Tím, že jsou u nás politici de facto neodvolatelní, nepostižitelní a nemají  žádnou osobní odpovědnost, získali absolutní moc bez dozoru a kontroly. Pokud  získají absolutní moc psychicky narušení jedinci, můžeme si zalistovat v  historii  nedávno minulé, dá se naprosto jistě předpovědět, že stát či národ, možná i několik států a národů, čeká tragédie.  Žije dost těch, kteří úlety psychopatů zažili na vlastní kůži a jsou miliony těch, kteří řádění těchto psychopatů nepřežili. Nemají dozor, jsou neodvolatelní a mají absolutní moc i prostředky. Dokonce mají kolem sebe dost lékařů, kteří je vždy a všude, prohlásí za naprosto duševně zdravé i proto, že by mohli přijít „o hlavu“:  Narušená osobnost mocných a jejich mysl, vytváří fantasmagorické představy, které, vzhledem k jejich postavení a moci, mohou uvádět do praxe formou zákonů, třeba i násilím. Skoro každý, kdo je u moci delší čas, ztrácí časem kontakt i vazby na normální prostředí i normální život většiny občanů a jednoduše – degeneruje. Proto se volí na určité období. V Česku je to celkem jedno, protože politiky dosazují strany a ty jsou financovány bohatě na politice zbohatlými, kteří si své politiky vlastně sami dosadí na ten správný flek u koryta, což není nikdy zadarmo – jak se postupně dovídáme.  Otázka je, zda politik zdegeneroval ve funkci, jež má skoro doživotně v parlamentu, senátu či Bruselu, nebo již do funkce „zdegenerovaný“ nastoupil. Takový  zdegenerovaný politik na sebe nabaluje další různé  patologické osobnosti, které mu umožňují  přežít a pokračovat, pokud možno „na věčné časy“.

Je velmi málo politiků a státníků, kteří vzali jim udělenou  moc  jako své osobní  poslání sloužit zájmu celku a odpovědně  tak,  aby pod jejich vedením a přičiněním, zem vzkvétala a občané se měli čím dál lépe. To chce fištrón a odvahu, kdy osobní pocity a zájmy jdou stranou a pracuje se v zájmu celku, většiny a prosperující budoucnosti Tito velikáni, kteří posunuli naší společnost dál od tmářství, demagogií, chudoby a nevzdělanosti, vytvořili díla přesahující jejich dobu, kdy dodnes nám mají co říci, jsou  dodnes uznáváni jako národní nebo světový poklad.  Ti se naopak obklopovali lidmi  skutečně vzdělanými, ctícími morálku i zákony a neztratili kontakt s prostými občany, protože jednali především v jejich zájmu a zájmu budoucích generací. Stavěli a budovali – nebořili a nelikvidovali.

V  dobách temna  se o těchto  velikánech přestává hovořit,  zesměšňují se i  jimi preferované hodnoty a morálka. Naopak, v dobách temna se vyzdvihují jedinci s  amorálními a asociálními schopnostmi, kteří nebudují, ale bourají a likvidují – ovšem v „zájmu též budoucích generací“. Tak poznáte lháře a demagogy – bourat a likvidovat v zájmu budoucích generací, kdy se zahazuje a vyhlazuje generace současná a to nejde logicky dohromady a nedá  se v nejmenším akceptovat.  Zájem  skutečných velikánů byl, aby se co nejvíce lidí mělo dobře. V dobách temna, tedy i toho současného, se pracovalo a pracuje na tom, aby se dařilo skvěle jen pár vyvoleným, zdegenerovaným jedincům a co bude se zbytkem národa, se státem a jeho budoucností, to je jim jedno – od toho u moci totiž nejsou. Dalo by se říci, že je zcela jednoduché určit, zda máme vládu dobrou nebo špatnou a to podle toho, jak  jsou na tom občané a stát a kam se pod vedením  vlády ubíráme. Není však jednoduché, nevyhovující a škodící politiky odtrhnout od kryta, které považují již za svůj osobní majetek a vlastnictví.

Občané nepočítají s tím, že si mohli zvolit  jako své zástupce  také narušené osobnosti. O tom se nepíše a je to lékařským, dokonce často i politickým tajemstvím. Politika zdegenerovala všeobecně ve světě, ale ve fungujících demokraciích mají na ochranu i obranu demokracie  patřičné zákony,  ale mají  zažity i nepsané zákony, politickou etiku i požadavky  na morální hodnoty politika. Mají, dodržují a uplatňují zákony, které brání tomu, aby se politika zvrhla v další totalitní systém v rukou psychicky narušených osob. U nás tyto ochranné i záchranné prvky nejsou a vidíme a pociťujeme na vlastní kůži, jak dalece nám nyní chybí.  Víme proč chybí a proč nebyla politická vůle je prosadit, jako prvotní pilíře, které drží a udržují demokracii. Za vším jsou určití lidé, určité strany a určité zájmy.

Touha po moci, někoho ovládat, ponižovat, zesměšňovat, mučit, terorizovat, napadat pro jeho společenské postavení, věk, pohlaví, rasu či barvu pleti, apod., patří mezi duševní  poruchy.  Reformy a škrty, tvorba různých zákonů, vyhlášek  apod., které již  popírají občanskou svobodu, svobodnou vůli, morální, solidární a sociální hodnoty, dokonce je zesměšňují, kdy pociťujeme  úpadek kultury a vzdělanosti, to vše  sebou přinášejí různí  patologicky smýšlející a konající politici u moci. Vůbec  si nepřipustí, že by měli odejít z politické scény, že jsou již směšní, škodí, že  dávno ztratili morální kredit vést stát i občanskou společnost. Naopak, budou se urputně držet u vesel i koryt  a jejich „politika“ se změní v boj proti vlastním občanům, kterým budou chtít dokázat, jak jsou mocní, co vše si mohou dovolit a jak daleko si mohou dovolit zajít. Současná politická scéna se nachází v tomto stadiu. Vláda  totiž vyhlásila válku svým  občanům za uchování  vlastních koryt  i pro úzkou skupinu vyvolených. Vše se děje pod heslem škrtů a reforem, které zastírají, že se jedná o likvidaci státu a občanů. Výsledek je – totální katastrofa, kterou nám ordinují psychicky narušení jedinci, neodvolatelní a s neomezenou mocí.

Různé mediální výstupy, mediální  honba za senzacemi různých afér politiků, rozhovory se zjevně narušenými osobnostmi, kdy se komentátoři a redaktoři, místo, aby tyto blázny usměrňovali, jejich asociální a nemorální činy odsuzovali,  tak jim ještě poklonkují  s patřičnou úctou – k čemu a proč?  K fikci, že máme uvěřit, že hovoří se skutečně odpovědným politikem, kdy ale národ vidí a slyší, na vlastní oči a uši, že jde zjevně o narušenou a neschopnou osobnost, které je, bohužel, také svěřena  velká politická moc?  Samotná média a podobní „šiřitelé“  povinné úcty k politickým či církevním zvrhlíkům, různým  nedoukům a tmářům, tedy všeobecně „ujetých“  mocných , média  dělají modly a „národní super star“, vytváří novodobé kulty osobností. Přímo pomáhají udržet tyto narušené osobnosti u moci. Do občanů a jejich hlav jsou pod tlakem huštěny demagogie, polopravdy a dokonce pouhé  falešné iluze a „politické žvásty“. Měli bychom si uvědomit, že stejným či podobným způsobem, bylo do hlav občanů tlačeno katolictví a moc církevní, fašizmus, nacizmus i komunizmus.  Vždy byla popírána svoboda, volné a tvůrčí myšlení, lidé byli  strašeni, mučeni, zavíráni, byl jim brán pod  různými záminkami  majetek  i život. Demokracie je sice nedokonalá, ale zatím nejlepší, co lidé vymysleli na základě všech špatných historických zkušeností. O to více se musí demokracie spolu se solidárností a sociálním smírem hlídat, opečovávat a dotvářet. Na demokracii se mají přímo, dokonce i povinně a ve vlastním zájmu,  občané sami  podílet.

Nenažranost a hamižnost mocných, spolu s psychicky vyšinutými jedinci v politice, způsobily již  mnohé škody. Podobné nebezpečí hrozí i nyní. Občané uvrženi dokonce často zcela záměrně do bídy a nedostatku, jsou utvrzováni v jediné nadějí, že bude lidem ještě hůře, a že se bez politických šílenců neobejdeme. Rozdělená občanská společnost, podporována různými vyprovokovanými vášněmi a demagogiemi proti někomu nebo něčemu, se stává nakonec snadno ovladatelným  nástrojem v rukách mocných – a o to zvrhlíkům jde. Tak vznikaly revoluce i války, pokud se  zvrhlíkům nechala moc a přerostli národu přes hlavu, protože nebyli zastaveni či odstaveni. Lidé si včas neuvědomili, že jim vládnou psychicky narušení jedinci, kteří by měli být  odstaveni, nikoli posloucháni a respektováni. Tyto psychicky vyšinuté osobnosti, pokud se nezastaví, nabírají na síle, protože na sebe  nabalují jak sněhová koule,  další, jim podobné vyšinutce.  Lidé jsou zpočátku lhostejní, nevěří, že se může minulost opakovat, politické zvrhlíky neberou vážně, doufají, že se „umlátí“ sami nebo jsou dostatečně zastrašeni, unaveni, znejistěni, aby se pustili do obhajoby svých práv i svobod. Naopak, ve víru mediální pro-zvrhlické  propagandy, si sami připadají jako blázni, kdyby proti psychicky narušeným mocným, vystoupili – a to je  účel i práce médií a ujeté propagandy  pro vládnoucí šílence.

Posloucháme-li  současné politiky naší „vlády“ a jejich přisluhovače, jejich aféry a osobní jistotu v jejich nadutost a  nedotknutelnost, shrneme-li, co vše se jim podařilo udělat se státem i občany za 20 let, kdy je původní stát rozdělen a  rozkraden, posléze zadlužen a  zcela nesoběstačný, mělo by nám konečně dojít, že nám vládnou šílenci s narušenou osobností a morálkou. Nestačí již, že je s lidmi zacházeno jako s odpadem či otroky a   stávají se lidmi druhé kategorie v EU? Nestačí, že, naše  média vyzdvihují  současnou politickou moc a skutky šílenců, kteří mají vše  na svědomí, kdy boj o vlastní koryta nazývají odpovědnou politikou, kterou  provází osobní aféry a korupce, kdy vládnou  pomocí úplatků a špehování, nahrávání a vydírání, dokonce uplácení hlasujících poslanců? Je nutné si  uvědomit, že žijeme již  v šílené době se šílenci, jež nám vládnou. Není čas zkoumat či odkládat nebo čekat – ostatně na co? Je třeba  zhodnotit, vystavit účtenku, shrnout výsledky vlády šílenců a udělat vše pro naši vlastní záchranu, záchranu našich dětí a našeho státu – zbavit se demokratickými cestami  šílenců, než bude opravdu pozdě a  lidé, kteří nemají již co více ztratit,  přistoupí ke zcela nedemokratickým a násilným činům, což by se dokonce různým šílencům mohlo líbit i hodit.

Publikováno se svolením vydavatele.