Na Slovensku nedávno pustili taxislužbu z řetězu. Stejně, jako se to chystáme udělat u nás. Výsledek je převis nabídky. Například v Trenčíně se jezdí po centru za dvě eura. To jsou necelé dva lístky na autobus. To je samozřejmě pod udržitelnými náklady na provoz taxi.

Je řada cest, jak vyvážit poměr mezi cenou za přepravu v taxi, ekologií a ekonomikou. V některých městech se reguluje počet taxi, v jiných jsou velmi náročné zkoušky, jako například v Londýně, jinde je taxislužba provozována, jako městský podnik, zaměstnávající řidiče. Je to celé o tom, aby taxislužba uživila řidiče, nepřinášela dopravní kolapsy a nenahrazovala MHD.

Naprosto triviální profesní zkoušky, které AŘAT (pěkná zkratka...) nesprávně nazývá zkouškami z místopisu jsou pouze malým sítem v rozsahu běžné zkoušky na VŠ, které prověří, že uchazeč umí česky a má potřebné mentální schopnosti k výkonu povolání. Zabraňují tomu, aby práci mohl vykonávat kdokoli. Jsou regulátorem, který také zajišťuje adekvátní cenu práce taxikáře.

Několikaletá zkušenost s neprofesionálními řidiči v taxislužbě na celém světě, kteří způsobili stovky vážných dopravních nehod včetně smrtelných nás vede k závěru, že taková míra deprofesionalizace, jakou přináší vládní novela je přímo hazardem s životy našich občanů.

Nabízí se tedy otázka proč AŘAT, který údajně zastupuje řidiče chce opak. To je přece zájem těch, kteří si založili byznys na zotročování pitomců, pardon řidičů. Tedy Uberu a Boltu. Ti potřebují oblbovat investory počtem řidičů a zakázek, aby mohli provozovat své Ponziho schéma.

Jediné, co by to mohlo vysvětlit je, že AŘAT je spíš asociace sdružující “pidiotrokáře,” tedy takzvaná kápa, pod kterými jezdí řadoví řidiči. Je hodně smutné, když naši legislativci zvednou ruku pro zákon, který jde na ruku těmto vlastně mafiánským praktikám...

Sdružení českých taxikářů z.s.