Ke stejným křivkám zřejmě došli i američtí matematici a tak Spojené státy vyhlásily stav zdravotní nouze, aby se preventivní příprava nepodceňovala (ZDE).

Samozřejmě, že Světová zdravotnická organizace (WHO) také vyhlásila globální stav zdravotní nouze, jenomže její předchozí varování, přiznejme si, měla spíše komerční pachuť než zájem o zdraví. Především v roce 2009, kdy kvůli chřipce typu H1N1, takzvané prasečí chřipce, způsobila světovou paniku. WHO byla opakovaně kritizovaná, že pandemii vyhlásila předčasně, protože virus A (H1N1) nebyl zdaleka tak nebezpečný. Podle některých kritiků vyhlášení pandemie pomohlo výrobcům vakcín k ohromným ziskům. I české  ministerstvo zdravotnictví (MZ) tehdy nakoupilo u distributora přes 523 tisíc dávek Pandemrixu, tj. vakcíny proti tzv. prasečí chřipce za 150 miliónů korun v hrůze, že prasečí chřipka bude nebezpečnou epidemií (ZDE). Zemřelo na ni v ČR celkem 102 lidí a to se nijak zvlášť nelišilo od statistik obětí běžné chřipky.
Tím nikdo nechce říci, že koronavir není nebezpečný, ale rozhodně se organizacím, jako Světová zdravotnická organizace (WHO), OSN nebo jiné podobné, dnes nedá ani trochu věřit.

Čemu se ale rozhodně věřit dá, je tvrzení, že Státní fond dopravní infrastruktury by obdobnou čínskou nemocnici stavěl asi třináct let, Správa železnic by to snad zvládla za jedenáct let a město Praha by o tom v roce 2050 vedlo vzrušenou diskuzi, bez toho, že by se někde koplo. Že je to přehánění? Pokud se podíváte na tempo státních (komunálních) staveb, které řídí a na které dohlížejí ti nej(!)vyvolenější úředníci, tak vám každému musí být jasné, že o žádné přehánění nejde. Realita zmaru cokoliv postavit v rozumném a světově srovnatelném čase je zde. Uběhlých třicet let státně-komunální výstavby je v součtu až přílišnou ostudou všech, kteří tento český stát a obce řídili a řídí. Padni komu padni a čest výjimkám. Najdou se, ale jsou to dnes velmi vzácní lidé.