Drtivá většina těch, co mají k problému co říci, je nenadšena. Na jedné straně se obce domnívají, že bez jejich kontroly si podnikatelé budou dělat, co chtějí, na druhé straně podnikatelé spatřují v přístupu obcí a státu svévoli, která neumožňuje stavět skoro nic. Ani byty, ani dálnice a o nějakých vysokorychlostních železničních tratích se raději v Česku pro naprostou ostudu ani moc nemluví. Ale tristní výsledky hovoří jasně: Nestaví se, ačkoliv kapitál by byl a dostatek stavebních firem také. Hovořit o poptávce bytů či nových dálnic by bylo jen nošením dříví do losa.

Viník špatného stavu je jasný: Stát. A je lhostejné, zda je to jednou nějaký úřednický investiční státní fond, zda je to zablokované ministerstvo nebo nakonec nějaký neschopný ouředníček v Horní-Dolní, který by měl posoudit dopady silničního okruhu, a nedej Bože třeba takového hyperloopu. Obvykle jeho obzor končí cyklistickou stezkou, kterou barevně namaluje na již existující silnici a pak se diví, že ji nikdo nevyužívá a lidé raději respektují cyklisty na chodníku, protože dopravní situace je tak pro všechny příznivější.

Dostálová dostala úkol, který je neřešitelný, protože v něm strany nemají shodný cíl. Dostálová má přinést zákon, který by umožnil stavět jako v západní části EU. Ale pro státní manažery, co už nám tu třicet let doslova úděsně stavějí, to není výhodné a pro s nimi propojené dodavatelské firmy také ne. A tak jediný, kdo má opravdový zájem jsou soukromí investoři bytů a ti šanci na úspěch moc nemají. Tak se byty zdražují a zdražují a připravují se nové koncepce nájemných domů. Společné prádelny, společné oddychové místnosti s jídelnami a pokojíky o dvaceti metrech čtverečních. Známé socialistické ubytovny. K tomuto vývoji dospěl tento stát, ve kterém se komická Praha trucovitě předvádí, že její politici zajistí výstavbu družstevních bytů pro jakousi „střední třídu“, a proto přichází s projektem, který je zoufale směšný a diskriminační od prvopočátku.

Tato vláda nakonec protlačí jakýsi kompromisní návrh, který po již existujících novelách opět cosi jako stavební řízení o něco málo (snad) zkrátí. K západní části EU to ale bude mít daleko a mnoho se nevyřeší.  A když Dostálová kritiku odmítá, a říká, že nový zákon donutí úředníky dodržovat lhůty, pak s poděkováním těm úředníkům, kteří svou práci opravdu dobře dělají tu musíme konstatovat, že je až příliš těch, co si s termíny 60 až 90 dní a i více vůbec nelámou hlavu. Sluší se uvést, že úředníci jsou nezřídka zavalováni „tajnými“ ministerskými a krajskými pokyny, které samotné řízení komplikují a nezřídka blokují.

A bude tomu tak i v budoucnu, protože není vážný zájem, aby se stav zlepšil.  Pokud někdo má stále představu o tom, že náš stát (obecně) pracuje pro občany, tak to je iluze. To spíš doletí astronauti na Mars, než že by český stát pracoval ve prospěch občanův tak, aby to bylo proporcionální, správné a světe drž se! dokonce spravedlivé. Tu a tam se populistický krok objeví, obvykle před volbami, ale jde jen o to, aby občan šel k volbám a dal „rozdávači výhod a peněz“ hlas. A to je opravdu málo pro dobrý vývoj jakéhokoliv státu. A když poslanec Kolovratník, lídr kandidátky ANO nabízí voličům za hlas 500 korun, tak soused vedle říká, že jeho hlas má cenu 1500 korun. Ať prý škrob připlatí.