Poněkud nám ale chybí v uváděné informaci, jakou poznávací značku, a to státní či krajskou, špatná vozidla měla. I běžný řidič čoudící vozidlo vidí a všichni vidíme jejich poznávací značky. Domnívat se, že centrem těchto nekvalitních vozidel je pouze Praha a Středočeský kraj, jak probíhající kontroly naznačují, se jeví poněkud unáhlené.

Praha patří mezi regiony s vyššími příjmy a vozidla s pražskou poznávací značkou bývají spíše novější, než stará. Zato například po dálnici D1 a i dalších se prohánějí vozidla, která bychom mohli klidně nazvat vraky. A jejich poznávací značky nezřídka nesou označení jiných států, než je Česká republika. Pomineme-li kouř, často jsou to vozidla, která by už vizuálně na žádné české STK neprošla. Přesto se Českem ženou rychlostí více než povolenou. Nikdo je nekontroluje, nikdo je nesleduje. Podivné.

Pokud by se chtěla Policie ČR o tomto faktu přesvědčit, stačí si provést pár namátkových kontrol třeba na zúžených úsecích dálnice D1.Tam kde jsou instalovány radary, tam všichni jedou opatrně, ale tato místa v desítkách kilometrů jsou jen občasná. Na ostatních zúžených úsecích nejenže mnoho řidičů nedodržuje rychlost 80km/h, ale někteří se řítí rychlostí i přes sto kilometrů často ve vozidlech odstrašující kvality. A jsou právě nezřídka ti, jejichž poznávací značky nejsou vydány Českou republikou.

Na D1 tedy nejde jen o emise a vykuchaná vozidla, ale také o bezpečnost. Kdyby se Policie ČR více starala o tyto úseky, nepochybně by to byl lepší nápad, než se dosavadní tři měsíce, co akce probíhá, prohánět pouze Prahou a Středočeským krajem. Sluší se ale přiznat, že do Prahy se stahují pracovníci odevšad a Centrum služeb pro silniční dopravu s Policií ČR se zaměřilo na vytipovaná vozidla. Pokud by se jejich bohulibá činnost dočkala rozšíření i mimo Prahu, mohli bychom takové práci jen zatleskat.