefunguje dostatečně jako strana, pokud místo přímé vnitrostranické demokracie převažuje přímá centralizace, která nedokáže absorbovat a usměrňovat mnohostrannou (a pochopitelně někdy i problematickou) aktivitu (dříve rozsáhlé) sítě místních poboček.

V této situaci se objektivně otevírá prostor pro vznik nového politického subjektu. Možná, že se během přibližně jednoho roku ukáže jako nevyhnutelné mu vdechnout život. Ale musel by to být subjekt, který by se zrodil z nápravy toho, co selhalo. Tedy subjekt, který by vyrostl z nápravy nepochopení doby současnými politickými aktéry levice. Tedy z odpovědi na otázku, kterou jsem již v tomto článku v trochu jiném kontextu formuloval:

O co jde v současné době, co je příčinou hromadění současných problémů a kudy vede cesta jejich řešení?

Mohlo by se zdát, že by odpovědět na tuto otázku neměl být zas takový problém. Vždyť to ani nic moc nestojí, méně peněz než vytisknout letáky a méně námahy než je vylepit ve větší vesnici. – Ne. Je to mnohem složitější. Ti, co poctivě základní otázky směřování současného vývoje, příčin problémů, jejich řešení atd. ... promýšlejí, se mnohdy a v mnoha směrech dopracují k tomu, co je "průběžným výsledkem" pochopení toho, o co jde, ale současně i bariérou dalšího přemýšlení. Vnitřně osvojený polotovar umožňující částečně pochopení toho, o co jde, vydávají ve svém vlastním vnitřním světě za vrchol moudra. To jim brání jít dále a pochopit do důsledku "řešení hádanky dějin", tak jak ji nastoluje současná globální i lokální realita. Možná však, že právě tragédie levice, které jsme svědky, povede k větší zodpovědnosti za překonání omezení, která umožní jít v pochopení současné reality dál. A hlavně dát odpověď na otázku, v čem se musíme rozejít se setrvačnými představami, kde se stala chyba, na kterou upozorňuje 12. teze o Feuerbachovi: "Tak svět jsme už změnili, ale teď ho nedovedeme vysvětlit."

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele