V těchto dnech si svět připomíná výročí války z června roku 1967 mezi Izraelem a Egyptem, Jordánskem a Sýrií - konflikt, který se v moderní historii vyznačuje násilím.

Válka začala jako izraelský preventivní útok na egyptské letecké síly v reakci na rozhodnutí Egypta vypovědět mírové síly OSN z Gázy, Sinajského poloostrova a uzavřít Tiranský průliv pro izraelské lodě. Byl to Izrael, kdo provedl první útok, ale většina pozorovatelů se shodla, že akce byla provedena legálně proti bezprostřednímu ohrožení země.

Izrael nehodlal rozšiřovat frontu boje, ale konflikt rychle vybuchl v celé šíři, když na stranu Egypta se připojily Jordánsko a Sýrie. To je však přišlo draho. Po pouhých šesti dnech Izrael dostal pod svoji kontrolu celý Sinajský poloostrov, Gázu, Golanské výšiny, Západní břeh Jordánu a Jeruzalém. Izrael se třikrát zvětšil proti původní rozloze. Celá událost připomínala knihu Genesis – po šesti dnech intenzivní práce následoval den odpočinku, zde se jedná o podpis dohody o zastavení bojů.

Jednostranný výsledek boje vedl k závěru (pro některé je to sen), že Izrael může být vymazán. Vítězství Izraele z roku 1967 se stalo trvalé, a to stejným způsobem jako války z roku 1948 a 1956. Nový Izrael se již vyznačuje strategickou důležitostí. Většina arabských představitelů změnila své hledisko z názoru na vymazání Izraele na požadavek návratu k hranicím před válkou v roce 1967.

Šestidenní válka však nevedla ani k částečnému natož celkovému míru. Až v říjnu 1973 byly stanoveny podmínky, které vyplnila izraelsko-egyptská mírová smlouva z Camp Davidu. Ovšem arabská strana nakonec z tohoto posledního konfliktu vyšla se ctí, zatímco Izrael byl brán s despektem. Vyplývá z toho důležité ponaučení, že vojenské vítězství vždy nemusí znamenat politické vítězství a ještě méně to znamená mír.