Jen si uvědomte co se stalo v únoru 48. Poválečné volby byly demokratické a Gottwaldova vláda vznikla také demokraticky. Následující události mají své kořeny v demokratických principech. Většina tehdejších občanů se pomoci svých zvolených zástupců chopila moci a demokraticky v souladu se zákony omezila možnosti opozice. A tak můžeme směle říct, že tu lidovou a socialistickou demokracii jsme zažili na vlastní kůži.
Podobně můžeme dnes sledovat jak demokracie kmotrovská chrlí zákony, které omezují možnosti většiny zvrátit nastolený směr vlády elit. Při zkoumání charakteru demokratické vlády se tážeme na to, kdo vládne, co této vládě podléhá, jakými prostředky se vládne, jaká jsou omezení takovéto vlády a jaký má cíl.Naše současná vláda tvrdí, že chce snížit schodek státního rozpočtu, ale prostředky, které zvolila jsou zcela očividně proti životni úrovni většiny.
Svého času se porevoluční vlády předháněly v sociálních opatřeních na ochranu těch občanů, kteří byli postiženi restrukturalizaci hospodářství po pádu socialistického tábora. Dnes naše vláda většinu těchto zákonů bez náhrady ruší, prý na to nemáme peníze. Někde jsem narazil na tvrzení, že největší zlo je dát někomu něco zadarmo! Jakmile člověk nevyvine ani trochu úsilí, aspoň symbolicky, zvykne si. Bere pomoc druhých jako svoje bytostné právo. Co dostaneme snadno, toho si nevážíme.
Lidi, kteří pořád čekají, že se o ně někdo postará, je plná republika, předcházející demokratické vlády si je ovšem takto vychovaly. Zároveň jimi společnost pohrdala. Takto si hojila černé svědomí. Pomoci sociálních dávek jim zacpávala hubu a alibisticky si tak zjednodušovala práci. Teď tyto demokratické vlády sklízí plody své hloupé politiky: celé generace si ochočila a naučila na bezpracné přežívání.
Co ovšem nejsou tyto demokratické vlády schopny změnit je, že nemají a nejsou schopny vytvořit pro tuto armádu nezaměstnaných pracovní příležitosti a ani je zajistit v jejich potřebnosti.
Demokracie nemá budoucnost. Když si totiž uvědomíte, že ani prastaré demokratické režimy ve světě nenašly recept na řešení této bezvýchodné situace…
Modernizace výroby, snižování počtu pracovních míst, neschopnost zajistit práci pro všechny a vzrůstající počet potřebných, a neschopnost zajistit dostatečnou životní úroveň těchto přebytečných lidí…
Pokud nemá být demokracie slepou uličkou, musí být otevřená změnám a přijatelná pro většinu občanů daného státu. Základním předpokladem této otevřenosti je, že v demokratickém rozhodovacím procesu hrají významnou roli lidé, kteří jsou také otevřeni a věří v budoucnost demokracie. O čemž se dá zcela otevřeně stále více pochybovat. A kdo toto nevidí, tak ignoruje signály rezignace velké části občanů starší generace na současný způsob praktikování demokracie u nás.
Závěrem nezbývá než konstatovat nemilou možnost, že budoucí generace, tak za dvacet až padesát let, dá dnešní demokracii přívlastek „promarněná demokracie“. Promarněná proto, že současné strany a vlády nebyly schopny omezit korupci, kmotrovské praktiky a elitářství mocenských elit.
Vyšlo na blogu iDnes. Publikováno se souhlasem autora.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz