...opět si sedám do křesla, nějaký unavený, zdá se mi. Tak není divu, že po malé chvilce marně přemáhám spánek při puštěné televizi, kde kdosi, cosi a kdesi povídá. Nějak se mi to v hlavě všechno promíchává, film s realitou v mém okolí a do toho všeho někdo střídavě přepíná televizní kanály, až moje hlava zmateně ubíhá od myšlenky k myšlence a každá z nich je zmatená, zamlžená v dálce, od čehokoli skutečného.

Hlavou mi běží slova herce ze starého českého filmu, jak ve třídě plné studentů hřímá cosi o vyšším principu mravním, prý někdo, něco, někde nakreslil. Stárnoucí pan profesor, ctnost a mravní ideál, asi hovořil příliš nahlas, protože jsem se náhle trochu probral a hle, někdo přehodil program , probírají se tam nějaká tykadýlka, nakreslená na hlavách právě vládnoucích, ve spáčově zmatenosti mi proběhne hlavou myšlenka, že mladý člověk je zřejmě nepoučitelný. To už znovu usínám a morálka pana profesora z daného filmu zůstala někde daleko, v zajetí televizoru. Svoje názory si naštěstí v mém snu každý vyjadřuje podle svého a nad prohřešky studentů i mladých lidí velkoryse mávne rukou.

Někdo zřejmě zesílil zvuk , protože mě náhle proberou zvuky pouličních bojů v daleké zemi , kdesi v Africe. Řež je opravdu krvavá a na chvilku mě skutečně vyděsila, ale potom opět klidně usínám, jen z obrovské dálky ke mně doléhá opět přehozený program , snad někde si někdo klidně popíjel pivko ve své oblíbené hospůdce a z mého snu sem nějak pronikl divoch s mačetou, nechápu, kde se tam vzal ? Mám to už nějaké popletené, přece nikdo nevyhlásil pouliční válku, o které bych nevěděl, asi jsem spal příliš tvrdě a všechno se mi to popletlo. Jsem rád, že usínám v bezpečí a i kdybych snad nespal, nemusel bych se bát vyjít s kamarády do hospůdky na rohu, krásně si sním.

Stále se nějak nemohu probrat a ani nevím, proč ke mně z temných zákoutí mého mozku, při sladkém usínání, došla krásná řeč politika o společnosti, která touží po vzdělanosti a oceňuje ji , jako hodnotu, v kterou skutečně věří. Konečně se ze svého spánku mohu sladce usmívat, pochrupovat si blahem, tááák , táák je to dobře, konečně se člověk stane lepším ve svém antickém ideálu, ale asi jsem chrápal příliš nahlas. Jsem smolař, všechno si musím pokazit a tak jedním okem sleduji na obrazovce jakéhosi učitele, který hovoří o snižování platů a o tom, že si přivydělává uklízením, aby zaplatil nájem a slyším také studenty, hovořící o nějakých poplatcích…….Nevím, nerozumím tomu, každopádně tohle k mému spánku nedolehne, jsem příliš klidný, žiji přece v zemi, kde kultura dávno pevně zakořenila a vzdělanost má svoji tradici. Tohle se přece nedá rozbít, sním si svůj sen.

Lidský mozek, dostane-li se do spánkového deficitu, pracuje zvláštně, pohybuje se volně časem a prostorem, uvádí svého majitele do fikce a tak i já náhle vidím nějakého člověka, jen jeho tvář je rozmazaná, ale dokáži zaslechnout několik vět, prý spojíme jakési účty a pokud by někdy, někde chybělo, zase zpětně dodáme. Vůbec jsem nepochopil, proč tomu někdo tleská a jiní, ti co budou za pár let patřit ke starším, se tváří rozpačitě, když sbírají ze země špinavé peníze od bláta, které zde někdo zanechal. Ti starší vědí, že je jednou budou potřebovat a každý totalitní desetníček v nich vzbudí vzpomínky na nadějnou vyhlídku klidného stáří. Ve chvíli, kdy je očišťují od nánosu prachu cesty k nim doléhá věta, že špinavé peníze nejsou. Divné, protože já i ve svém snu na nich to slizské bahno zcela jasně vidím. Přemýšlím nad tím a konečně mi blesklo hlavou, možná všechno patřilo k filmu, který právě v televizi běží, jasně slyším jméno, Bílý Tesák a záhy pochopím, že jde o nějaké zlato, peníze, bohatství. Chvilku se proberu, nezávidím těm zlatokopům, rubají zlatou rudu v prostředí plném zločinců, fiktivních šerifů a ohebných zákonů, kde vládne jen zákon síly. Chudý člověk zde zastání nenašel a dům i půda mu v těchto filmech byla brzy ukradena skupinkou mocnějších pistolníků. Při usínání se mi vkrádá myšlenka, proč si vlastně volili šerifa ? Oddechnu si, ještě že v takovém světě nemusím žít …….

S úlevou se dostavil nový, hlubší spánek, který mě vrhnul pouze v mojí noční košili kamsi do hlubokého temného lesa, je mi zima a nechci zde být, chci svůj pokoj a teplo. Tento obraz mě děsí a hledám pomoc. Naštěstí jsou tu mluvící zvířátka, shromážděna kolem krmelce, do kterého nosí seno a žaludy.Zmateně koukám na několik myšek, které do krmelce usilovně pokládají kousky sýra. Prý tak mají v zimě naději na teplejší kožíšek. Ptám se jich tedy, kdo by mi mohl pomoci a kam mám jít. Les vypadá spustle, nikdo se o něj nestará, stromy popadané, naštěstí zvířátka vědí. Snad správce lesa, kterého jsem u krmelce potkal bude vědět co dělat, rychle jsem mu tedy pochválil jeho správcování, ale nepomohl mi, když si odnášel pytel bukvic do svého příbytku. Chytřejší a zkušenější Kmotra liška věděla, že u krmelce jsem jej zastavovat neměl. Prý, je-li správce lesa u krmelce, nikdo další za ním nesmí. Ve svém snu jsem vůbec nepochopil zákony téhle divné zvířecí společnosti. Zimou se naštěstí probouzím, aha, otevřelo se okno, to bude tím …….

Chvilku jsem schopen vnímat, než znovu usínám, mluví se o šetření. Blaženě znovu pochrupuji, ano ušetřit, to je správné. Jak spím stále tvrději, přichází ke mně anděl, je krásný a přichází s andělskou radou, ušetři si spoustu peněz, jistě je buděš potřebovat. Ve snu uposlechnu, ve snu jsem bohatý a tak mám za malou chvilku plné truhlice i skříně, jsem šťastný, všudě spoustu zlata a náhle, co to, přichází ďábel a prý poplatky. Nic není zadarmo a tak opět sedím nešťastně v prázdné místnosti s poslední korunou v kapse, kterou jsem měl odvahu zapřít. Dosud se klepu strachem, s ďáblem prý přijde zákon, ale zatím nikdo nepřišel. Teď jsem to pochopil, jak moc jsem hloupý, vždyť anděl a ďábel měl stejnou tvář a já si toho nevšiml. Ve snu si nadávám, hlupáku, okradli Tě….., hrůzou se znovu částečně probouzím.

Konečně klid, někdo povídá o Ústavě, o vzájemné úctě člověka k člověku….krása , to je dobře, že konečně trochu vnímám, ale neudržím oči otevřené a do snu se mi vkrádá důchodce, který v lékárně žebrá o svoje léky a touží za malý peníz získat zázračnou pilulku, která mu zajistí zároveň oběd, ale také léčí. Prý taková není, říká milý lékárník……Někde v dálce zvoní budík, koukám na jeho ručičky, zaostřuji zrak, ale co to, nespím, spal jsem vůbec?

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.