Mám dvě nabídky:

První je, že si koupím byt na hypotéku. Složím prodávajícímu svůj milion korun a vyjednám si v bance hypotéku. Rozhodl jsem se pro byt 3+1, takže v Praze alespoň ty čtyři miliony zaplatit musím. Vyjdu z hypoteční kalkulačky a vím, že 5 tisíc budou měsíční poplatky za byt a tak 25 000 mám na splácení hypotéky. Za 11 – 15 let (podle pohybu sazeb hypoték) ji splatím, a byt je definitivně bez rizika v mém osobním vlastnictví. (ZDE). Developeři čekají na povolení stavět i deset let, tak snad se i já nějakého hotového, „levného“  bytu, který bych mohl v Praze koupit, dočkám. Nejen toho předraženého, co zbyl po likvidaci nájmů typu Airbnb.

Druhou nabídku mi připravilo Hlavní město Praha. Vyberu si jejich družstevní byt. Ve skutečnosti to ale znamená, že složím svůj milion korun na družstevní podíl, který mi umožní výhradní užívání  bytu, dejme tomu také 3+1. Poté musím platit opět stejné náklady jako u bytu prvního. Za 11 -15 let nevlastním vůbec nic, než svůj družstevní podíl změněný o anuitu splácené hodnoty výhradně užívaného bytu. Za 35 let město Praha snad prodá mému družstvu pozemek, na kterém náš dům s mým výhradně užívaným bytem stojí, a poté si snad budu moci výhradně užívaný byt převést do osobního vlastnictví při předpokladu, že žádný doplatek na byt se konat již nebude. 

A těch 35 let budu trnout, zda vedení družstva jako statutární orgán nenadělá dluhy a nedopadneme jako bytového družstva Kavčí skála v Říčanech u Prahy (ZDE), nebo bytové družstvo Svatopluk v Horoměřicích u Prahy. (ZDE) Více jak tři desítky let budu trnout také z toho, zda nějaké nové vedení Prahy neodstoupí od původních smluv a v duchu zásady „superficies solo cedit“ (česky: povrch ustupuje půdě) tak využije  tuto právní zásadu, podle které  stavby na pozemku patří neoddělitelně k tomuto pozemku, a Praha pak družstevní domy převede do svého majetku a byty prodá komukoliv, kdo nabídne vyšší cenu. Protože já jako družstevník, žádný byt nevlastním, ale mám pouze družstevní podíl. A ten mi Praha vyplatí, ale jak uzná za vhodné a nechá mě, ať se dalších deset až dvacet let soudím, že výkupní částka za družstevní podíl byla malá.

Druhou, pražskou variantu údajně připravila právnička Hana Marvanová (ZDE) za účelem dosáhnout toho,aby střední třída (sic!) dosáhla v Praze na bydlení. A to Marvanová připouští, že pokud družstvo  nebude schopné za 35 let zaplatit Praze cenu za pozemek, dům připadne podle smlouvy městu za pouhou polovinu (!) jeho hodnoty. Ceny bytů možná klesnou,“ řekla k tomu Marvanová. To tímto výkupní trikem nepochybně. O těch prodejních si můžeme za 35 let popovídat.

Ponechávám na laskavém čtenáři, aby si sám udělal názor na to, jak a kým je pražská radnice vedena…