Rok po vydání románu H. G. Wellse Moderní utopie, jehož název mluví sám za sebe, vychází z pera Roberta H. Bensona román Pán světa. Skutečně, jen těžko bychom hledali dvojí protikladnější vnímání dějin. Na to, abychom mohli docenit tento Bensonův počin, je nutné se seznámit s atmosférou, která předcházela I. světové válce a dominovala konci 19. a počátku 20. století.

Atmosféra konce století páry

Jestliže pomineme úzkou vrstvu nábožensky nebo dekadentně orientované umělecké elity, která se necítila příliš pohodlně v nastupujícím industriálním věku všude pronikající technicity, tak musíme přiznat, že drtivá většina obyvatel Evropy a Severní Ameriky byla dokonale ovládána utopickou představou přerodu světa do nové, lepší formy.

Jejich pocit byl motivován fascinujícím nástupem technického pokroku, neustále akcelerující v podstatě až do dnešních dnů, přinášejícího kromě změn ve fyzickém a sociálním bytí lidí i podněty pro inovaci představ o budoucnosti lidstva. Zatímco všechny představy historických civilizací vycházely z modelu postupné degradace původního „zlatého věku“ do forem s nižší kvalitou a končily zpravidla katastrofickou vizí zániku, cyklického v pohanství a definitivního v křesťanství, tak nové představy bující od 19. století počítaly s úplně opačným vývinem.

Podle nich se lidstvo pomalu, ale neúprosně vyhrabávalo z bahna primitivismu a závislosti na fyzických vlastnostech, aby se v konečné fázi vývoje maximálně zdokonalilo a fyzikální danosti ovládlo ve svůj prospěch. Události druhé poloviny 19. století jako by tento trend potvrzovaly. Dnes si už jen těžko můžeme představit ten úžasný šok, který museli pociťovat lidé žijící většinou v agrární společnosti, když uviděli poprvé vlak, auto nebo letadlo, slyšeli poprvé rozhlas, nebo vkročili do továrny. Představa nesmírné akumulace lidské moci, dosud dřímající a ukryté v hlubinách nevědomosti, musela být ohromující.

Zvyk nás naučil dívat se na tyto věci jako na samozřejmé, ale na přelomu 19. a 20. století samozřejmé nebyly. Najednou se vynořily, jakoby z nebytí vyčarované lidskou rukou, a nedaly se popřít. Daly se vidět, hmatat a používat. A s nimi měl přijít nový lepší svět. Mluvit v takové chvíli o zániku a bestialitě konce dní znamenalo uvrhnout na sebe stigma zaostalého náboženského fanatika, nebo přímo blázna.