Ruský historik Oleg Budnickij připomíná utrpení civilního obyvatelstva. V rozhlasové stanici Deutschlandfunk hovořil o "strašných následcích" pro lidi. Němci považovali okupovaná území v Sovětském svazu za území barbarů, kde se člověk mohl chovat, jak chtěl. Podle Budnického bylo záměrně vyhlazeno přibližně 7,4 milionu civilistů. Docházelo k nevybíravému střílení a věšení před zraky obyvatelstva, stejně jako ke kolektivním trestům za akce podzemních bojovníků. Utrpení zasáhlo téměř každou rodinu.

Prezident Steinmeier již v pátek vyzval k většímu uznání sovětských obětí druhé světové války v Německu. Ve svém projevu v Německo-ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu, kde byla podepsána kapitulace, řekl, že nikdo neutrpěl v této válce tolik obětí jako národy tehdejšího Sovětského svazu - a přesto se tyto miliony lidí nevryly do kolektivní paměti této země tak hluboko, jak by si jejich utrpení a německá odpovědnost žádaly. Německá válka byla podle něj vražedným barbarstvím. Včera položil věnec za oběti u sovětského památníku v Berlíně.

Německá kancléřka Angela Merkelová ve svém týdenním videopodcastu označila 80. výročí invaze nacistického Německa do tehdejšího Sovětského svazu za "příležitost k hanbě". Řekla, že Německo pokorně sklonilo hlavu před těmi, kdo přežili tuto agresivní válku, a je hluboce vděčné, že tolik těchto lidí požádalo Německo o usmíření.

V Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku a dalších bývalých sovětských zemích si včera připomínali Wpád wehrmachtu do Sovětského svazu, což si vyžádalo přibližně 27 milionů obětí, to je více než kterákoli jiná země druhé světové války.

Ruský prezident Vladimír Putin při této příležitosti nabídl liberálnímu listu „Die Zeit“ 80 let po napadení Sovětského svazu svůj pohled na evropské dějiny a o své vizi společné budoucnosti. Vaše věc pro jeho výjimečnost se rozhodla uvést jej v plném znění, jako předtím projev německého spolkového prezidenta Franka Waltera Steinmeiera.

Vladimir Putin (Die Zeit)

Přesně před 80 lety, 22. června 1941, nacisté po dobytí celé Evropy napadli SSSR. Pro sovětský lid to znamenalo začátek Velké vlastenecké války, nejkrvavější v dějinách naší země. Zemřely desítky milionů lidí. Hospodářství a kultura utrpěly obrovské škody.

Jsme hrdí na odvahu a nezlomnost hrdinů Rudé armády a občanů, kteří nejen bránili nezávislost a důstojnost své vlasti, ale také zachránili Evropu a celý svět před porobou. Bez ohledu na nedávné pokusy přepsat kapitoly z minulosti je pravda taková, že sovětský voják vstoupil na německou půdu nikoli proto, aby se Němcům pomstil, ale aby splnil své vznešené a velké osvobozenecké poslání. Památka hrdinů boje proti nacismu je pro nás svatá. S vděčností vzpomínáme na spojence protihitlerovské koalice, bojovníky odboje a německé antifašisty, kteří přiblížili společné vítězství.

Navzdory strašlivým zkušenostem z Velké války se evropským národům podařilo překonat odcizení a vrátit se k vzájemné důvěře a respektu. Vymezily směr integrace, aby udělaly tlustou čáru za evropskými tragédiemi v první polovině minulého století. Chtěl bych zejména zdůraznit, že historické smíření mezi našimi lidmi a Němci na východě a západě nyní sjednoceného Německa sehrálo při utváření takové Evropy obrovskou roli.

Je třeba také připomenout, že to byli právě němečtí podnikatelé, kteří se v poválečných letech stali průkopníky spolupráce s naší zemí. V roce 1970 byla mezi SSSR a Spolkovou republikou uzavřena "dohoda století", a to dohoda o dlouhodobých dodávkách plynu do Evropy. To položilo základy konstruktivní vzájemné závislosti a následně umožnilo realizaci mnoha velkých projektů, jako je například Nord-Stream.

Doufali jsme, že konec studené války bude znamenat vítězství pro celou Evropu. Zdálo se, že už nebude trvat dlouho a sen Charlese de Gaulla o sjednoceném kontinentu se stane skutečností, a to ani ne tak geograficky od Atlantiku po Ural, jako spíše kulturně a civilizačně od Lisabonu po Vladivostok.

