Shrňme si to: Zaměstnanci se budou mít lépe, socialisté různých stran se udělali hezkými a zaplatí to podnikatelé. Proč platí podnikatelé, když na nemocenskou od zaměstnanců vybírá stát? Pro pochopení téhle ekonomické podivnosti bude dobré udělat krátký exkurs do nedávné historie.

V České republice jsme dlouhodobě trpěli přemírou nemocnosti, často falešné. Útěky do nemoci, nemocenskou prodloužené víkendy, přeplněné ordinace a extrémně vysoká spotřeba léků. Tak se chovali čeští zaměstnanci až do roku 2009 a extrémně tím zatěžovali sociální systém státu. Velmi trpěli i zaměstnavatelé, protože zvláště ve výrobních firmách nikdy nevěděli, kolik lidí se jim v pondělí sejde. Náročný víkend bylo tak snadné prodloužit pomocí krátké „nemoci“. No řekněte, který lékař by měl tu odvahu nenapsat neschopenku, když mu občan přijde skuhrat, že jej bolí hlava, záda nebo, jak se mu špatně dýchá a dělají se mžitky před očima. A proč by si zaměstnanec neprodloužil víkend, když za to ještě dostane peníze.

Teď by se mohli různí spravedliví s rozvinutým sociálním cítěním bouřit. Autor textu snad pomlouvá české lidi?! Jsme snad simulanti v duchu výroku doktora Bautze „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande“? (Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války) Pro klid těch dobrých duší prohlašuji, že s výrokem nesouhlasím, protože nikoli „ganze“.

Jsme nebo nejsme národ simulantů? Pokud bych to měl posuzovat podle podnikatelů a živnostníků, pak žádní simulanti nejsme. Ale jinak… Možná napoví, když porovnáme chování lidí před a po zavedení „zdravotního balíčku“ (Topolánek, Julínek, Cikrt).

Do roku 2009 drželi Češi nelichotivé prvenství v nemocnosti a spotřebě léků. Potom se dohodli stát, odbory a zaměstnavatelé, a vytvořili systém, kdy se měl každý nějakou měrou podílet na výdajích na zdravotnictví, a který měl zabránit, nebo alespoň snížit, jejich zneužívání.

Všichni občané začali hradit, byť velmi symbolické, tzv. zdravotní poplatky – za návštěvu lékaře a za pobyt v nemocnici. To mělo omezit zbytečné návštěvy lékařů, zkrátit pobyt v nemocnicích na nutné minimum a pomoci hradit alespoň nemocniční jídlo, protože doma, byvše zdrávi, snad taky jíme, ne?

Dále občané platili poplatky za recept na léky, aby se snížila extrémně vysoká spotřeba léků.

Zaměstnavatelé přistoupili na to, že budou tři, později dva týdny nemocenské svým zaměstnancům hradit ze svého a stát mírně snížil odvody sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance.

Zaměstnancům přestaly být hrazeny první tři dny nemocenské, což mělo zabránit jejímu zneužívání.

Výsledky byly překvapivě pozitivní. Velmi rychle přestali být zaměstnanci nadmíru nemocní, téměř vymizely nemocí „prodloužené víkendy“, v ordinacích přestalo být narváno. Snižovala se i spotřeba léků (viz článek z té doby jako příklad)

Výrobní firmy si oddechly, státní finance určené na placení nemocenské se vzpamatovaly.

Najde se někdo, kdo si troufne tvrdit, že příčinou bylo okamžité výrazné zlepšení zdravotního stavu národa? Nebo jsme jen odstranili příčiny simulantství a zneužívání zdravotnického systému? A stačilo tak málo – 30 Kč za návštěvu lékaře nebo první tři dny nemocenské neplaceně, a jakou změnu chování lidí to přineslo!

Bohužel, levicoví politici začali občanům slibovat, že je těch poplatků zbaví. Stalo se. Už se neplatí za návštěvu lékaře, už neplatíme za pobyt v nemocnici ani za recept na léky.

Jedním z důsledků je i to, že zatímco od roku 2009 do roku 2014 vznikl státu z výběru zdravotního a sociálního pojištění přebytek 15 miliard Kč, dnes je už zase tento účet ve ztrátě.

Výsledkem socialistického populismu je, že jediným z opatření, která měla omezit zneužívání zdravotního a sociálního systému, je to, že zaměstnavatelé platí první dva týdny pracovní neschopnosti svých zaměstnanců. Je nutné zopakovat: Zaměstnanci se budou mít lépe, socialisté všech stran se udělali hezkými a zaplatí to podnikatelé.

Radomil Bábek
předseda Podnikatelských odborů

Text vznikl pro Reflex. Publikováno se souhlasem autora.