Udělat rozhovor s poslancem a lékařem Rostislavem Vyzulou, který je současně přednostou Kliniky komplexní onkologické péče MOÚ, předsedou Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a také členem správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, mě napadlo, když jsem ho nedávno slyšela v rozhlase mluvit o tom, jak více podpořit tradiční čínskou medicínu v Česku. Hlava otevřená, řekla jsem si s potěšením, zajímá se i o alternativní lékařské postupy!

V té době jsem zrovna psala článek o tom, jak Všeobecná zdravotní pojišťovna odmítá hradit povinné vakcíny v případech, kdy se rodiče rozhodnou očkování o pár měsíců odložit. Doktor Vyzula bude tím pravým člověkem, který by mohl vnést do situace jasno a díky své pozici možná i pomoci všem takto nesmyslně diskriminovaným rodičům, pomyslela jsem si. Jak se ale později ukázalo, nemohla jsem se zmýlit více.

Protože je doktor Vyzula velmi vytížený, dohodli jsme se na e-mailové formě. I tak se někdy podaří udělat dobrý rozhovor. Interview s doktorem Vyzulou ale bohužel tento případ nebyl. Pan Vyzula byl nejprve velestručný, posléze od tématu „utekl” a snažil se přejít do útoku a teprve napotřetí se uvolil odpovědět.

Pane doktore, myslíte si, že rodič má v případě obav o zdraví svého dítěte právo očkování odložit?

„Rodič sám by o tom neměl rozhodovat. O odkladu může rozhodnout jen lékař, a to ze zdravotních důvodů.“

Pokud očkování odloží o měsíc, jako tomu bylo v případě maminky Zuzany Králové, myslíte, že by mělo být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění?

„Idem s bodem 1“ (tedy stejná odpověď jako u předchozí otázky, pozn. red.).

Hodláte se jako člen správní rady VZP zasadit o to, aby VZP tyto rodiče nediskriminovala?

„Jen pokud to bude se souhlasem ošetřujícího lékaře.“

Myslíte, že by stát měl založit fond pro odškodňování dětí poškozených očkováním, jaký mají například ve Spojených státech?

„Na odškodnění pracuje komise na Ministerstvu zdravotnictví. Je to velmi náročné téma, ale jsem pro to, aby se našly podmínky a možnosti odškodnění v případě jednoznačného potvrzení, že došlo k nežádoucímu účinku v důsledku očkování.“

Tolik první baterie otázek. Rozhodně jsem se nedočkala fakty podložených odpovědí, ale odpovědí bez jakýchkoli právních souvislostí a bohužel také bez respektu k právům rodičů, tedy vlastně občanů, pomyslela jsem si. Pan doktor pouze zopakoval nám již notoricky známé lékařské „mantry” o tom, že rodič nemá v otázce očkování prakticky žádnou moc, a zdraví svého dítěte tak chtě nechtě musí vložit do rukou lékaře." Také odpověď na otázku týkající se vzniku fondu odškodňujícího děti poškozené povinným očkováním byla tradičně skeptická, odkazující na alibistickou tezi, že prokázat „jednoznačnou” souvislost mezi očkováním a následným zdravotním poškozením dítěte je za současného nastavení systému očkování v ČR prakticky nemožné. Ve snaze přimět pana doktora k rozvětvenějším odpovědím jsem mu poslala další tři konkrétnější otázky na totéž téma. Na ně nejprve neodpověděl a místo toho reagoval takto:

„Dobrý den,

myslím, že jsem se jasně postavil na stranu lékařů, aby oni sami rozhodli. Je to velmi vážné rozhodnutí a v důsledku odmítání očkování máme v současné době problém s epidemií spalniček v Moravskoslezském kraji. V Německu rovněž a je zpráva o devíti úmrtích.“

Mé překvapení a rozčarování bylo ještě větší než v případě úvodních strohých odpovědí. Epidemie spalniček, úmrtí? Moje otázky směřovaly úplně jinam. Šlo mi přece o právo na uhrazení úkonu, který stát svým občanům nařizuje zákonem! Obratem jsem pana doktora upozornila, že mé další otázky dosud zůstávají bez odpovědi. Teprve poté jsem se konečně dočkala odpovědí.

