Obecný příslib od kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Macrona, že největší kus z koláče nového fondu dostanou pandemií nejpostiženější země, se mu nelíbí i proto, že to nezohledňuje úspěšnost preventivních kroků, které každá členská země EU musela nakonec realizovat.

Okamžitě z tábora „liberálních demokratů“ přišly výzvy, aby si Babiš uvědomil, že solidarita je nutná (podle Soudního dvora EU dokonce povýšena na zákon nadřazený národnímu právu), a že výše přes 800 miliard přijatých dotací nás zavazuje, abychom platili a platili. Všechny tyto výhrady mají společného jmenovatele: Poklonkování EU. Ale racionálního na nich mnoho není. Připomeneme, že když se Slováci ptali, proč mají zachraňovat řecké trojnásobné důchody, když plýtvající Řecko stálo před bankrotem, také jim „liberální demokraté“ vyčetli přijaté dotace a nedostatek solidarity. Opět v zájmu poklonkování EU.

Jenomže tahle politika nemůže být nekonečná. O tom, že se národům v nouzi pomáhat má se diskuze nevede, protože proti tomu není námitek. O tom, jak (!) se jim má pomáhat se ale diskuze vést musí. Jižní státy eurozóny jsou pomalu už tak zadlužené (včetně té špatně řízené Franice), že se někteří komentátoři domnívají, že už to spraví jen státní bankrot. „Možná by bylo lepší zrušit maastrichtská kritéria úplně a nechat státy v rámci eurozóny normálně bankrotovat či žádat o pomoc MMF jako před jedenácti lety,“ domnívá se komentátor Jan Macháček.(1)

To je sice ekonomicky racionální názor, ale politicky by to dopadlo zřejmě tak, že eurozóna by se výrazně zmenšila, a to se Německu do plánů nehodí. Podruhé by to znamenalo, že některé státy by mohli mít racionální zájem z EU odejít, a ani tato představa se dnešnímu Německu nehodí. A protože téměř všechny vlády v EU už jen poskakují, jak Německo nařizuje, tak 500 miliard euro se někde vezme, nějak proutrácí a všichni budou dál dělat dluhy. A Německo a snad i Rakousko, Nizozemí, a Švédsko vesele vydělávat.

A státy V4 (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko) se budou dál utápět ve svých montovnách za třetinové příjmy proti západní části EU, do které budou posílat „solidární pomoc“ a desátky na rozpočet zbytečného aparátu EU. A tohle vše se Babišovi, ať už má jakékoliv osobní úmysly, zjevně nelíbí. A komu se ty plány Merkelové a Macrona líbí? Tzv. Liberálním demokratům? A komu ještě? Našim občanům? Troufneme si odhadnout, že těžko.

(zdroj: (1) ZDE)