Kdo nečiní podle levice či Bruselu, je fašista, rasista a stále ty omílané nadávky a posměšky. Leč zatímco rozumným návrhům zemí V4 (Polsko, Česká Republika, Maďarsko a Slovensko) se osa Brusel-Paříž-Berlín obvykle jenom vysmívala, u Itálie to nepůjde ani vteřinu. Sluší se dodat, že osa Brusel-Paříž-Berlín jenom sklízí, co zasela. A bude hůř.

Brusel má problém

Luigi Di Maio a Matteo Salvini, šéfové levicové M5S a pravicové Ligy se spojují, protože už není hlavní problémem Itálie levicová či pravicová politika, ale politika Bruselu. A ta škodí prakticky každé zemi v Evropské unii. Proto je koaliční program těchto stran tak ostrý, tak protibruselský a tak silně zaměřen proti současnému ekonomickému diktátu „úspor“.

Nápad řeckého ministra financí Janise Varufakise vytvořit paralelní národní měnu k euru (jakýsi státní „bitcoin“) se Italům zpočátku moc líbil. V již zveřejněném konečném programu nové italské vlády se ale tento plán neobjevuje. Obavy z dalšího pádu italských dluhopisů zřejmě zafungovaly.

Přesto je Brusel vyděšen a jeho mediální „věrozvěstové“ šíří paniku, hrůzu a děs z budoucna. Italové totiž nehodlají dále dodržovat striktně nařízenou rozpočtovou politiku, protože zatím vedla pouze ke stagnaci italské ekonomiky, zvyšování zadlužení, nezaměstnanosti mladých lidí a závislosti na libovůli jak Centrální banky (European Central Bank), tak Německa. Je to Berlín, který prosazuje politiku, která pomocí eura ostatní země v EU ekonomicky svazuje a brzdí. Nová italská vláda ale tomuto trendu zjevně hodlá dát výpověď.

Macron má smůlu

Marně se francouzský prezident Macron dovolával v Berlíně euro-solidarity a zavedení evropských dluhopisů nebo evropského ministra financí. Z Berlína přišlo opakované NE a není to překvapení. Úpadek německé vlády je zřejmý a u Berlína jde o zjevné nepochopení vývoje v Evropské unii (EU). O zásadním nepochopení migrační problematiky ani nemluvě. Německo je nepochybně hospodářsky úspěšnou zemí, ale naordinovat německou ekonomickou politiku ostatním zemím v eurozóně se neukazuje jako vhodné. Pokud budou Italové se svým vládním vzdoroprogramem úspěšní, mnozí ekonomicky slabší členové EU jejich model pravděpodobně převezmou.

My to nezvládáme

Když německá kancléřka Merkelová 31. srpna 2015 prohlásila: „Wir schaffen das!“ je jen otázkou, zda to byla náhoda či ne, když stejné prý prohlásil Adolf Hitler dne 3. prosince v již zabraném Liberci v roce 1938. Oba politici své zemi neprospěli, a žel Merkelová neprospívá dál. Měla by spíše říkat: „My to nezvládáme“. Zveřejněný velký průzkum v 11 zemích EU, provedený významnou londýnskou agenturou YouGov, ve kterém v roce 2018 odpovídalo 11 tisíc respondentů ukázal, že klíčovými otázkami současné EU jsou migrace, terorismus a ekonomická situace. Migrace je bezkonkurenčně na prvním místě.

Ale není tím míněna migrace Ukrajinců, Vietnamců či obdobných národů, které se běžně integrují, jde především o kritiku africké a blízkovýchodní migrace.

Výrok kancléřky Merkelové, že do Evropy přicházejí budoucí výborné a kvalifikované pracovní síly, se stane jedním z nejsměšnějších, ale i nejsmutnějších v dějinách lidstva.

Nedivme se Italům, že této naprosto nesmyslné politiky EU mají dost. Že z nové chystané italské vlády dělají některá média fašisty je všem Italům nepochybně už lhostejné. Jde o přežití evropských národů a jejich budoucnost a Italové to začali chápat sice pozdě, ale přece. S africkou a blízkovýchodní migrací mají totiž Evropané jen jedinou naději: Být v trvalém střetu a žít ve strachu ve vlastní zemi. Proti této politice osy Brusel-Paříž-Berlín se musí bojovat všemi zbraněmi. Italové začínají tou politickou zbraní. Zda se jim ale podaří deportovat plánovaných 500 tisíc migrantů si nikdo dopředu netroufne odhadnout. Ano, stačilo by jim nevyplácet žádné dávky a sami odejdou. Protože pro dávky si migranti přišli, nikoliv hledat práci. Dobře vědí, že práci v EU nemají milióny mladých a často kvalifikovaných lidí, tak kdepak by ji asi našli ti, kteří nejenže neumí žádné evropské jazyky, ale často neumějí ani číst a psát.

Dějiny Evropy, tak jak je svým pozváním v roce 2015 začala přepisovat kancléřka Merkelová s vydatnou pomocí Bruselu budou opět dějinami konfliktů, nehezkého soužití a možná nakonec i válek. Zatím se to totiž nikam jinam nevyvíjí. A je lhostejno, že mnozí dobře placení novináři píší účelově opak. Král Evropská unie je nahý.