Článek Zbyňka Hutara, který vyšel na Parlamentních listech pod názvem Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám (k přečtení zde), zkoumá způsoby, jak v tuzemsku zvýšit počet dětí. Autor se inspiruje konceptem základního či nepodmíněného příjmu, který se zkouší již v mnoha zemích. V Hutarově pojetí by ho dostávaly pouze matky, protože muže by prý peníze zadarmo zkazily. U matek by nerozhodoval rodinný stav, autor si dokonce nesměle pohrává s myšlenkou, že by zvýhodnil dobře vydělávající matky na úkor těch chudších. Hutar má za to, že ženy dnes často odkládají své mateřství do doby, než dosáhnou kariéry, po níž toužily. Podle něj se stává, že některé ženy si v okamžiku svého vrcholného pracovního úspěchu již životního partnera nenajdou a zůstanou tak bezdětné, jiné se prý bojí rodit, protože si nejsou jisté tím, že se jejich vztah nerozpadne a obávají se, že pak zůstanou bez prostředků. Zbyněk Hutar zároveň poukazuje na to, že techniky umělého oplodnění pokročily a že už ženy nemusí být peskovány, že nejlépe je rodit do 25 let věku. Žena tak podle autora může jít klidně třeba i ve čtyřiceti do jakéhosi „mateřského důchodu“, protože by byla do patnácti let věku dítěte (dětí) podporována slušnými dávkami základního příjmu, jejichž výše prý může být předmětem diskuse.

Odmítám řeči mladých žen, že nejdřív musí udělat kariéru

Tolik ve zkratce k autorovým nápadům, které mě docela zaujaly. Nejsem sto posoudit všechny ekonomické okolnosti, abych dokázala vyhodnotit, že je tu předkládáno správné řešení. Nedomnívám se ani, že existuje jednoznačné řešení. Myslím si ale každopádně, že v dnešní době je rodina jako taková „upozaďována“ různými bizarními feministkami, hnutími gayů a leseb apod. Můj názor na spoustu věcí je většinou pravicový, což znamená, že by se každý měl starat sám o sebe a za své. Kdyby ovšem nebyly tak vysoké daně, všem by se vedlo lépe. To už se nakonec v některých zemích ukázalo. V případě prosazení jednotné patnáctiprocentní daně by našlo více lidí práci (zaměstnavatelé nebudou odvádět tolik), vše by bylo dostupnější, firmy by „nečachrovaly“ s daněmi a nevyhýbaly by se tak jejich placení, protože by se jim podvody už tolik nevyplatily.

Druhá věc je, co se snižující se porodností. S přijímáním uprchlíků v té formě, která je v Německu, Švédsku a dalších zemích zásadně nesouhlasím, protože na to peníze opravdu nemáme a nenechám se nachytat na řeči, že je potřebujeme na práci. Když opominu zvýšení kriminality tak z těch lidí, kteří do EU přicházejí, bude pracovat jen malé procento a zbytek jsou vyžírkové. Jde o ekonomické uprchlíky. Určitě proto tedy platí, že když už, tak má smysl vynaložit peníze spíše na naše ženy a obecně motivovat lidi k zakládání rodin a mateřství.