Používá různého štvaní občanů vůči občanům, štvaní proti opozici, strašení, zastrašování a dokonce i násilné útoky. Pokud ovládá i veřejnoprávní média, která nenávist spíše podporují, a to skrytou či otevřenou formou a neexistují média, která by byla v opozici, nastává zcela nevyvážená situace, vedoucí dříve či později k totalitě pravicové.

Schválením násilí bratrů Mašínů a jejich vyznamenáním za vraždy, byla otevřena Pandořina skříňka a násilí bylo oficielně schváleno s tím, že jakákoli forma boje proti komunismu je a byla správná. Zároveň do éteru bylo a je, mediálně i formou diskuzí a blogů na různých webech, kladeno rovnítko mezi komunisty a levicí, souhrnně - jakoukoli opozicí mimo pravici. Jednoduchý, pravicovou propagandou zpracovaný jedinec či skupina, dostala vlastně oficielní signál, tím i povolení,  bojovat proti levicové opozici jakýmkoli způsobem, tedy i možným násilím. Tento boj je dnes rozšířen nejen proti opozici, ale i proti různým, sociálně slabším občanům, včetně Romů, kteří, ač zločinci či ne, jsou házeni do jednoho pytle. Násilí budí jen další násilí, rasismus budí opět rasismus, zase opačný. Odpovědná je za to přímo vláda a regionální politici nastavením pravidel a morálky pro občanskou společnost.

Norové zcela odůvodněně zakázali přenos a filmování  ze soudní síně  při výpovědi Breivika,hromadného vraha mladých demokratů, přesto se podařilo pořídit záznamy. Naše pravicová média  získala konečně „materiál“  a věnovala  Breivikovi více pozornosti, než si jeho  osoba a výplody  chorého mozku zasloužily. Co by bylo vhodné zcenzurovat, bylo naopak vyzdviženo.  Naše média se mohla v přenosu doslova přetrhnout s tím, že Breivik dostává mnoho pochvalných dopisů od radikální pravice. Pokud Norové došli k názoru, že  osobní vystoupení Breivika je nutné cenzurovat, věděli proč.

Skutečně neškodná a svobodná  slovní vyjádření proti pravičákovi nebo čmárání po pravicových plakátech, jsou odsuzována tvrdě, ačkoli jsou pouhým a zcela běžným způsobem vyjádření svobodného názoru vůči pravici. Podobné skutky proti levicové opozici, jsou naopak otevřeně nebo skrytě, mediálně oslavovány a dávány k „pobavení“.  Házení vejci, útoky pěstí, zesměšňování – vše je dobré, pokud jde o opozici, zcela zjednodušeně  - levici. Příliš často jsou útoky proti levici komentovány jako útoky opilců. Útoky opilců jsou totiž lépe „omluvitelné“. Skutky proti pravici jsou, dokonce i soudy, zcela zjevně, klasifikovány  daleko tvrději i co se týká ochrany osobnosti a pomluv. Levicový dr.Ráth může k pobavení chytit facku přímo od pravičáka dr. Macka, B. Sobotka  může být napaden při mítinku ČSSD  „opilcem“, kdy došlo ke zranění krční páteře, zesměšňování  p. Paroubka na billboardech bylo  nepotrestáno, ale namalovaná tykadélka  dopravcem pravicovým lídrům, bylo oceněno vězením na tvrdo. Dr.Rath dostal pokutu deset tisíc, když nazval Kalouska opilcem, Kalousek dostal  tisícovku za facku mladíka, jež mu vyjádřil svůj  občanský názor veřejně.

Je tedy zřejmé, že Pandořina skříňka povoleného násilí a slovních útoků proti levici-opozici, byla otevřena a řádně právně  i mocensky ošetřena. Otázkou je, kam až povede dál. Pravice posvětila agresi i násilí, které je mediálně podporováno. Otevřený rasismus proti romské menšině je také  mediálně i pravicí podporován, i když  zatím skrytě, vlastně nenapadnutelně, ale někteří politici svými výroky do médií, rasismus podporují. Vypalování domů obývaných Romy – byť zatím ojediněle, upalování a bití bezdomovců, olupování bezbranných důchodců, agresivní chování řidičů, kdy se zjevně  a z velké části jedná o podnikatele jezdící v drahých a silných autech, ujíždění od nehod a neposkytnutí pomoci - to vše souvisí se současným vládnutím pravice a jejich způsobů. Sama vláda a politici vytvářejí a dávají signály směrem dolů i do řad svých  voličů.

Pan Paroubek  i jeho rodina jsou zjevně dobrým tématem k volnému špinění opozice, opět se otevírá téma p.Paroubek i v souvislostech zcela nesouvisejících, kupř. s p. Krampolem.  Pravice potřebovala osobu, na které se může skutečně  všemožně vyřádit, stal se pro pravici heslem i ikonou levičáctví, potažmo rovnou komunistickou zrůdou minulého režimu.  Okamžikem, kdy byla a zcela záměrně,  opět  mediálně zahájena  štvavá kampaň proti p. Paroubkovi, byl p. Paroubek na ulici napaden, jak jinak, než „opilcem“. Přihlásil se veřejně k protivládním demonstracím a zde je reakce pravice zcela zřejmá.

K jakému dalšímu násilí povede občany současná, "odpovědná"  pravice?

Publikováno se souhlasem vydavatele.