Politika prosazování lidských práv je od svého vzniku ideologií poněkud dogmatickou. Pokud ji prosazuje USA, pak ji dokonce považuji za doktrínu demagogickou až podvodnou. 

Navíc za výsměch veškerému lidstvu. Stát, který vznikl na genocidě obyvatel celého kontinentu a zbohatl zotročením velké části obyvatel jiného kontinentu nemá morální oprávnění poučovat svět o lidských právech, obzvlášť když její dogmatika vychází z tradice jen jedné části všelidské kultury. Silně mě to připomíná vládce, který se podvodnými činy domohl bohatství a nadvlády, aby následně zákonem veškeré takové jednání deklaroval do zákonů jako zločiny a trestal na hrdle.

Ideologie lidských práv se začala v politice prosazovat ve Francii a v USA po jejich měšťanských revolucích. Proto nejde ani tak o lidská práva, leč ve velké většině o občanské svobody. Měšťácké občanské svobody! Tento vývoj proto odráží historicky politický stav jen jedné konkrétní společnosti, který se promítá v Západní kultuře dodneška. Nejodpornější na politice lidských práv je, že je Západ opět po světě šíří mesianisticky, tak jako šířil křesťanství. Dokonce též někdy „ohněm a mečem“.

Filosofie lidských práv se ve skutečnosti má odvíjet od přirozených práv člověk a jeho společenství. Touto cestou by se dospělo k poznání, že existuje jen jedno přirozené lidské právo. Právo na existenci. Existenci uspokojující potřeby jedince na úrovni své doby. Tedy nezcizitelné právo na život. Na spokojený život ve spravedlivé společnosti sobě rovných. Zmíněný filosofický základ přirozených práv člověka v lidském společenství přináší další zásadní pravidlo. Neexistuje právo bez odpovědnosti. Jinými slovy existuje neoddělitelná vazba mezi právem a odpovědností. Shrnuto. Přirozená lidská práva jsou nezcizitelná a jsou neoddělitelně spojena s povinnostmi.