Po roce 1989 naši občané věřili, že tomu tak bude, že budeme svobodným, suverénním státem, v rovném postavení se státy v Evropě. Pokud by vrcholní politici měli tento základní zájem, byli bychom dál a mnohé problémy bychom neměli. V současné době krizí je pochopitelné, že státy, které jsou především závislé, nikoli soběstačné, jsou posláni „ke dnu" dříve, zvláště, stanou-li se „montovnami" ,a které jsou závislé i na dovozu potravin. Jsou nuceny vyprodávat, co k vyprodání mají, zejména nerostné bohatství nebo i půdu a lesy, mnohdy zcela dobrovolně, zisk je zisk, jedno jaký.

I malý stát může prosperovat, být konkurence schopný, nezávislý, suverénní a hlavně svobodný. Rozprodáním našich „značek", podniků, průmyslu a likvidací zemědělství, jsme závislí na dovozu. Nejen to. Dováží se k nám kupř. potraviny, které se dováží do supermarketů,  které patří opět cizině. Ceny neurčuje v žádném případě  náš „trh" a kupní síla, ale dovozci-prodejci z ciziny a naše vláda se vzdala všech regulací, protože nakonec i jednotlivci na vládu  přisátí  z tohoto „obchodu" mají různý podíl a zisk.  Naši lidé se třesou, aby dostali zaměstnání za mizerných podmínek a mizerný plat, který se změní i v mizerný důchod a mizernou budoucnost.

 Dostali jsme se tak hluboko, že ti, co mají možnost, nakupují dnes výhradně v cizině - to samé, ale v lepší kvalitě a laciněji. Cizí banky, cizí mobilní operátoři, cizí výrobci apod., mají ceny, poplatky nebo úroky, na kterých u nás vydělávají více, než u nich doma, kde by si mnohé praktiky nemohly ani dovolit. Naši politici, místo aby hájili zájmy svých občanů, poklonkují těmto firmám a podnikatelům- cizákům. Přitom leckterý Čech by mohl a měl na to, aby dělal to samé u nás, ale v ryze české firmě a nakonec, možná ve větší kvalitě. Důsledkem by byla minimální nezaměstnanost a snížení sociálních problémů. Vyprodáváme i naše „české mozky" a patenty, abychom u nás vymyšlené, mohli zpět draze kupovat. Export na přeplněném trhu je též záležitostí, která je  dlouhodobě  závislá „na závislosti" na cizině. Zbývá tedy výprodej a drancování nerostného bohatství, lesů a půdy. Co bude, až se zbavíme i toho nejvzácnějšího?

Díky cizím firmám, máme samozřejmě i nižší platy, ale ceny se přizpůsobují cenám v EU, někdy jsou i několikanásobně vyšší.  Levná, ale kvalitní pracovní síla se cizím firmám  u nás nesmírně vyplácí. Zachází s námi stejně, jako mnozí „podnikatelé" u nás s pracovní sílou třeba z Ukrajiny apod. Jsou první, když se nedaří, kteří jsou propuštěni a zbyteční. Horší je, že se tak děje našim občanům ve vlastní zemi. Samozřejmě, že tento  „cizí" přístup našich politiků k cizím firmám a našim zaměstnancům a občanům  je to, co na pravici opravdu vadí a co nás jako občany a stát skutečně a vážně poškozuje.

Vlastně nás zaprodali a prodali, v podstatě „za hubičku" a našim občanům způsobili mnohé sociální problémy, které by nevznikly v takové míře jako dnes, kdybychom nebyli v mnoha směrech  a převážně na cizině, v takové míře závislí. My neobchodujeme rovnoprávně,  za nás „obchodují" jiní a samozřejmě, že  si diktují i podmínky a naši pravicoví politici následně určují a přizpůsobují  i sociální politiku s asociálními škrty a reformami. Je naprosto pochopitelné, že pokud budu mít firmu v cizině a doma se stav zhoršuje, pošlu ke dnu nikoli domácí firmu, ale její pobočku v cizině jako první nebo budu požadovat  taková opatření a podmínky - zejména platové, aby  se ještě vyplatilo firmu v zahraničí udržet nad vodou. Podmínky jsou vázané na míru „závislosti". Nehledě k tomu, že sama vláda v cizí zemi bude tlačit na tyto podnikatele, aby především zaměstnávali vlastní občany doma, aby se příliš nezhoršovala sociální situace ve vlastním státě. Tohle naši „špičkoví ekonomové a doktoři české ekonomiky", zřejmě nyní nechtějí vědět. O to více nás ohlupují různými „ukazateli", výmluvami a škrty s reformami.

Aby politici zakryli, že nás zaprodali a prodali, že se máme hůře, díky jejich prodejné politice, devastaci našeho vlastního průmyslu a zemědělství s tím, že ani banky nám u nás nepatří, doslova „patlají a smolí" záchranný systém formou škrtů a reforem. Ovšem tak, že se šetří jen na  obyčejných občanech - jak jinak, nikoli ve vlastních řadách nebo na ministerstvech. Největší sprostotou je, že nás ještě  dále zadlužují a sami si určují královské platy a  zlaté padáky v době, kdy si občan musí „utahovat opasek" málem již u krku. Tyto partičky, sedící na strategických místech musí přeci sami vydělávat a přijít si na své a dobrým řešením jsou různé korupce a klientelismus. K tomu ruku v ruce musí „fungovat" i prodejné právo a zmatek v zákonech.

Pokud jsme skoro cizinci ve vlastní zemi, závislí, tudíž nesvobodní, ale ani tím pádem suverénní, je pochopitelné, že není nejen zájem, ale ani síla, která by politiky nutila jednak jinak, než jednají. Pokud by u nás byl  obrácený poměr sil, kupř. 70% firem domácích a 30% cizích, sami politici by museli jednat v zájmu našich občanů a našich firem. Nyní je k tomu nic nenutí, protože hlavní dějství se odehrává jinde, oni jen „spravují", aby tento systém  fungoval nerušeně dál - na úkor vlastních občanů, ze kterých velmi snadno, ku pomoci a v zájmu ciziny,  si nadělali občany druhé kategorie a zásobárnu námezdních sil. K tomu je také zapotřebí zlikvidovat sociální systém a zříci se jakékoli osobní odpovědnosti za to, kam za 20 let dovedli náš stát i občany.

 Výroky jako „máme se jak prasata v žitě", „Češi jsou líný národ a nemakačenkové" , „nemůžeme zvýšit daně - podnikatelé by odešli" - mimochodem, ať jdou, vezmou to rádi jiní, apod. výroky, se často objevují  v pravicově orientovaných médiích. O tom, že Čechům byla sebrána možnost podnikat  dříve a než se stačili rozkoukat, byly jim české  podniky prodány a zdevastovány, o tom se nepíše ani nemluví. Výjimky byly pro nové cizí firmy a cizí podnikání, pro prodejné politiky pak  doživotní imunita a často i beztrestnost a možnost nepřiznat ani majetek, který by v mnoha případech nemohli ani vysvětlit. Kdo chtěl podnikat, ve větší míře se musel uchylovat k různým podvůdkům a trikům, korupci a klientelismu nebo zaměstnávat „na černo". Podobná likvidace se stala i s českým zemědělstvím. Důsledkem je vysoká nezaměstnanost, nejistota  a „blbá nálada"  občanů,  ale i rozčarovaní a  politická dezorientace. Za pomoci  pravicové,  proti-občanské a proti-státní  politiky, za pomoci  příslušné propagandy a demagogie, vznikly  také veškeré sociální problémy. Místo, aby vláda problémy řešila, svými opatřeními, škrty a reformami, sociální problémy ještě prohlubuje. Občané politikům nedůvěřují - nemají proč, když za občany a jejich stát „nekopou". Okatě dávají najevo, že „kopou" pouze za sebe nebo cizí firmy. Prodávat a devastovat  je jednodušší, než budovat a přemýšlet i do budoucna. Za tyto „výborné zlodějské triky" a práci pro cizinu, jsou samozřejmě  naši politici také  cizinou odměňováni a oslavováni jako „nejlepší ekonomové".  Tato „špinavá práce" pro cizí kapitál  a vlastní kapsu se musí skutečně „ocenit". Je velký rozdíl mezi suverenitou a faktickou závislostí.

Do té závislosti nás dostali politici a polistopadová politika. Jak chtějí naši vrcholní ekonomové nakukat lidem, že mohou podnikat bez příslušných podmínek k podnikání a pomoci od státu, které vzali našim lidem a dali „cizákům"? Jak politici chtějí  vysvětlit  a„omluvit",  že úvěry na podnikání, byly shrábnuty zloději tak, že se naše domácí banky položily, včetně možných našich českých  podnikatelů a živnostníků, místo,  aby byl nastaven takový systém a kontrola, které zneužití znemožňovaly? Není a nebyl tohle opravdu jasný  „podnikatelský záměr", ale  ve skutečnosti pro koho? Sami politici neustále pracují na tom, abychom  konkurence nebyli schopni,  což v závislosti na cizině, nikoli v soběstačném  a suverénním státě, ani nelze¨- jde o další demagogický blábol „odměněných  ekonomů".

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se svolením autora.