To, že jsem musel začít o této otázce přemýšlet je pro mě velkým životním rozčarováním, neboť jako policista, který se snažil čistě a čestně sloužit spravedlnosti, právu a tím i státu si musím položit otázku, zdali jsem sloužil opravdu spravedlnosti, nebo zájmům někoho, kdo s právo překrucuje ke své potřebě a handluje s ním sledujíc ne spravedlnost, ale své zájmy.

V minulém roce jsem nastoupil na Útvar odhalování korupce a finanční kriminality a hned záhy byl pověřen vedením mediálně známé kauzy ŘSD. Vzhledem k tomu, že se jednalo o věc rozsáhlou a složitou, trvalo mi nějaký čas, než jsem se ve věci zorientoval. Po té co jsem se zorientoval, jsem začal objevovat různé nestandardní věci, řešení a pochybení. Na tyto jsem upozorňoval. Jednalo se o pochybení kolegů policistů, vedení odboru i státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství. Pochybení byla takového rozsahu, že jsem se po neúspěšném řešení s vedením odboru, snažil věc řešit s Vrchním státním zastupitelství a po bezúspěšném řešení i s Genrální inspekcí bezpečnostních sborů. Tato však na mé podání nereagovala a reagovala až po pracovním setkání na Vrchním státním zastupitelství, kdy jsem upozornil JUDr. Bradáčovou, kterou jsem si hluboce vážil, jako člověka práva znalého, racionálního a čestného, na některé spojitosti její osoby a případu. Nejednalo se o sdělení před médii, jak údajně pochybil plk. Martinec, ale pouze při osobním setkání. Ačkoliv reakce JUDr. Bradáčové nebyla zrovna vstřícná, následujícího dne se stalo něco, co jsem opravdu nečekal. Na popud JUDr. Bradáčové byl spis odvezen pracovníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, já jsem byl ve večerních hodinách odvezen ze svého bydliště do Prahy k výslechu, který začal a probíhal v nočních hodinách. Ačkoliv jsem měl jako policista hodnocení vždy velmi dobré a ještě v dubnu jsem obdržel odměnu za práci, se od této události má situace rapidně změnila. Byl jsem odtržen od kolektivu a dehonestován, jako kvalifikovaný vyšetřovatel přeřazen na podřadnou práci, (kopírování a číslování stránek) a začala od vedení odboru a posléze i útvaru zjevná šikana, která se stupňovala, zřejmě se snahou, abych z útvaru či od Policie ČR odešel. Toto chování šlo do takových absurdit, že pokud jsem svému nadřízenému předal poznatek o trestné činnosti, tento nebyl řešen a pak jsem byl ještě za něj potrestán kázeňským řízením. Ze služebního poměru však neodešel, ale věc se snažil řešit a odvolávat se na různé stupně vedení policie, avšak bez úspěchu. Zjistil jsem také, že prověřování Generální inspekce bezpečnostních sborů je jednostranné a namířené pouze proti mé osobě. Vyšetřovatelka GIBS také čile komunikovala s mým nadřízeným, který v té věci jako vedoucí vyšetřovacího týmu byl za celou věc odpovědný a který je zároveň v přátelském vztahu s JUDr. Bradáčovou. 1. 8. 2013 mi pak bylo doručeno zahájení trestního stíhání a to z důvodu, že jsem měl údajně obhájcům obviněných prozradit informaci, kterou však prokazatelně a to i na základě listinných důkazů obhájci znali více než 1,5 roku, tedy půl roku před tím, než jsem na tento útvar nastoupil. Informace měla být prozrazena při nahlížení obhájce do spisového materiálu, což je však zákonný úkon v trestním řízení, o kterém existuje žádný záznam. Vyšetřovatelka GIBS se nikterak nezabývala, kdo na přelomu roku 2011/2012 tuto informaci vyzradil, ale obvinila mě jediného. Je také s podivem, že ačkoli k této věci není Vrchní státní zastupitelství věcně příslušné, vykonává dozor tohoto řízení státní zástupce – stážista, který je tedy pod dohledem JUDr. Bradáčové a také dle mého zjištění je s touto propojen skrze další instituce. Také proti němu bylo již vedeno trestní řízení pro křivé svědectví. Z toho důvodu, nejsem zcela přesvědčen, že dozor státního zástupce je objektivní a nestranný, neboť se účastní i úkonů, při kterých účast státního zástupce nebývá obvyklá.

Ve věci jsem se tedy začal bránit a snažil se obhájit. Na svou obhajobu, také po té co mě kontaktoval jeden novinář, jsem pravdivě zodpověděl několik otázek, které následně byly použity v článku. Tento článek však vyšetřovatelka GIBS, na kterou jsem před tím podal stížnost pro jednostranné a nestandardní vyšetřování, jako pokračování trestného činu a opět mi sdělila obvinění, tentokráte pro porušení povinnosti úřední osoby, kdy celé usnesení je postaveno pouze na tomto článku a citacích. Toto sdělení obvinění mělo vyústit vazbou, na které trvala vyšetřovatelka GIBS i onen státní zástupce VSZ. Proto mě pracovníci Generální inspekce bezpečnostních sborů před ordinací mého lékaře, kde jsem byl na kontrole, neboť jsem nyní v pracovní neschopnosti, zadrželi, nikterak nebrali ohled na můj zdravotní stav a odvezli do Prahy. Ačkoliv jsem je opakovaně dožadoval, bylo mi s mým obhájcem umožněno hovořit až po 7 hodinách od zadržení. Po té následovala domovní prohlídka mého bytu, kde hledala vyšetřovatelka písemnosti určené pro mou obhajobu, veškeré datové nosiče a počítače. Dokonce mi byly zabaveny písemnosti, které s případem neměli nic společného, ale byla to má korespondence s vedením ÚOKFK. Domovní prohlídka probíhala tak, že si technik do vedlejší místnosti věci odnášel a tam je balil bez jakékoliv přítomnosti, tedy nemohu ani zaručit, že když u mě nic významného nenašli, objeví se pak věci, které budou zakládat mou trestnost, nebo mě nějak dehonestovat.   Tato snaha zabavení materiálů byla zřejmá a to, zajistit vše čím bych se mohl hájit. Snaho o mou vazbu je pak jasná snaha mě umlčet a znemožnit komunikaci a obhajobu.