Přiznejme si, že některá opaření budou rychlá a snadná (staré motory lodí na Vltavě lze vyměnit v krátkém horizontu), některá opatření budou viset ve vzduchu s otazníky, protože jejich realizace je dlouhodobá a protáhne se ještě na hodně volebních období. Tedy pokud nástupci současných radních původní plán nezruší. To se také dost často stává.

Pozor na hurá akce

To nejhorší v Praze jistěže působí objem nákladní dopravy a kolony kamiónů z D1 a dalších míst to prokazují. Pokud nebude dobudován pražský okruh, mnoho se toho nezmění. Ve zveřejněných plánech současných radních se sice dočteme o plánu výstavby na bioplynové stanice, ale o dokončení pražského okruhu ani slovo. Nabíjecí stanice na sloupech veřejného osvětlení (jde o systém DC-DC konvertorů pro nabíjení elektromobilů) je zajímavý jen pokud k němu existuje studie zvýšeného síťového odběru energie do této sítě. Zkušenosti ze Švédska ukazují, že to funguje jen komplexně, nikoliv odděleně.

Plyn do autobusů – a kde jsou trolejbusy

Využít bioplynu do autobusů je jistě správné, ale zveřejněná vize radních nehovoří o parciálních trolejbusech ( s dojezdovou baterií) . Přitom Praha údajně plánuje elektrifikaci linky 207 a 140 a nepochybně by to stále ještě nestačilo. Je tedy plán trolejbusů opět odložen?

Podpora hybridních vozidel a elektromobilů při parkování v Praze nějaké ty motoristy přiláká, ale dlouho to bude jen menšina. Pražané jsou v nemalém počtu chataři a chalupáři a potřebují vozidla na dlouhé trati a podle toho je kupují. Možná, že direktivy EU si od roku 2021 vynutí už jen hybridní vozy, ale tento útok na automobilový průmysl se ani zákazníků, ani u výrobců a ani u ekonomů s pochopením nakonec nesetká. EU trvale ztrácí ekonomickou pozici ve světě a to dost razantním tempem a polo-likvidace automobilového průmyslu k tomu jenom napomůže. O „udržitelném“ rozvoji si brzy necháme jen zdát.

Mýtné do centra Prahy

Tohle bude to nejkontroverznější rozhodnutí. A setká se s kritikou celorepublikovou. Nikoliv proto, že by principiálně bylo chybné, ale protože je technicky obtížné. Taková Paříž už v šedesátých letech zavedla tzv. „zelené značky“, tedy pro ta vozidla, která měla možnost projíždět centrem. Systém ale brzy doplnila výstavbou tras, včetně tunelů v Seině, protože zákazy, příkazy a omezení vždy vedou k politickému pádu těch, kteří je svém svatém nadšení konání dobra prosazují. Pokud nebudou mít řidiči možnost se centru Prahy vyhnout a to po objezdových trasách, je zavedení mýtného nejen politicky na hraně, ale technicky nedomyšlené.

Kdyby radní raději uvažovali o tom, že pražské metro vyžaduje lepší klimatizaci a uzavřený odbavovací systém. To by Pražanům v dnešní době pomohlo více, než mýtné, jehož hlavním cílem je omezení vstupu vozidel do centra Prahy. Ale pražskou městskou veřejnou dopravu využívá velké množství lidí (o tom si v západní části EU mnohdy mohou nechat jen zdát), a vylepšení této dopravy je žádoucí. Pokud by totiž dosáhlo požadovaného komfortu, mnozí zaparkují svá auta na odstavných parkovištích i bez hrozby platby mýtného. Takové úvahy by byly proto zjevně prospěšnější.