Nyní je jejich existence ohrožena. Vedení a administrace těchto stran si to stále nechce připustit, stále ještě doufají, že voliči podlehnou strašáku "většího zla", že se jim podaří vytěžit poslední zbytky politického kapitálu a pozice, kterou kdysi tyto – většinou tradiční – politické strany měly.

Nezávidím kandidátům těchto stran. Ani těm, kteří si brousí zuby na senát, ani těm, kteří chtějí zastupovat voliče v místech. Příslušnost k těm stranám, jejichž vedení se na svých "nápravných sjezdech" postavilo vůli členské základny o příznivců, nebude pro kandidáty těchto stran výhodou, ale těžkým handicapem. V mnoha případech fatálním.

Z vlastní zkušenosti vím, že někteří kandidáti si to uvědomují, ale nevědí, co s tím. Existuje pro ně vhodné řešení. Pro ty, kteří to myslí vážně. Pro ty, kterým jde o budoucnost nikoli jen vlastní, ale především té strany, od které veřejnost očekává nápravu. Budou mít dostatek příležitostí postavit se před voliče a jasně zformulovat svou představu, jak dosáhnout zdánlivě nemožného: Nápravy strany za kterou kandidují, obnovení její pozice na politickém trhu, návratu strany k ideovým tradicím současně s kvalifikovanou reflexí toho, co přináší současnost. Zkrátka budou mít možnost říci, jak chápou příčinu současných problémů a cestu jejich řešení, jak se zaslouží o to, aby jim v tom strana, za kterou kandidují, byla oporou. Veřejnost to nepochybně bude velmi intenzívně vnímat.

Pokud si nebudou v některých dílčích otázkách toho aspektu volební kampaně jisti, budou mít spoustu možností obrátit se na veřejnost. Přímo na setkáních s voliči, formou elektronických medií, facebooku, twitteru apod.

Velkou roli také může sehrát veřejnost. Zejména ta její část, která oprávněně projevuje obavy o osud té strany, se kterou se identifikuje. Pokud se některý z kandidátů bude vyhýbat sdělit svůj názor na řešení problémů té strany, za kterou kandiduje, měla by to veřejnost vnímat jako závažný signál, že to nemyslí vážně, že chce jen na zbytcích politického kapitálu vyplavat na výsluní. Veřejnost by od něj měla důrazně požadovat, aby se k situaci ve straně, za kterou kandiduje, vyslovil. Je to příležitost pro voliče, jak něco ovlivnit. A také jejich odpověnodnost.

Sám se o něco takového pokouším. Přímo v Praze a přímo v souvislosti s tím, jak hodlá pojmout volební kampaň lídr pražské kandidátky ČSSD Jakub Landovský. Je to dost poučné.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele