Velkou ostudou politiků jsou i matky samoživitelky, které nejsou nijak chráněny žádnou zákonnou pomocí, mohou kdykoli přijít o zaměstnání a děti skončit v dětském domově. Ostudou politiků jsou občané, kteří díky exekutorům skončili na ulici pro pouze stovkový dluh. Ostudou politiků jsou i postižení a invalidé, kterým byly odebrány příspěvky na péči a zkráceny výdaje na potřebné pomůcky. Aby k tomu mohlo dojít, vymyslel se nový zákon a předpisy, které z takto postižených dělají přímo od stolu zdravé osoby, které si mohou najít práci. Politických „ostud“ je daleko více, ale tyto, již z lidského a morálního hlediska, jsou neodpustitelné a neomluvitelné.

Lze totiž již hovořit přímo o politických obětech polistopadové éry, a to včetně dětí. O to je ostudnější, když se stále dovídáme, na jaké mrhání penězi stát má a co již politici dokázali promrhat. S nápravou politických ostud se zřejmě nepočítá – na výše jmenovanou, pro politiky pravděpodobně podřadnou lidskou sortu, peníze nejsou. Musí být na rozdělení těm „nejpotřebnějším“ – tedy bohaté římskokatolické církvi a církvím dalším v tkz. „církevních restitucích“ = vzletné pojmenování dalšího stomiliardového tunelu. Církve jsou u nás v Česku tou„ „nejohroženější sociálně slabou skupinou“, zato s politickou ostudou a výsměchem se přidá sociálně silným důchodcům v průměru 45,-Kč!! No co, důchodci přežili mnohdy dvě války, tak se uskromní i nyní!

O výdajích na důchody, různé příspěvky a dávky rozhodují ti, kteří si nemusí dělat starosti, zda vyžijí – o to je ostudnější, že si vždy dokázali poslanci s rychlostí blesku schválit sami sobě zvýšení poslaneckých platů, ale lidem potřebným a chudým krátili, co se dalo. Ohromné „sociální výhody“ a různé „daňové vychytávky“, které tvoří v souhrnu miliardy, jsou nutné pro další „sociálně ohroženou skupinu“ – bohaté a nejbohatší. Finance se jednoduše odeberou-škrtnou těm chudým, tj.samoživitelkám, důchodcům, invalidů, postiženým, dětem, nemocným atd. a přerozdělí se těm bohatým. Zdá se, že bohatí mají větší morální nárok na sociální vylepšení svého života ze státních peněz, než chudí, staří, občané bezbranní, těžko zaměstnatelní nebo ti, kteří již pracovat stářím či nemocí nemohou. Není vůbec brán v potaz těžký úděl matek samoživitelek a jejich dětí, kdy je často na matku naloženo více, než by unesl chlap – a rozhodně má i menší příjem za stejnou práci. Bohatší a bohatí musí být stále dobře „sociálně“ zajištěni, aby politici zůstali ve svých křeslech a upravovali zákony ku prospěchu bohatých a hlídali, aby se k chudým a potřebným dostávalo stále méně financí, neboť jinak je „sociálně“ potřebná skupina bohatých“ ohrožena a příště je z PS vykopne. Z těchto důvodů se ani dostatečně neprošetřuje, jak politici a bohatí k majetkům přišli a přicházejí a navyšují své majetky ještě jinak, než „sociálními“ výhodami a různými úlevami. Proto máme sněmovnu plnou lety „osvědčených“, kteří budou vždy vykonávat, co jim bohatí nařídí.

Tito politici, jež velmi „odpovědně“ šetří a chrání státní kasu před plýtváním na chudé a potřebné - často se to týká i nákladné zdravotní péče u dětí, přehodili tuto péči na rodiny a solidární občany přes různé sbírky a nadace. Církve, „správně po křesťansku“, se miliardových odpustků a majetku v prospěch potřebných nevzdají, ale naopak – již se řadí jako supi nad mršinou, jisti si svoji bohatou hostinou, kterou jim připravili naši odpovědní šetřící reformátoři z toho, co církvím nepatří a nepatřilo, ale mají dočasně politické právo o tom rozhodovat. Politiky nezajímá skutečnost, že 90% občanů s církevními restitucemi nesouhlasí. Církve velmi dobře vědí, že na tak rozsáhlý majetek a miliardové „odpustky“, nárok ve skutečnosti nemají. Soucit , solidarita a křesťanský přístup a morálka, jsou jen říkadla pro chudé ovce. Církve mají morálku hyen a lapků, křesťanství na míle vzdálenou. Zákon o církevních restitucích byl schválen a prošel o jeden hlas ,za pár dní odsouzeného poslance – to hovoří samo za sebe. Otázka občana pro politiky by měla znít:Pro koho politici dělají politiku, když běžný občan je na tom čím dál hůře?

Mnoho důchodců, samoživitelek a jiných potřebných již nemá čas, neboť jim začíná jít o holý život. Politici však mají času dost – jim o život a zdraví nejde. Jim jde o vlastní politiku, což je jen taková hra, kdo je silnější a má větší moc a více známých. Na úkor potřebných, politici mají dost času na své politické hrátky. Meziročně se zvýšila úmrtnost důchodců o 20%, zvýšil se počet sebevražd. Pro politiky tyto nové statistiky zřejmě nic neznamenají, ačkoli jasně vypovídají o činnosti a práci politiků – to je jejich skutečná vizitka, stejně jako zvyšující se nezaměstnanost. Politici se schovávají za stranu a pár lidí ve vedení strany. Občan to vidí jinak. Každý politik skládal slib, že bude rozhodovat dle svého svědomí a vědomí, nikoli dle rozhodnutí stranického aparátu. Každý jednotlivý poslanec nebo senátor může rozhodovat dle svého vlastního svědomí, vědomí, své osobní morálky a lidského přístupu, každý politik je tedy přímo osobně odpovědný, nikoli „strana“. Poslanecký či senátorský slib neskládají straně a jakákoli strana, která poslušnost vůči straně preferuje stanovami a jedná nad poslanecký slib, dobrou stranou není. Občané jsou však svědky, kdy sloužit „straně“ je nad „sloužit“ občanům. Byla bych klidně pro zrušení stran a nahrazení politiků odborníky, lidmi morálními, neprodejnými a skutečně schopnými, kterým záleží na občanech a státu, lidmi, za kterými stojí kus práce, místo pouhých politických slibů a diletantisimu.

Komu slouží politik, jež má na svědomí vyšší úmrtnost důchodců, svévolné, bezohledné a amorální exekutorské „podnikání“, které nutí občany živořit a končit na ulici? Komu slouží politik, nedosáhne-li důchodce na jídlo, nájem ošacení, elektřinu, topení, vodu, léky, atd.? Komu slouží politik, který dopustí, aby samoživitelka nemohla řádně uživit děti a postižený neměl na pomoc nebo pomůcky? Komu slouží politik, který schválil „církevní restituce“, další tunel na majetky a miliardy od státu?

Je pro nás občany překvapením, že ČSSD postupně obrací a mírní své sliby i rozhořčení nad „pravicovou politikou“? Ani moc ne. Dovídáme se, že ČSSD je proti referendu o církevních restitucích s odůvodněním, že by bylo referendum příliš drahé! Tedy rozhodnutí bude opět na politické vůli nebo nevůli, stranách a jejich hrátkách a dohodách. Vážení politici, kdyby již dávno bylo umožněno občanům referendum, dnes bychom neměli rozkradený, zadlužený a chudnoucí stát a stále se zvyšující nezaměstnanost, neřešili bychom nízké důchody, nesmyslné škrty a reformy, které přinesly pouze a jen okrádání občanů a bohatnutí bohatých a zlodějů, měli bychom pravděpodobně již dávno demokracii a právní stát. Jenže je též faktem, že by se mnoho „dobře usazených“ a doslova přesluhujících politiků již do PS nedostalo a nemohli by dále sloužit bohatým a sobě.

Daleko dráž přijdou občanům a státu církevní restituce, než jakkoli drahé referendum o nich. Začíná být jasné, že referendum, které by církevním restitucím zamezilo, je pro politiky a jejich dohody krajně nežádoucí. Možná je i pravdou, že se ČSSD dá nakonec dohromady s KDÚ-ČSL a možná se nebudeme ani divit, kdyby se v KDÚ-ČSL objevil i Kalousek s Drábkem v závěsu, čemuž napovídá postupně a po kapkách, občanům předkládaná „umírněnost“ ČSSD ohledně církevních restitucí, zvýšení nejnižší mzdy a zvýšení důchodů – kdo ví kdy, uvedení nedodělaného nového občanského zákoníku v platnost již od 1.1.2014, což povede jen k právnímu chaosu, na kterém budou vydělávat zcela pohodlně, právníci a různí podvodníci. Do občanského ucha se nám dostávají opět staronové politické fráze, co vše opět nepůjde ( nejen ohledně církevních restitucí ), bude na „delší dobu“, „nebude snadné“, „bude složité“, další „připravujeme“, „pracujeme na tom“, „bylo by příliš drahé“, „musíme se poradit“, „dát odborným komisím“ atp.

Co asi bude a bylo vždy nakonec dražší? Referendum nebo stále se odkládající různá politická rozhodnutí a skutečně potřebné zákony, aby vytvořenému zlodějskému a parazitickému systému byl učiněn konec, resp., aby mohl dále nerušeně fungovat? Neměla by náhodou, a nejen ČSSD, prostřednictvím referenda a tedy občanské vůle a tím daný nezpochybnitelný mandát k tomu, aby se nedal majetek, území a miliardové odpustky nejen státu Vatikánu, ale jakýmsi dalším nenažraným politikům z různých církví, když církvím majetek, který si nárokují, nepatřil ani za T.G.Masaryka?

Politickou vůlí a nevůlí, rozhodováním stranickými aparáty na základě různých dohod s podnikavci a podvodníky všeho druhu a velikostí, kdy odbornost byla z velké části nahrazena nikoli zájmy státu a občanů, ale zájmy neomezeného zlatokopectví, kdy politici změnili postupně systém demokracie a právního státu na divoký systém rozsáhlé korupce, systém vhodný jen pro podvodníky, zloděje a cizáky, je referendum jediným možným řešením, a to nejen ohledně církevních restitucí. Je velkou politikou lží, pokud se nám politici snaží „vysvětlit“, že systém referend by byl drahý – rozhodně o mnoho levnější, demokratičtější a spravedlivější, než systém, který vytvořili naši dávno přesluhující političtí slouhové. Bude trvat mnoho let, než ten bordel ve vykradené a rozložené zemi po nich uklidíme a otázkou je, zda nám vůbec bude ještě naše území patřit a zda kolonie zvaná Česko, zcela nezanikne a nezůstane jen u názvu území.

Pan prof. Keller řekl, že se nejedná již o boj pravice a levice, ale o boj dobra a zla. S tímto se nelze, než plně ztotožnit. Hra na politické strany pravice a levice je jen divadlem pro občany a může maximálně sloužit jen k tomu, aby si politikové přerozdělili oblasti moci a vlivu. V tomto smyslu je také pochopitelné, proč se tak brojí proti komunistům a vylučují se z možné budoucí vlády. Ač za vlády komunistů jsme byli pod nucenou kuratelou Sovětského svazu, vlastenectví se pěstovalo, byli jsme jako stát nezadluženi, vesele obchodovali jak se Západem, tak Východem, nikdo nebydlel na ulici, každý měl práci a základní sociální jistoty a bezplatný přístup ke zdravotnictví a vzdělání. Proč se brojí i proti těm z jiných stran a hnutí, kteří požadují referendum, švýcarský systém či politické systémy vyspělých, sociálně spravedlivých, právních a demokratických zemí severní Evropy? Referendum a přímá demokracie totiž opravdu může - a to velmi rychle, tento parazitující a zlodějský politický systém zastavit z vůle občanů a zamezit a nahradit referendem nevůli či neschopnost politiků. Stát a zákony zde mají být pro většinu občanů, aby jim dělaly život snesitelný a nikoli pro hrstku a výhody těch nejbohatších, kteří si dělají z občanů dojné krávy a novodobé otroky a záměrně se rozděluje společnost, kdy je štván občan proti občanovi, kdy staří a bezmocní jsou společností na odpis – není nutné do nich již cokoli nvestovat, štve se chudý proti bohatým, bílý proti černým, tlustý proti tenkým, kuřák proti nekuřákovi, zaměstnaný proti nezaměstnaným, dosud bydlící proti bezdomovcům atd. Tento stav společnosti mají na svědomí jen a pouze politici a jim sloužící média.

V těchto volbách nejde o pravici nebo levici, ale o podstatnou změnu systému a odstranění neschopných nebo všehoschopných politiků, které dlouhodobě občan ani stát nezajímá, jen dobře placené křeslo v PS, známosti a moc.