Protokol neobsahuje stenografický ani zvukový záznam, ale přesné formulace, jak postupovat při tak zvaném konečném řešení, které se rádoby opírají o Norimberské protižidovské zákony z roku 1935. Nenajdete zde jediné slovo o připravovaném vyvražďování, ale výrazy jako vytlačení židovského živlu nebo vystěhování směrem na Východ na základě schválení Vůdce. Vyvraždění je zde pojmenováno jako konečné řešení židovské otázky v budoucnosti. Do konce války na základě zde detailně přijatých opatření bylo tak připraveno o život na šest milionů lidí, zbavených majetku a vyhnaných z domovů směrem do ghett a plynových komor.

Památníky připomínající osud těchto nevinných obětí vyvolávají však dodnes kontroverzní spory. Čelný představitel Alternativy pro Německo Björn Höcke charakterizoval jako „hloupost“ holocaust a berlínský památník jeho obětem za ostudu Německa. Část hnutí se sice od něho distancovalo, ale vedení jej ponechalo ve svých řadách. Před pěti léty se psalo i v zahraničním tisku o případu rehabilitace židovského hřbitova v Prostějově, kde tři tisíce tamních občanů vyjádřilo své odmítavé znepokojení nad připomenutím místa. kde stál. Hřbitov byl zlikvidován za okupace a jeho náhrobky rozprodány k využití jako dlažba pro dvorky nebo jako stavební materiál.

Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier u příležitosti výročí připomněl „vražednou mašinérii nacionálního socialismu“. 20. ledna 1942 se ve vile na berlínském Wannsee sešlo 15 mužů, aby hovořili o „konečném řešení židovské otázky“, které šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich pozval na tzv. konferenci ve Wannsee. Ještě před zasedáním nacistické vedení kolem Adolfa Hitlera rozhodlo vyvraždit na jedenáct milionů Židů v Evropě a již předtím deportace s tzv. likvidací už začaly. Cílem schůzky však bylo urychlit realizaci genocidy a konference je proto považována za důležitý mezník pro holocaust, který zahájili Němci. Jediným bodem programu před 80 lety byly organizační otázky k tzv. „konečnému řešení židovské otázky“. Střízlivým byrokratickým jazykem zúčastnění zaznamenali, jak hodlají vyřešit „evropskou židovskou otázku“ pro nacionálně socialistický režim. Z patnácti stránkového záznamu konference ve Wannsee se dochovala pouze jediná kopie.

Steinmeier připomíná individuální odpovědnost a u příležitosti 80. výročí navštívil historické místo setkání. Dnes je místo konference ve vile na Großer Wannsee památným a vzdělávacím místem se stálou expozicí. "Smyslem každého připomínání zločinů nacistického státu je zajistit, aby se totéž už neopakovalo," vysvětlil Steinmeier. V demokratickém státě nese odpovědnost každý. „Nesmí se zapomínat, co se tu stalo před 80 lety, kdy státní aparát, němečtí správní úředníci, plánovali genocidu evropských Židů,“ napsal do návštěvní knihy.

Vyjádřil se také k premiéře filmu ZDF „Die Wannseekonferenz“, který televize odvysílá příští pondělí. Prezident v předem sdíleném rukopisu pro večerní projev označil film za působivý, ale také znepokojivý, protože se stal vstupem do vyhlazovacího tábora Osvětim symbolem holocaustu. Ukazuje bezprecedentní zločin, když se 20. ledna 1942 nacističtí představitelé sešli ve vile na Wannsee, aby zorganizovali systematické vraždění evropských Židů. „To, co vidíme a zažíváme, je hladce fungující administrativní mašinerie, resortní koordinace, šablony a procesy, které se – kromě obsahu jednání – nijak neliší od těch, které na ministerstvech a úřadech existují dodnes “ řekl Steinmeier."

Je to obyčejné, známé, co na nás skočí, zděšené a znepokojivé." Film ukazuje banalitu zla. "Jak mohla vražedná mašinérie nacionálního socialismu fungovat tak dokonale? A co znamená osobní odpovědnost v diktatuře?" zeptal se Steinmeier s odkazem na spisovatelku Hannah Arendtovou. Totalitní systémy nejsou poháněny pouze démony a monstry. Je to spíše tak, že "v těchto systémech do sebe zapadá tolik malých ozubených kol, dokud se odpovědnost jednotlivce nezmění k nepoznání a přestane existovat pocit provinění. Banalita zla je bezduchou byrokracií diktatury, vládou nikoho."

„Film Mattiho Geschonnecka vychází ze zápisu z konference. Přitom velmi jasně ukazuje, „jak se jazyk sám stává vražedným nástrojem,“ vysvětlil Steinmeier. Slouží k abstrahování a zakrývání genocidy. To umožnilo státním zaměstnancům, policistům nebo strojvedoucím podílet se na deportacích a vraždách milionů Židů a zároveň to ulevilo jejich svědomí. Miliony Němců se tak staly spoluviníky. „Protokol konference ve Wannsee je vražedná zbraň,“ prohlásil spolkový prezident. „Zbytky výstřelů, které po sobě zanechala, lze dodnes vysledovat,“ dodal.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele