Jiní tak činili proto, že takové chování považují jako minimum k tomu, aby o nich bylo hovořeno dobře.

Relativita takových názorů  je narušována těmi, kteří říkají: „Uctít minutou ticha je hezká věc, ale větší úctu by jste mu vzdali tím, že by jste Havlův životní postoj přijali za svůj a žili podobně“. V tomto světle vypadá váš způsob úcty jako pokrytectví.

Mohli jsme se i setkat s názory mající svou podobnost se svatořečením, jako kdyby zásluhy V. Havla byly tak velké, že obhajují jeho vyhlášení symbolem boje za obnovu demokracie u nás.

Mnozí však víme, že demokracie není všelék na veškeré neduhy vládnutí, ale pouze z nouze ctnost, neboť člověk zatím nic lepšího nevymyslel. Bohužel velká skupina lidí si nechce přiznat následující skutečností vyplývající ze zkušenosti: Demokracie sice zavádí větší svobody, ale nenaučí člověka zodpovědnosti. To, co žel nastalo u nás, je odstrašující příklad pro ty, by chtěli zavádět demokratické svobody bez předchozí výchovy k zodpovědnosti za své činy. Například: sotva opustili Irák vojáci USA, byl tento den vyhlášen národním svátkem a dnem svobody.

Jak zkrachoval ideál „demokracie a svobody“ u nás, můžeme vidět na příkladu vládnoucí oligarchie a podivně zbohatnoucích jedinců, maximálně využívajících svobod a beztrestností, k uchvácení mocí a bohatství s ní spojené. Využívají veškerých výhod svého postavení k udržení status quo. Maximálně jsou ochotni na krátkou dobu opustit svá privilegovaná místa, svým do té doby naoko nesmiřitelným protivníkům, jen za tichý příslib nedotknutelností svého nabytého bohatství. S oblíbeným heslem, „přej a bude ti přáno“.

A nám, ostatním zbývajícím lidem žel nezbývá nic jiného, než bezmocně přihlížet, jak tito političtí zlatokopové „legálně“ rozkradli celé národní bohatství. Místo abychom nesmlouvavě vyžadovali plnění všech předvolebních a programových slibů, jen trpně přihlížíme, mlčíme a tím defakto schvalujeme výsměch politiků všem svým voličům.

Mnozí žel poklonkují této pseudodemokracii, domnívajíce se, že tímto svým postojem můžou získat šanci se do této skupiny včlenit. A jak můžeme sledovat i mezi blogery a diskutujícími tady na blogu, tito snílkové jsou nejhorlivějšími zastánci všeho, co tato vládnoucí oligarchie vypustí z úst.

V každé době a za každého režimu, byli vždy řiťolezci nejhorší karikaturou vládnoucí třídy, s tím, že byli k smíchu všem.

Vyšlo na blogi iDnes. Publikováno se souhlasem autora.