Takže vy nesouhlasíte se závěry Ústavního soudu, že rodič má právo odmítnout očkování z důvodu svého přesvědčení? Jste tak skálopevně, že by se každé dítě bez výjimky mělo očkovat ve třech měsících? Co když mají rodiče v anamnéze zdravotní problémy, které by mohly „dřímat“ v dítěti – tedy na první pohled by to bylo zdravé miminko?

„Ústavní soud opravdu v ojedinělém případě rozhodl o zrušení pokuty za neočkování dítěte. Jak se nicméně můžete dočíst v jeho rozhodnutí, stanovil, že výjimka ze zákonné povinnosti přichází v úvahu jen v mimořádných případech, úzce svázaných s osobou, jíž se očkovací povinnost týká (vysoce nežádoucí odezva předchozí vakcinace rodiče či dítěte apod.). Nesmí tím být ohrožen smysl povinné vakcinace, tedy ochrana veřejného zdraví! A ta je možná jen při maximální proočkovanosti populace. Pokud tedy nahlédnete do rozhodnutí Ústavního soudu, zjistíte, že nejde o generální povolení neočkovat z důvodu svého přesvědčení, ale o jednorázovou, mimořádnou situaci.“

Vrátím-li se k článku o VZP, Ministerstvo zdravotnictví jasně říká, že se mají proplácet povinná očkování i mimo termíny dané očkovacím kalendářem. Proč to VZP nedělá a jedná tak, podle slov MZ, v rozporu se zákonem?

„V článku citujete mluvčího VZP, který řekl, že pravidelné očkování mimo termíny VZP hradí v případech, kdy je očkování odloženo ze zdravotních důvodů. Problematická anamnéza jistě je zdravotním důvodem – nemusí jít jen o předchozí reakci na očkování.“

Pokud souhlasíte s potřebou odškodňovacího fondu, proč Výbor pro zdravotnictví nepodpořil návrh poslance Jana Farského, který by odpovědnost státu zavedl?

„Nemohu hovořit za ostatní členy výboru, kteří hlasovali proti tomuto návrhu. Za mě je však jasné, že prokazování souvislosti zdravotního problému s očkováním je v konkrétním případě velmi obtížné. Využitelnost takového fondu je pro mě tedy diskutabilní a je nutno teprve stanovit přesná pravidla odškodňování, než se fond bude schvalovat.“

Výše uvedený rozhovor byl pro mě hořkou zkušeností. Pochopila bych osobní názor pana Vyzuly, na ten má každý právo, ale jako poslanec a zákonodárce by měl být prvním v řadě, kdo bude ctít zákon a i od druhých vyžadovat jeho dodržování. Oslovila jsme ho s nadějí na konzistentní názor někoho, kdo je nejen poslancem a lékařem, ale i členem správní rady VZP. Ta přitom nezákonným odmítáním proplácet povinné vakcíny bojkotuje stanovisko MZ a zákony si vysvětluje tak, jak se jí to hodí.

Pan Vyzula však evidentně nemá zájem řešit problematiku záhadného a naprosto nekonzistentního neproplácení vakcín, které jsou přitom plošně hrazeny ze státního rozpočtu. Podle mě se někteří pediatři pod hrozbou, že si rodiče kvůli pozdější aplikaci budou muset vakcínu pro dítě sami uhradit, pouze snaží odradit rodiče od odkladu očkování. Zároveň od rodičů vybírají nemalé peníze, o kterých ani nevíme, kde skončí, protože pojišťovně aplikaci vakcíny vykážou běžným způsobem a ta ji následně proplatí distributorovi. Mrzí nás, že se zde s tichým souhlasem státu zjevně páchá trestná činnost, kterou však nikdo nemá zájem postihnout.

Autorka: Barbora Fialová