Do roku 2030 měl snížit roční emise CO2 na polovinu úrovně z roku 1990. Zůstává tak nejasné, zda a jak hodlá Švýcarsko splnit své cíle v rámci Pařížské dohody o klimatu.

Podle prestižního listu "Neue Zürcher Zeitung" je nyní švýcarská klimatická politika po překvapivém "ne" zákonu o CO2 v troskách. Podle zpravodajského portálu Watson je to fiasko pro široký tábor jeho příznivců a osobně sociálně-demokratickou ministryni životního prostředí Simonettu Sommarugovou.

Podle předběžného výsledku se hlasování zúčastnilo 59 procent oprávněných voličů, což je více než kdykoli předtím. Voliči pocházeli v nepoměrně větší míře z venkovského konzervativního tábora a švýcarská veřejnoprávní televize SRF s odkazem na neobvykle vysokou volební účast také hledá souvislost se dvěma zemědělskými iniciativami, které byly rovněž předmětem hlasování. Zdá se, že venkovské obyvatelstvo bylo díky dvěma zemědělským iniciativám mobilizováno mnohem silněji než obvykle a mnozí z nich pravděpodobně do volebních uren vedle "ne" iniciativám za pitnou vodu a pesticidy vhodili i "ne" zákonu o CO2. Podle SRF pohled na mapu hlasování nakonec také potvrzuje velké rozdělení mezi městem a venkovem. Ve venkovských kantonech byl zákon o CO2 jasně odmítnut - a v některých případech s velkým rozdílem. V městských kantonech naopak voliči řekli ano, ale výsledek už nemohli rozhodujícím způsobem ovlivnit.

Obě zemědělské iniciativy byly zaměřeny na rozšíření ekologické produkce ve Švýcarsku. Jedna z iniciativ měla snížit dotace zemědělcům, kteří používají syntetické pesticidy v boji proti škůdcům. Druhá iniciativa chtěla tyto syntetické pesticidy zcela zakázat a zavést ve Švýcarsku stoprocentní ekologické zemědělství.

Další dva zákony byly schváleny: protiteroristický zákon, který dává policii větší pravomoci, získal necelých 57 procent hlasů. Zákon upravující odškodnění podniků a kulturních pracovníků v případě pandemie koronaviru byl schválen jen o málo více než 60 procenty. Podle odhadů dosáhne finanční pomoc související s pandemií pravděpodobně 35 miliard franků. Odpůrci zákona kritizovali mimo jiné dotace pro média.

Výsledky se staly debaklem pro jasnou většinu v parlamentu. Během kampaně před referendem odpůrci nastínili, jak by mohla vypadat silnější ochrana klimatu navzdory hlasování proti. Musí jít spíše o technologie a dobrovolné přístupy průmyslových odvětví, například letectví.

Většina odpůrců i dnes říká: ochrana klimatu je důležitá, ale ne takto. Více daní a přerozdělování ze strany státu by obyvatelstvu uškodilo a přineslo by jen málo užitku. O tom, zda Švýcarsko skutečně může dosáhnout svého dlouhodobého cíle nulových čistých emisí CO2 do roku 2050 bez zákazů a bez silnějších pobídkových systémů, je však třeba v současné době podle komentátorů pochybovat. Podpořily ho všechny strany kromě lidovecké SVP, a tak před voliči těsně neuspěl zákon o CO2. Pro předsedkyni liberálních Svobodných FDP Petru Gössiovou, jejíž strana vedla souhlasnou kampaň, není její vlastní dokument o klimatu přesto zdaleka jen plýtváním papírem.

Jednoduše se ukázalo, že obyvatelstvo tento vládní návrh zákona nepodporuje. Nyní je na parlamentu, aby vypracoval jasný liberální návrh správné ekologické cesty a vyvaroval se před tím, aby se z celé věci udělal levicový zákon, který by pak vyvrcholil dalšími daněmi. Byl by to sociální zákon, který by zaplatili ti, kteří létají třikrát ročně do New Yorku. Všichni ostatní by z toho měli prospěch," poznamenala spolupředsedkyně sociální demokracie Mattea Meyerová která zmobilizovala své síly, zatímco FDP nedokázala přesvědčit své voliče. Nyní neexistuje alternativa k iniciativě finančního centra a investičnímu programu pro obnovitelné zdroje energie, renovaci budov a podporu veřejné dopravy, na kterou je SP připravena se širokou aliancí.

Obě zemědělské iniciativy vedly k silné mobilizaci na venkově, ale zákon o CO2 však neměl podporu ani na krajní levici, protože pro některé lidi nešel dostatečně daleko. Návrh zřejmě prostě nebyl přesvědčivý přesto, že Švýcarsko je příkladnou zemí, pokud jde o politiku v oblasti klimatu, a je na správné cestě. Návrh zákona poukázal na obrovské rozdíly mezi venkovskými a městskými oblastmi, poznamenal předseda SVP Marco Chiesa: "Pokud chceme něco udělat pro klima, potřebujeme jasné pobídky, a ne nové poplatky, daně a zákazy." V neposlední řadě je podle něj třeba diskutovat o přistěhovalectví v souvislosti s klimatickou politikou, protože to také znamená „více elektřiny, více potřeb, a tedy větší tlak na klima".

Pokud jde o zemědělské iniciativy, největší chybou iniciátorů bylo, že se jen plně věnovali zemědělcům. Jejich odpůrci nastínili, jak by mohla vypadat silnější ochrana klimatu navzdory hlasování proti, že musí jít spíše o technologie, o dobrovolné přístupy průmyslových odvětví, například letectví.

Většina odpůrců i dnes říká: ochrana klimatu je důležitá, ale ne takto, komentuje SRF. Více daní a přerozdělování ze strany státu by obyvatelstvu uškodilo a přineslo by jen málo. O tom, zda Švýcarsko skutečně může dosáhnout svého dlouhodobého cíle nulových čistých emisí CO2 do roku 2050 bez zákazů a bez silnějších pobídkových systémů, současné době pochybují experti. Jednoduše se ukázalo, že obyvatelstvo tento vládní návrh zákona nepodporuje. Odmítnutí zemědělských iniciativ bylo sice zklamáním, ale vedly k uvědomění o škodlivosti pesticidů. Parlament přijal příslušné návrhy a Spolková rada se jich ujala.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele