Pan Paroubek usuzuje, že návrh ministerstva školství  je „nezodpovědný“ a vzešel, teď doslovně cituji, „z čistě populistických důvodů, možná dokonce v prokorupční atmosféře související se společností SCIO“ (ZDE). Aby pan Paroubek dodal svým slovům dostatečný kontext, namítá, že zrušení vyšší úrovně maturit znamená „v prvé řadě velký byznys právě pro společnost SCIO, která tímto způsobem dále bude dodávat všem vysokým školám tyto testy.“

Rád bych tento kontext doplnil o důležitá fakta, která pan Paroubek pravděpodobně nevzal v potaz, následkem čehož se jeho úvaha jeví poněkud problematická.

Za prvé, společnost Scio započala svůj business v oblasti educational measurement, více než deset let před prvním spuštěním státních maturit v ČR. Samotné jejich spuštění nemělo na spolupráci mezi vysokými školami a společností Scio žádný negativní vliv, spíše naopak. Vysoké školy dopředu deklarovaly, že teprve poté, kdy je státní maturity přesvědčí svou spolehlivostí, platností a celkovou kvalitou, budou uvažovat o jejím využití v přijímacím řízení. Profesionální fiasko, kterým realizace státních maturit v režii Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) dopadla, znamená mimo jiné to, že vysoké školy požadovanou důvěru v tento „nástroj selekce“, jak uvádí pan Paroubek, nezískaly. Bez ohledu na to, zda bude či nebude vyšší verze státní maturity zrušena, celý projekt sám sebe v očích většiny vysokých škol v ČR, bez jakéhokoliv přispění společnosti Scio, zdiskreditoval.

Za druhé, pan Paroubek vychází z představy, že ministr školství Petr Fiala učinil čistě „populistický“ krok, když navrhuje zrušit vyšší úroveň státních maturit. Zde bych pana Paroubka rád upozornil na fakt, že ministr Fiala byl první, kdo dal na letitou kritiku ze strany odborné veřejnosti a k dalšímu směřování státních maturit sestavil odborně - politickou komisi, jejíž složení odráží skutečně široké spektrum zájmů a odborného přístupu a jejímž doporučením se pan ministr Fiala řídil. Zde je nutné připomenout, že zájmy společnosti Scio v této komisi nikdo nezastupoval.

Za třetí, pan Paroubek nevzal na vědomí, že návrh odborné komise, zřízené ministrem Fialou, je ve většině bodů shodný s návrhem, který už měsíce připravuje Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR, tedy výbor, k jehož práci doposud svými odbornými kvality přispívá spolustraník pana Paroubka pan Šlégr. Obávám se, že pan Šlégr pana Paroubka ne zcela přesně o návrhu výboru informoval, každopádně není možné dohledat jeho odborný názor na tuto věc.

Za čtvrté, za páté či za šesté by bylo možné upozornit na další souvislosti, které využití státních maturit v přijímacím řízení činí vysoce problematickými: možnost využití tzv. criterion – referenced testování, což je právě státní maturita, v případě, kdy je vyžadováno norm – referenced testování (přijímací zkoušky na vysokou školu), o validitě výsledků státních maturit pro posouzení studijních předpokladů na nejrůznějších typech vysokých škol, o pochybné kvalitě měřících nástrojů připravených Cermatem atp. Dostáváme se ovšem do odborné roviny, na které se však úvaha pana Paroubka nenachází a tudíž je těžké s ní v tomto směru jakkoliv polemizovat.

Tyto a další „drobnosti“ panu Paroubkovi zřejmě unikly, neboť jeho politická agenda dosud téma vzdělávání, natož takových podrobností, jako je maturita, neakcentovala. V rámci stávajících státních maturit by si možná pan Paroubek za svou úvahu odnesl uspokojivé hodnocení, neboť dosáhl stanoveného počtu řádků. Nicméně pokud bychom chtěli hodnotit úvahu pana Paroubka jako maturitní práci v rámci projektu um21, který společnost Scio vyvíjí coby alternativu poněkud zkostnatělé maturitní zkoušky na středních českých školách, museli bychom dojít k závěru, že i přes zjevnou snahu „učinit názor“ je práce s fakty i zdroji nedostatečná, orientace v oblasti taktéž a tudíž ani výsledek úvahy nelze hodnotit jinak. Jako maturant, který má prokázat, že je připraven na život v informačním věku, jak je tomu běžné např. v Dánsku či Norsku, by pan Paroubek neuspěl.

Za společnost Scio

Bohumil Kartous