Pokud tento výrok bude následovat celá německá spolková vláda, jedná se asi o takový obrat v migrační politice německé vlády, jako kdyby sovětští komunisté vyhlásili kapitalismus a tržní hospodářství hlavním ekonomickým směrem nebo kdyby aktivisté z neziskovek začali lidem říkat pravdu o migraci.

Dosavadní kroky německé vlády

Toto prohlášení totiž vydal ministr vnitra té spolkové vlády, pod vedením té kancléřky, která v září 2015 „pozvala“ do Německa a tím do celé Evropy statisíce mladých převážně muslimských „uprchlíků“. Jakákoliv pochybnost či dokonce nesouhlas s touto vítací politikou byly ihned v zárodku zadupány pod zem mainstreamovými médii pod záminkou nutné solidarity vůči těm, co „utíkají z válečných konfliktů“. A nutno dodat, že tito „uprchlíci“ utíkat před válkou opravdu uměli, a to hodně rychle! Do pohybu se vydaly celé statisícové masy těchto většinou dobře živených „uprchlíků“ a my všichni jsme se během příštích měsíců dozvídali o nejrůznějších nástrahách a válečných konfliktech, od Turecka počínaje přes Řecko a další balkánské státy až k Rakousku konče a tak zastavit se mohli až v krásném bezpečném Deutchlandu v rozesmáté náruči paní kancléřky pořizující selfie s mnohými z nich.

A média a vládní činitelé Německa včetně výše zmíněného pana ministra Thomase de Maiziereho nás denně přesvědčovali o NAŠÍ morální povinnosti tyto jedince z odlišných blízkovýchodních kultur přijmout, poněvadž tato povinnost pramení z „nutnosti solidarity“ k nim a také z nutnosti dodržovat Ženevské úmluvy a dalších podmínky při posuzování azylu.

Bavoři na sjezdu CSU proti politickému islámu

Asi také není náhoda, že výrok spolkového ministra vnitra přichází po sjezdu bavorské CSU, jejíž nový program Die Ordnung (Řád) tvoří předěl ve vnímání migrace, kdy Bavoři odmítají vznik paralelních společností a poprvé se zmiňují o nebezpečí politického islámu ohrožujícího samou podstatu demokracie. Bavorská CSU se tak začíná nyní již hodně výrazně rozcházet s vedením sesterské CDU nejenom ve stanovení horního limitu běženců, ale i pohledu na islám, když koncem srpna tohoto roku kancléřka Merkelová prohlásila, že islám k Německu patří. Tato disproporce ve vnímání islámu a jeho vlivu na německou společnost spolu se zvyšující se kriminalitou muslimských migrantů, jejich džihádistickými pokusy a neřešeného narůstajícího přílivu „zachráněných“ migrantů ve Středomoří může do budoucna rozbít nejen dosavadní vládní koalici, ale postupně zvyšovat frustraci hlavně bavorského obyvatelstva a vytvořit tak podhoubí pro silný nacionalismus a separatistické tendence i v samotném Bavorsku. Je dobré si připomenout, že Bavoři na rozdíl od Skotů s třísetletou unií v rámci společného království Velké Británie nemají svoji identitu spojenou s jednotným Německem, až do roku 1870 bylo Bavorsko samostatným knížectvím se svým králem. Ale to se již dostáváme k dlouhodobému scénáři katastrofického vývoje. Kdo by ale ještě před 10 lety považoval odtržení Skotska od Velké Británie za reálné?