Není totiž pravda, že to tak musí dělat v celé Evropě, že my plujeme v hlavním evropském proudu, jenž znamená snahu odvrátit radikálním šetřením na úkor občanů důsledky dnešní neblahé situace v Evropě, krize v eurozóně atd. Česká vláda přitom systematicky opakuje mýtus o tom, že se musíme vyhnout tzv. řecké cestě. Přitom tato cesta vůbec nehrozí, česká ekonomika na tom sice není nejlépe, ale má solidní základy ve zdravém bankovním sektoru, v silné propojenosti s německou ekonomikou, slušné exportní schopnosti i malých výrobců. Paradoxem je, že tyto schopnosti postupně nahlodává jako pilný bobr zdravý strom česká vláda. Její další a další škrty doslova škrtí hospodářský rozvoj a koupěschopnost obyvatelstva. Velmi špatně je na tom státní správa, která stále víc kolabuje.  

Uvedu jeden malý příklad. Ministr zdravotnictví na jedné straně plánuje zvyšování plateb pacientů, ale na druhou stranu ten, kdo je dlouhodoběji nemocný, dostává po určité době nemocenskou od sociální správy, jenže v Praze na platbu musí čekat zhruba dva měsíce. Mezitím mu hrozí, že mu třeba vypnou proud nebo elektřinu, banka ho bude trestat za neplacení nějakých splátek atd. Musím říci, že ministr Drábek už pro mě zůstane natrvalo zářným vzorem neschopnosti řídit svůj rezort. Totéž se samozřejmě týká i mnoha dalších ministrů, ale v případě ministerstva sociálních věcí je to pro mnoho lidí nejcitelnější.  

Že se krade a plýtvá v armádě, že máme bezpečnostní služby, kde většina zaměstnanců bere svou mzdu za nic, že málo vytížený Lochkovský tunel má v každém směru tři pruhy, což je málem evropská rarita, není tolik na závadu jako stále se zhoršující situace lidí nemocných nebo sociálně nejpotřebnějších. A když k tomu česká vláda ústy finančního šéfa tvrdí, že je to tak v celé Evropě, že všude je málo peněz na zdravotní péči, že všude není na důchody atd., pak je třeba uvést příklad sousedního Německa. Vím, že mnozí namítnete, že Německo nemůžeme brát jako měřítko, protože to je hospodářská velmoc, ale na tuto v zásadě správnou výhradu je možné odpovědět, že výborná hospodářská kondice našeho souseda nespadla z nebe, že je z jisté části výsledkem dobré vlády.  

Především je třeba říci, že se německá vláda různými cestami stará o zaměstnanost, včetně lidí nad padesát let, a že se jí to daří. Tím také rostou platby státu z daní ze mzdy, rostou platby do sociálního a zdravotního pojištění. Na účtu zákonného zdravotního a důchodového pojištění je dnes přebytek téměř čtrnácti miliard euro. Příjmy činí zhruba 526 miliard euro, zatímco výdaje zhruba 512 miliard. Na zákonném důchodovém pojištění bylo odvedeno nad výdaje 4,4 miliard euro, což znamená, že Německo si na důchody nemusí půjčit ani euro a může důchody normálně valorizovat. A dokonce důchodové pojištění snižovat.  

Největší přebytek ovšem plyne ze zdravotního pojištění, kde činí příjmy navíc téměř deset miliard. Co to znamená? Že německé zdravotnictví má úplně opačné problémy než české, že německá vláda zvažuje, jak efektivně tento přebytek uplatnit. Česká vláda si tento stav do jisté míry zavinila sama tím, že nemá pod kontrolou obrovské plýtvání penězi ve zdravotnictví a také v zdravotních pojišťovnách. Když jdete okolo honosných paláců VZP, máte dojem, že tam sídlí nějaká finanční honorace a neumíte si to dát dohromady s tím, že se od pacientů vymáhají stále vyšší platby. V debatách uvádím takový imaginární příklad. Jestliže v nějaké vesnici, která má sto žen, vykazuje lékař 150 gynekologických vyšetření měsíčně a VZP mu to proplácí, pak je někde chyba. VZP by měla projít personálním, nechci říci auditem, ale přímo zemětřesením, aby konečně začala pracovat hlavně v zájmu občanů a efektivní dostupné zdravotní péče pro všechny.  

Co se týká Německa, je pravda, že průměrně vydělávající člověk odvedl státu v roce 2011 o něco více než v roce 2010. Zhruba o 553 euro více. Znamená to, že německý stát umí efektivně vybírat daně a odvody státu, což je nedosažitelný sen všech marodných států, jako je Řecko, Španělsko nebo Itálie. A nakonec je to problém i české vlády. Kdyby český stát uměl lépe vybírat daně a odvody do sociálního a zdravotního pojištění, byla by jeho situace radikálně jiná a nemusel by provádět téměř žádné škrty. Nemusel by třeba odírat důchodce a učitele a finanční eskamotér Kalousek by mohl jít konečně do zaslouženého důchodu. Celá jeho filozofie je totiž v zásadě merkantilistická, to znamená z doby, než se prosadila filozofie svobodného tržního hospodářství se sociálním zaměřením.   

Jeden z francouzských tvůrců teorie tržní ekonomiky napsal, že ho hlavní ideje napadly v situaci, kdy cestoval a viděl, že hostinský zazdívá okna u svého hotelu. Když se ho ptal, proč to dělá, dostalo se mu odpovědi, že vláda zavedla daň z oken. Takové výsledky bude mít možná i Nečasova vláda. Normální daně vybírat neumí, a proto zavádí nové.  

Německo má progresivní daň z příjmu a vůbec to neznamená, jak o tom povídají čeští ministři, že by se podnikatelé hromadně stěhovali ze země do daňových rájů. Největší firmy, jako jsou ČEZ, E.ON nebo RWE, mobilní operátoři nebo největší banky, by se nikdy neodstěhovaly, protože jen u nás jim stát dovoluje bezostyšně odírat české občany. Máme největší platby za mobilní služby, platíme stále víc za elektřinu a plyn, platíme největší bankovní poplatky a stát k tomu jen přihlíží, ačkoli by i podle pravidel Evropské komise mohl leckde zasahovat.   

Tím se dostávám k tomu, co mě na této české vládě vlastně nejvíc vadí. Je to skutečnost, že téměř nikde a v ničem nechrání české občany před zvůlí velkých firem, hlavně pak zahraničních. Přitom by její hlavní starostí mělo být, ponechat lidem co nejvíce peněz v jejich peněženkách, aby svízelné období co nejlépe přežili. Šetřit se přece dá tolika různými způsoby.

Vyšlo na rozhlas.cz Publikováno se souhlasem vydavatele.