Neskutečná mediální kampaň, téměř hysterie, kterou spustily vesměs cizinci ovládané sdělovací prostředky mne však přinutila změnit názor.

Za komunismu jsem byl pětkrát vězněn za psaní a šíření kritických textů a výzev ke shromážděním a demonstracím. U veřejného soudního procesu jsem vyzval vedení KSČ k demisi, držel jsem 14 dnů hladovku na podporu tohoto požadavku. To jen na okraj, abych předešel obviněním, že jsem pro svůj národ nic nedělal, zatímco V. Havel nás statečně bránil před komunisty. Za celou dobu svého věznění mi od chartistů nepřišel jediný potravinový balíček, peníze či alespoň vyjádření podpory.

Advokáta mi ve všech případech platil můj bratr Milan, přežíval jsem zcela bez prostředků a na pokraji vyhladovění. Peníze, které v nemalém množství ze západu proudily k V. Havlovi a lidem kolem něho a které byly určeny na podporu politických vězňů, tito lidé používali na pořádání drahých večírků, kde alkohol tekl proudem, nakupovaly se za ně v tuzexu drahé potraviny a další věci pro osobní spotřebu vyvolených disidentů.

To mohou potvrdit i další političtí vězni a lidé, kteří před rokem 1989 Havla znali. Tito lidé V.Havla ve vzácné shodě popisují jako opilce a slabocha. Tyto jeho vlastnosti ho jako snadno ovladatelného a manipulovatelného člověka také předurčily ke dráze prezidenta. Mediální obraz, který po desetiletí vytvářejí o osobě V. Havla sdělovací prostředky a jeho skutečná podoba jsou dvě zcela rozdílné věci.

Jsem proti vytváření falešného kultu V. Havla, považuji ho za za člověka, který zaprodal a zradil svůj národ, vnímám ho jako slabocha a opilce, který svůj osobní prospěch postavil nad službu svému národu.