Shrňme si to: Zaměstnanci se budou mít lépe, socialisté různých stran se udělali hezkými a zaplatí to podnikatelé. Proč platí podnikatelé, když na nemocenskou od zaměstnanců vybírá stát? Pro pochopení téhle ekonomické podivnosti bude dobré udělat krátký exkurs do nedávné historie.

V České republice jsme dlouhodobě trpěli přemírou nemocnosti, často falešné. Útěky do nemoci, nemocenskou prodloužené víkendy, přeplněné ordinace a extrémně vysoká spotřeba léků. Tak se chovali čeští zaměstnanci až do roku 2009 a extrémně tím zatěžovali sociální systém státu. Velmi trpěli i zaměstnavatelé, protože zvláště ve výrobních firmách nikdy nevěděli, kolik lidí se jim v pondělí sejde. Náročný víkend bylo tak snadné prodloužit pomocí krátké „nemoci“. No řekněte, který lékař by měl tu odvahu nenapsat neschopenku, když mu občan přijde skuhrat, že jej bolí hlava, záda nebo, jak se mu špatně dýchá a dělají se mžitky před očima. A proč by si zaměstnanec neprodloužil víkend, když za to ještě dostane peníze.

Teď by se mohli různí spravedliví s rozvinutým sociálním cítěním bouřit. Autor textu snad pomlouvá české lidi?! Jsme snad simulanti v duchu výroku doktora Bautze „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande“? (Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války) Pro klid těch dobrých duší prohlašuji, že s výrokem nesouhlasím, protože nikoli „ganze“.

Jsme nebo nejsme národ simulantů? Pokud bych to měl posuzovat podle podnikatelů a živnostníků, pak žádní simulanti nejsme. Ale jinak… Možná napoví, když porovnáme chování lidí před a po zavedení „zdravotního balíčku“ (Topolánek, Julínek, Cikrt).

Do roku 2009 drželi Češi nelichotivé prvenství v nemocnosti a spotřebě léků. Potom se dohodli stát, odbory a zaměstnavatelé, a vytvořili systém, kdy se měl každý nějakou měrou podílet na výdajích na zdravotnictví, a který měl zabránit, nebo alespoň snížit, jejich zneužívání.