Prezident Václav Klaus a jeho rehabilitace

Je nutné si říci, že exprezident Václav Klaus svou nešťastnou amnestií nejenže ztratil volební kredit, ale ztratil i hodně příznivců. Na jednu stranu měl Klaus st. nepochybně pravdu, že pronásledování řady občanů k výslechům a soudům trvající i desítku let bylo šikanózní a často až nenávistné. O žádné trestné činy tam nešlo. Dva chebští komunální funkcionáři, které soud z absurdního obvinění zprostil po devatenácti letech jsou důkazem, jak špatně to v České republice funguje. Tady je nutné dát exprezidentu Klausovi pochvalný puntík.

Ten velmi nepochvalný se ale týká řady jmen, které si rozhodně žádný pardon nezasloužily.  Pád důvěry ve Václava Klause st., se pak logicky promítl do jeho dalšího politického účinkování. Poté, co se s paní Bobošíkovou rozhodl spolukandidovat ve formaci nazvané „HLAVU VZHŮRU – volební blok“  byl jeho politický výbuch dokonán.

Evropský malér jménem Brusel

Je pravdou, že vymezování se exprezidenta Klause vůči Bruselu a jeho politice sice občany oslovilo a projevilo se v případě nezájmu o měnu euro, ale jinak jeho vývody ponechávaly občany chladné. Po pádu Nečasovy vlády pak ODS ztratila kredit i jako strana a od té doby živoří ve spektru deseti procent plus mínus. Některé tváře této strany jsou tak nepřijatelné, že přímý vítězný volební návrat ODS k moci je prakticky nepředstavitelný.  Jistě, nabídka od hnutí ANO ke spoluvládě zde už přišla. Ale přijímat zákony proti estébákům a pak s nimi vstoupit do vlády by asi volič neskousl, byť by to vypadalo pragmaticky. Ale i pragmatismus musí mít alespoň nějakou morálku a nemůže se stát obhajobou pouhého kořištění funkcí. To by politické strany mohly uzavírat dohody i s lidmi z organizovaného zločinu. Také by to mohlo být navenek „pragmatické“.

Migrace jako zlom v Evropě

Rok 2015 znamenal v důvěře k Evropské unii zásadní změnu. Migrace s EU otřásla. Od tohoto času se změnila důvěra v EU v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Itálii, části ve Španělsku a ve Franci začaly protesty chudých žlutých vest. Britové to vzali zkrátka a nejenže odcházejí, ale i opozice připouští, že žádné návratové referendum nebude. Tedy zatím.

Za této situace se vymezení vůči politice Bruselu od exprezidenta Klause u voličů názorově mění a jeho syn to, co si voliči nezřídka myslí, říká otevřeně, nahlas a nevybíravě. Doba uhlazeného politického jazyka je pryč. Evropská politika prezentována Bruselem totiž dávno přestala být uhlazená. Je  zákeřná, nedemokratická a protievropská.

Nová politická strana

Vymezení se proti bruselské politice je téma, na kterém se dá dnes postavit nová strana. Je to vymezení, které přitáhne voliče zleva, zprava i ze středu, neboť je to vymezení pro zachování národní existence, když suverenitu v plném rozsahu se zpět získat nepodaří. Ale jí ztráta ve složkách NATO není ztrátou, ale ziskem, její dílčí omezení v rámci fungující EU podle vzoru Evropských společenství (EHS) by také nebylo ztrátou, ale naopak v konečném součtu ziskem.

Prvním krokem je nutnost zrušit Lisabonskou smlouvu a absurdní pravomoci bruselských byrokratů. Ti nejenže ničí volný trh a táhnou celou EU do ekonomického pádu, ale především porušují základní pravidlo demokracie. Nemůže být výkonná moc a zákonodárná moc soustředěna v jednom nevoleném orgánu.

Vyloučený Klaus mladší

Václav Klaus mladší je dnes jediným politikem, kdo může postavit výraznou proevropskou a zároveň protibruselskou stranu. A není to oxymóron. S ideovou podporou exprezidenta Klause by to mohl být úspěšný projekt. Ukazuje se, že nálada českých voličů (a nejen českých) k takové volbě dozrála. Ale ani to nemusí znamenat úspěch. Protože jeden či dva na takový úkol nestačí a bez peněz je takový projekt odsouzen k zániku od počátku. Uvidíme, co oba Klausové v nové situaci předvedou.

Rudolf Mládek