Původně jsem se nechtěl k selhání Frau Merkel v závěrečném tažení jejího politického životavyjadřovat. Bedlivě jsem sledoval ohlasy, ale chybí mně v nich to nejdůležitější. Totiž to, že svým vyjádřením podlým způsobem, skutečně podlým, zaútočila na samotnou podstatu Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, kterou podepsali tehdejší český ministerský předseda Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí obou zemí v Praze dne 21. ledna 1997. Podrobněji k tomuto zásadnímu dokumentu ZDE

Protože dokument klade pevný a nezpochybnitelný základ pro rozvoj dobrých vztahů mezi oběma zeměmi, zdůrazňuje hned v prvním bodu to nej-nej-nejdůležitější:

Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

To proto, aby se nějaký chytrák, či přesněji gauner, od sebe nepokusil jakýmkoli způsobem odtrhnout nesrovnatelně větší zlo od zla následného a řádově menšího. Původní a následné zlo jsou pak z hlediska historických reálií popsány v navazujících dvou bodech:

II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.

Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.

III
Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

Všimněte si, že v Deklaraci je uvedeno i dnes mnohdy opomíjené vyhánění lidí z československého pohraničí ještě před obsazením zbytku naší země, i toho, že česká strana se velmi citlivě a přesně vyjadřuje k pochybením na naší straně.

Důležitý je z tohoto hlediska i navazující bod:

IV
Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Celý text deklarace je např. ZDE

A teď přijde Frau Merkel v době, kdy svou politikou napáchala Německu velké škody, kdy uvedla nejen EU, ale i Bundes na cestu rozkladu a kdy její ministryně zahraničí volá po preventivním jaderném úderu proti ruským městům (to vše vpředvečer výročí přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem v časných ranních hodinách 22. června 1941), aby zasáhla Česko-německou deklaraci v nejcitlivějším místě:

"Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury... To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění." (ZDE)

Jenže Česko-německé deklarace zcela zjevně a zřetelně zdůrazňuje nejen časovou a historickou posloupnost, ale i následnost právě v rovině morální a politické odpovědnosti, té odpovědnosti, kterou se Merkel snaží svým výrokem popřít.

V této souvislosti si kladu otázky a poznamenávám k nim svoji odpověď:

1. Jak je možné, že Merkel došla až tak daleko?

Moje odpověď: Není jiné vysvětlení než to, že je vydíratelným slouhou jádra současné globální moci, které zdegenerovalo a vede totální válku v goebbelsovském stylu (ZDE)

2. Jak je možné, že žádný z představitelů tzv. "demokratické opozice" (ODS, TOP, KDU-ČSL, STAN) nevyjádřil protest proti nehoráznému výroku?

Moje odpověď: Není to "demokratická opozice", ale jsou to obyčejní slouhové slouhů či poskoci současné globální moci.

3. Jak je možné, že si ministerstvo zahraničí nepozvalo k vysvětlení nehorázných výroků německého velvyslance?

Pro toto vysvětlení nemám, doufám, že tak ještě učiní a bude informovat veřejnost o výsledcích.

4. Zeptá se Zeman Pocheho a případně i dalších zájemců o post ministra zahraničí na jeho názor na výrok Frau Merkel a na závěry, které z toho budoucí ministr zahraničí vyvodí pro své účinkování ve funkci?

Doufám, že ano a že o tom budeme informováni.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.