Hlavní nástroje liniového zákona pro urychlení dopravních staveb mají být podle zdrojů ministerstva dopravy tyto:

• Umístění a povolení dopravní stavby v jednom řízení s jedním přezkumem – zkrácení až o tři roky
• Zavedení Jednotného závazného stanoviska u záměrů staveb, u kterých bylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí – zkrácení až o jeden rok
• Zavedení pevných lhůt pro vydání závazných stanovisek dotčených orgánů vydaná během územního či stavebního řízení; maximálně 30 dní, ve zvláštních případech 60 dní.
• Jeden znalecký posudek pro více pozemků k ocenění hodnoty pozemků, využitelný po dobu tří let od jeho vyhotovení.
• Konkrétní lhůty pro vyvlastňovací úřady; 60 dní od zahájení řízení musí být stanoveno ústní jednání, následně 30 dní od ústního jednání musí úřad rozhodnout.

Vypadá to navenek dobře, ale copak desetiletá přípravná lhůta je dobrá lhůta? Kdo nad tímto návrhem jásá? Znamená to, že v přípravě staveb se Česká republika ze 157 nejhoršího místa ve světových tabulkách posune na 145 místo? (Připomínka např. takové Polsko je na 39 příčce). Jak se liší legislativa Polská od České? Proč se jí (a také legislativě jiných států) návrh z Ministerstva dopravy nepřibližuje? Nad lhůtou pěti let bychom zavzpomínali na pomalé socialistické pětiletky (první blok Dukovan se ale spustil už za sedm let), ale ani při lhůtě pěti let bychom výhru a dynamiku kapitalismu necítili. Pouze s optikou toho, co je správné a potřebné měl být návrh pro liniové stavby předložen. Nikoliv s optikou toho, že každý úředník musí mít podle jeho představ dostatek času, aby se vyjádřil. Představu o jeho práci musí určovat stát a pokud ten „chudák“ nestíhá, je třeba jej nahradit rychlejším, chytřejším a výkonnějším. Že nejsou? Ale jsou. Jenom se nechtějí cpát na ministerstva prolezlá protekcionismem, rodinnými příslušníky, starými strukturami a jinými vysloužilými pohrobky.