Neidentifikuje mě to totiž jako příslušníka „blízkého západu“ kupříkladu pro arabské země nebo Peršany, či dalekého západu pro Číňany. Zbavuji se tak dalšího myšlenkového produktu západní kultury, čti balastu všelidské civilizace. Upřímně tento přístup doporučuji všem veřejně činným osobnostem na Západě. Zdůrazňuji v této souvislosti pojem kultury, protože žádná západní civilizace v mém myšlenkovém pochodu neexistuje. Znám pouze všelidskou civilizaci s jejími několika zdroji a dneska existujícími kulturními okruhy.

Konflikt Palestinců s Izraelem je pro mě problémem toliko etnických „pobratimů“ stejně jako spor Rusů s Ukrajinci. Takže opět je mi proti mysli, že se Západ angažuje i v tomto sporu pouze na jedné straně konfliktu. Logicky proto nemůže absolutně přispět k mírovému řešení, ale naopak celý spor nesmyslně povyšuje na vyšší úroveň, čímž zvyšuje riziko rozšíření válečného moru do mnohem širšího prostoru.

Je mimo můj zájem dumat o tom, zda Netanjahu věděl, nebo mu Mossad zatajil, či dokonce útok ze 7. října kdosi zorganizoval jako provokaci, které nyní může IDF využít k zuřivé pomstě s nesouměřitelnými následky. Beru za jediný prokazatelný fakt, že právě Netanjahu se nedávno před veřejností světa netajil vizí Izraele bez Palestinců, letitého to snu všech sionistů, čti prožidovských nacionalistů, která u některých přerůstá v nacismus, jelikož má rasistické tendence. Z předešlé věty logicky navíc plyne, že sionistou nemusí být pouze Žid. Už jenom z uvědomění si těchto souvislostí jednoznačně vyplývá, že k události, podobné té nedávné, by stejně dříve či později došlo.

Jsem si rovněž vědom toho, že naprostá většina Palestinců, Arabů, ba dokonce muslimů touhy současných sionistických vládců Izraele dávno zná. A vůbec nepochybuji o tom, že jsou známy i vlivným kruhům Západu, ba dokonce také snem některých z nich.

Ovšem také vím, že jak na Západě, tak mezi muslimy, Araby, ba i Židy jsou neméně početné síly, které mají zájem na udržení vztahů koexistence, ba i spolupráce Palestinců a Izraele. Bohužel nejméně posledních třicet let dominují na obou stranách spíše síly opačné.

Nezajímá mě, zda je Hamás dítko samotného Izraele, či má jen svůj arabský původ. Jde totiž o hnutí s ideou ozbrojeného osvobozeneckého boje a takové by stejně jednou mezi Palestinci, sužovanými izraelskou mocí, vzniklo. Tlak totiž vždycky budí protitlak. Jsou meze, při nichž každý utlačovaný se odhodlá k ozbrojenému boji s utlačovatelem, protože je to jeho „posvátným“ právem. Něco o tom dokonce říká kupříkladu i Ústava ČR.

Tím chci říct, že nejen Izrael, ale i svět měl být připraven na vznik ozbrojeného osvobozovacího hnutí, a tím i možného povstání Palestinců. A kdo je připraven, nebývá překvapen. V mých očích je typickým jevem pro západní myšlení, chování a jednání, že složité problémy řeší podle tradice „Gordického uzlu“.

Neví-li si rady se soužitím různých kultur, tak to řeší… Doufám, že teď i méně chápavý čtenář začne přemýšlet. Ano. Začne přemýšlet možná o chování globálního hegemona po rozpadu SSSR. Proč právě tehdy a jen tehdy tak usilovně propagoval vedle vítězoslavné teorie „O konci dějin“ ideologii „O střetu civilizací“! Vždyť k dispozici měla všelidská civilizace desítky jiných vizí budoucnosti světa, vzniklé jen v posledním desetiletí, natož za celou historii lidského pokolení. Ano. Hegemon věděl, proč lidstvu vnucuje své dogma o válce civilizací, nesmyslu, který byl očividně sešit příliš horkou jehlou, alespoň pro odborníky věci znalé a moudré.

Ze stejných zjednodušovacích podmínek vzniklo i dogma o terorismu, a především idiotismus, že s teroristy se nejedná. Přitom policie jedná uvnitř států s každým únoscem či držitelem rukojmí vyjednává, prokazatelné teroristy nezabíjí, ale snaží se je dostat před soud. Ovšem státy, skučící pod pýchou jejich vládců, tyto povinnosti nemají. Ty mohou okamžitě, pokud možno ještě dříve, vraždit.

Kratičce o státu Izrael

Stát Izrael je plodem tisíciletého nepřátelství Západu a Židů, vhozený na bedra muslimů. Nejde proto ani tak o plod, ale o nádor, a jak je vidět, zhoubný nádor. Málokdo ve světě upírá národům nárok na vlastní území, zkráceně právo na vlast. Ovšem jen málokdo souhlasí s jakýmsi nárokem na pravlast, čti, na návrat nějakého blíže nedefinovatelného teritoria, prohlašovaného za historické území národa.