Právě v tomto smyslu - v logice utváření Velké Evropy, kterou by spojovaly společné hodnoty a zájmy - chtělo Rusko budovat své vztahy s Evropany. Nám i Evropské unii se tímto způsobem podařilo dosáhnout velkého úspěchu.

Převládl však jiný přístup. Základem bylo rozšíření Severoatlantické aliance, která je sama o sobě pozůstatkem studené války. Koneckonců, byl vytvořen pro konfrontaci z času. Hlavní příčinou rostoucí vzájemné nedůvěry v Evropě byl postup vojenské aliance směrem na východ, který mimochodem začal tím, že sovětské vedení bylo de facto přesvědčeno, aby souhlasilo se vstupem sjednoceného Německa do NATO. Tehdejší slovní ujištění ve stylu "Není to namířeno proti vám" nebo "Hranice bloku se k vám nepřiblíží" byla příliš rychle zapomenuta. Precedens byl vytvořen.

Od roku 1999 tak proběhlo dalších pět "vln" rozšiřování NATO. K alianci se připojilo dalších čtrnáct států, včetně bývalých sovětských republik, čímž de facto padly veškeré naděje na vytvoření kontinentu bez dělících linií. Mimochodem, před tím varoval jeden z vrcholných politiků SPD Egon Bahr, který v polovině 80. let navrhoval radikální přeměnu celé evropské bezpečnostní struktury po sjednocení Německa. Za účasti SSSR i USA. Ale ani SSSR, ani USA, ani Evropa ho neposlouchaly. Mnohé země navíc dostaly umělou volbu - buď jít s kolektivním Západem, nebo s Ruskem. De facto se jednalo o ultimátum. Důsledky této agresivní politiky názorně ilustruje příklad ukrajinské tragédie z roku 2014. Evropa aktivně podporovala ozbrojený protiústavní převrat na Ukrajině. Tím to všechno začalo. Jaký to mělo smysl? Koneckonců, tehdejší úřadující prezident Viktor Janukovyč již přijal všechny požadavky opozice. Proč USA zorganizovaly tento státní převrat a státy EU jej chtě nechtě podpořily, čímž vyvolaly rozkol na Ukrajině a odtržení Krymu od ukrajinského státu?

Celý evropský bezpečnostní systém je v současné době v dezolátním stavu. Napětí roste, riziko nových závodů ve zbrojení je hmatatelné. Přicházíme o obrovské možnosti, které nám spolupráce nabízí. To je dnes o to důležitější, že všichni čelíme společným výzvám pandemie a jejím mimořádně závažným sociálním a ekonomickým důsledkům. Proč se to děje? A především, jaké závěry musíme společně vyvodit? Jaké poučení z historie bychom si měli vzít k srdci? Podle mého názoru je nejdůležitější, že celá poválečná historie Velké Evropy prokázala následující: prosperita a bezpečnost našeho společného kontinentu je možná pouze společným úsilím všech zemí, včetně Ruska. Rusko je totiž jedním z největších evropských států. A cítíme, že jsme s Evropou neoddělitelně kulturně a historicky spjati.

Jsme otevřeni férové a kreativní spolupráci. To také podtrhuje náš návrh na vytvoření společného prostoru spolupráce a bezpečnosti od Atlantiku po Pacifik, který by mohl zahrnovat různé integrační formáty, včetně Evropské unie a Euroasijské hospodářské unie. Rád bych ještě jednou zdůraznil: Rusko prosazuje obnovení komplexního partnerství s Evropou. Existuje mnoho otázek společného zájmu: Bezpečnost a strategická stabilita, zdravotnictví a vzdělávání, digitalizace, energetika, kultura, věda a technologie, řešení problémů klimatu a životního prostředí.

Svět se dynamicky vyvíjí a čelí stále novým výzvám a hrozbám. A my si prostě nemůžeme dovolit nést břemeno minulých nedorozumění, stížností, konfliktů a chyb. Břemeno, které nám brání řešit aktuální problémy. Jsme přesvědčeni, že tyto chyby musíme všichni přiznat a napravit. Naším společným a nezpochybnitelným cílem je zajistit bezpečnost kontinentu bez dělících linií a jednotný prostor pro rovnocennou spolupráci a společný rozvoj v zájmu prosperity Evropy a celého světa.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele