Česká Pirátská strana si léta budují konzistentní image rebelující nesystémové a alternativní strany. Její začátky jsou spojeny kupř. s příznivci ilegálních technoparty (vymezujících se zároveň proti tehdejšími premiérovi Paroubkovi), bojovníky za legalizaci marihuany, legalizaci kopií děl chráněných autorským právem apod. Od okamžiku, kdy poprvé vstoupili do PS, se postupně notně zcivilizovali a etablovali do podoby strany, ve které postupně vyrostlo několik vcelku nadějných politických osobností. 

V tomto svém dosavadním profilu opozičního působení jsou úspěšní. Mezi úspěchem v opozici a přechodem ke státotvorné vládní straně, jejíž lídr má navíc být premiérem, je však obrovská propast, kterou Piráti na svém stávajícím rebelském půdorysu již překonat nedokážou. Pokud by totiž měli po vítězných volbách a sestavení vlády začít skutečně pracovat ve vrcholných funkcích, ztratí klíčový předmět své kritiky (nemohou kritizovat poslaneckou většinu a vládu, když ji sami budou tvořit), a nemají-li vytvořen dostatečně silný vlastní pozitivní program, namísto původního kriticismu zůstane jen zoufalá prázdnota. Prezentovat alternativu vůči vládě je totiž vždy mnohem jednodušší než dělat vládu samotnou. A obecně vzato, "pirátství" je těžko slučitelné s představou oficiální státní politiky.

Symbolem popsané politické koncepce Pirátů je bezpochyby její předseda Ivan Bartoš. Má rozhodující zásluhu na tom, že se Piráti z marginálního mimoparlamentního subjektu fungujícího v odéru marihuanového dýmu a za dunění techna stala respektovanou politickou silou a pevně se etablovala v PS. Jenomže Bartoš narazil na strop této politické koncepce i strop svůj, což je dáno nejen jeho tradičním image, ale především pak jeho schopnostmi. I v nedávných televizních debatách bylo vidět, že role aspiranta na premiéra Batošovi prostě nesedí, a jsou to noty, podle kterých neumí hrát. Svoje vystupování alternativního lídra opoziční strany nezmění mávnutím kouzelného proutku ve stejně dobré vystoupení budoucího premiéra. A pokud se o to snaží, jeho výkon je velmi nepřesvědčivý, násilný a nepřirozený, obdobně jako Bartoš vypadá v klasickém obleku. Je to jako kdyby alternativní rocker chtěl najednou zpívat Gotta. 

Jakmile je politik v nějaké roli nevěrohodný, voliči to velmi rychle vycítí. Pokud chtějí Piráti vystoupat ještě výše a stát se vládní stranou, budou muset mnohem důsledněji zapracovat na své transformaci v seriózní stranu, a jejich lídrem bude muset být osobnost, která bude i v této pozici působit důvěryhodně a bude ztělesněním onoho dalšího pirátského posunu. Představit si umím třeba europoslance a předsedu Evropské pirátské strany Mikuláše Peksu, ale znalcem pirátských personálií nejsem. Význam předsedy je z hlediska působení strany navenek nesmírně důležitý - třeba ODS působí zcela jiným dojmem s předsedou v osobě uhlazeného a vzdělaného prof. Fialy než byla za staré "podnikatelské" gardy kupř. s hulvátem a neotesancem Topolánkem.