Stát Izrael je tedy jednoznačně produktem zahraniční, a nebojím se to říci, světovládné politiky Západu. Z toho rovněž bez výjimky plyne, že Západ je absolutně a bez výhrad odpovědný za následky uvedeného činu. Proto je navždycky jeho jedinou povinností zajistit, aby na území Izraele žili všichni lidé v míru, i kdyby tam bydleli třeba Japonci či Eskymáci. Zdůrazňuji, zajištění trvalého míru v regionu je pro Západ bezvýhradnou povinností. Jak to provede, je jen a jeho starostí, a proto je zrůdné, když se v něm vyskytují jednotlivci, kteří teď volají po zprostředkovatelských službách jiné komunity světa, nebo dokonce pomoc mezinárodního společenství. Tečka. Pokud nakonec bude muset mír zajistit někdo jiný, musí Západ počítat s tím, že to úsilí zaplatí, a dokonce i s úroky, za celou dobu existence ozbrojených konfliktů Izraele se svým okolím i uvnitř svého státu.

Nakonec o nároku na pomstu

Nejúděsnějším novým pravidlem, které Západ v tomto tisíciletí vnucuje světu, je nárok na pomstu. Hrůza měla obcházet všechny moudré lidi světa, když OSN po událostech 11. září prakticky bez zaváhání dala vládcům USA volnou ruku k pomstě. Zvláště když nešlo o vnitřní problém USA. Jedinou povinností všech mezinárodně odpovědných institucí a osobností v jejich vedení mělo být vyšetření události nezávislými odborníky. Jednat mohli mocnáři USA až pak.

Je naprosto nesmyslné v civilizované společnosti, aby se kdokoliv mstil pod vlivem emocí, ba dokonce aby se vůbec mstil. Každý civilizovaný stát ve svém právním řádu zakazuje mstu. Občan je povinen podrobit se soudnímu projednávání viny. Dovede si někdo představit ten masakr, kdyby se rodiče, postižené Breivikovým řáděním, rozhodli mstít? Není pro mě dvojím metrem, že vládcům států je dovolena msta a občanům ne. Je to znak toho, že státy ještě nedospěly do fáze civilizovanosti.

Není cílem tohoto textu rozebírat civilizační důvody odmítání nároku na pomstu. Uvedu ovšem jeden zásadní. Ten, kdo věří v právo na pomstu, je vždycky v těžkostech náchylný k tomu, aby vyprovokoval onen zrůdný nárok na svou pomstu. Příkladů takového jednání v mezináboženských střetech je v celé historii bezpočet a v mezinárodním styku jen za posledních sto let rovněž „neurekom“, jak zní líbivé slovenské slovo.

Z toho úhlu pohledu je každý, kdo se na veřejnosti vysloví pro pomstu Gaze, ba dokonce i jen Hamásu, natož ten, kdo volá po likvidaci Gazy, válečným zločincem. A je výsostnou povinností mezinárodně odpovědných institucí zahájit v tom směru okamžité konání. Hned. Ne až bude Gaza vylidněna, srovnána se zemí, jako třeba kdysi Lidice. Všichni víme, že sebeničivější pomsta nevrátí ani jeden život těch, kteří už zahynuli, jen a jenom vyprodukuje další haldy mrtvol, a především ještě větší množství lidí toužících po pomstě.

Závěrem

Necítím se jakkoliv disponován radit současným mocným, zvláště když ani nemám tušení, kdo to jsou. Nepovažuji se ani za tak fundovaného, abych radil viditelným představitelům politické moci současného světa. Ovšem vycházím z předpokladu, že na území dnešního Izraele musí žít lidé v bezpečí a míru. Což je prvořadou povinností politiků a příslušníků „hlubokého státu“, kteří tamní region spravují.

A nejen jejich.

Opět zdůrazňuji to, co jsem neustále připomínal v začátcích ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Státníci celého světa, politici mezinárodních organizací, ba i jejich odpovědní poradci a další úředníci měli, mají a budou vždycky od samého počátku jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu mít jednu jedinou povinnost, plynoucí ze všech dokumentů OSN. Musí dělat všechno pro zastavení bojů a donucení bojujících stran zasednout k jednacímu stolu. Všichni, to zdůrazňuji, a ne že ne. A pokud snad neví, jak na to, neměli se nechat volit. Nikdo je přece k tomu nenutil.

Pokud zmíněnou svou základní povinnost neplní, měli by být souzeni buď za nečinnost, nebo za tolerování porušování mezinárodního práva, či dokonce za napomáhání násilí. Krásné to ideály, ovšem kdo v současném světě má šanci donutit jmenované k plnění své základní povinnosti?! Podle demokratických liberálů „lid“ ve volbách. Větší nesmysl jsem v životě neslyšel. To všechny ty nevinné mrtvé světa nikdy neoživí.

Svět by konečně měl přestat hledat viníky jednotlivých událostí, ale uvědomit si, že musí změnit systém. Začít hledat principy vynucování práva nejen ve státech, ale v celém globálním veřejném prostoru, čti v mezinárodních vztazích. Jinak se asi apokalypse nevyhne.

Jako úplně poslední myšlenku prosazuji, že by nemělo být dovoleno, aby současná epizoda válčení v Izraeli byla spojována s řešením více než tisícileté nesnášenlivostí Západu a muslimů. To je totiž úplně jiný problém. O čemž možná někdy jindy.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele