- Stará politika něco nabídne jako lákadlo pro voliče, zpravidla až tehdy, když se blíží volby. A doufá, že na politickém trhu na základě dobrého „marketingové zpracování“ lákadla získá hlasy, s nimiž pak její rutinéři mohou handlovat. Proto má zájem jen o to, co je líbivé a co si nevyžaduje podrobnější výklad, přesvědčování těch, kteří chtějí jednoduchá řešení. A také nikdy nenarazí na konflikty s prosazováním toho, o co jde. Proto šíbři staré politiky nikdy nepochopí, o co ve společnosti jde. Nikdy se nesetkají s odporem institucionálního systému v prosazování správného a perspektivního, protože se k tomu ani nikdy nedostanou. Z nevážně míněných slibů se snadno ustupuje a zdůvodnění se vždy najde.

- Nová politika od samotného počátku, nezávisle na volbách, vidí jako svou prioritu probouzení, zrání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí. Ti, kteří se na ni podílejí, se také od počátku setkávají s bariérami jak prosazení toho, co se navrhuje, tak i samotného procesu objasňování toho o co jde. To těm, kteří dělají nov ou politiku, umožňuje identifikovat příčiny bariér a postupně odhalovat to, o co ve společnosti jde, jaké jsou příčiny současných problémů.

Stará politika, tím, že se nesnaží to, o co jde, prosazovat, nezávisle na výsledku voleb, se vůbec nedostává do kontaktu s příčinami současných problémů. Nevidí je a nechápe je. Nová politika naopak začíná vrstvu po vrstvě odhalovat, jak jsou problémy provázány a jaké síly působí proti změnám. Tyto příčiny lze rozlišit přibližně na dva typy:

- Pasivní, resp. prvotní bariéry, které jsou dány setrvačným viděním reality, neschopností překročit meze vžitého a zažité, dané životními stereotypy, skepsí vyplývající z mnohonásobných životních zklamání.

- Aktivní, resp. indikované bariéry, které jsou spojeny s ochranou stávajících forem parazitování na neřešení problémů, na selhávání institucionálního i politického systému společnosti. Ti, kteří získali výsadní postavení právě tím, že zneužívají selhávání společenského systému, zpravidla velmi dobře cítí, co je ohrožuje. Proto i zdánlivě nevinné kroky, to, co je ve své podstatě pozitivním příspěvkem k řešení problémů, rozpoznají a jsou schopni aktivně bránit jeho prosazení. Tím ovšem obnažují celý zájmový propletenec toho, o co dnes jde, Proto jen vytrvalá politická síla může takové bariéry prolomit, musí se ovšem opírat o proces vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí a současně tento proces podporovat jako hlavní oblast svého politického působení.

Po rutinérech staré politiky patrně nelze očekávat pochopení toho, o co jde. Dál budou usilovat o „osvícenější“ politiku starého typu založenou na čachrářství a handlování s očekáváními, které do nich v nouzi výběru nejlepší z nejhorších variant občané vložili. Proto také sjezd ČSSD 18. 2. 2018 nic nevyřeší, bude překryt Zemanovou hrou, od které si nic moc přínosného neslibuji. V lepším případě to skončí jen menším zklamáním. Veřejnost má staré politiky dost a ani Zeman svou autoritou není schopen oživit trup, kterému chybí duch.

(Celý text najdete ZDE)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami