A tentýž úsměv jsem nezvládl, když o něco později jsem na CNN viděl debatu Láska-Hraba-Fischer, když Láska skončil tím, že konstatoval, že oni, co odstranili Babiše se co odpovědnosti ocitli v daleko větší bryndě, než se mohla vyvinout za Babiše. Porovnávat brněnskou kauzu Stoka se současným malérem je nesmysl. 

Nikdo ze vzpomínaných, a jsem si jist, že to ani nikoho nenapadlo aby řekl: Ale pánové, vždyť mi tady neustále mlátíme slámu, která vlastně ani se státem nesouvisí. My na ten stát zcela zapomínáme, nám stačí k obživě řešit neustálé trapné kauzy - a pan Láska na to kápnul - stranické, nikoli státní politiky.

Nu - a tady bych si - jako v jednom období v totáči, když neustále kdekdo klepal za totáče kladívkem na hlavičku toho správného hřebíku dovolil uvést, že se vlastně od totáče vůbec nic nezměnilo. PARTAJ, PARTAJ A ZASE PARTAJ. Nyní je to horší, že nejde o partaj jedinou, ale celou jejich plejádu, vylepšenou Rychetského fintou, která je žene do koalic. A já už ve svých glosách adresovaných i Rychetskému a často i jednomu každému ústavnímu soudci ÚS ve svých glosách do nekonečna opakuji, že příčinou nejsou partaje, jak dnes uvedl pan Láska, ale Ústava, která není schopná ve své dnešní formě, když vznikla zejména euforií, vytvořit prostředí jiné a lepší, ačkoli z praxe řízení velkých podniků, do něhož stále více proniká psychologie a psychiatrie jakož i skvěle propracovaný systém řízení jakosti může vzejít mnoho impulzů k uvážené, ale velmi podstatné změně ústavy. S konečným cílem - skvěle řídit STÁT.

Éru Babiše jsem sledoval se zájmem se svými celoživotními zkušenostmi jako manažer, který se neučil jen doma, ale při své praxi na třetině světa. Zejména pak jsem sledoval snahu proklamovanou Babišem řídit stát jako podnik. Když si Babiš neuvědomil, že ve státě s danou ústavou a životem daným zejména zbytečnými půtkami často velice nekvalifikovaných lidí v rámci života partají vlastně ničeho podstatného dosáhnout nemůže. Jeho velká cena je ale v tom, že o problému mluvil a sem tam něco i v uvažovaném smyslu uskutečnil. Pochopitelně, že měl proti sobě nejen Vás, pane Jelínku, ale i právníka Lásku a právníka Hrabu a všechny ty ostatní, kterým systém MEDIÁLNĚ JUSTIČNÍ PSEUDODEMOKRACIE vyhovoval.
Asi jste si to neuvědomil, že jste se na obrazovce televize nezabýval ničím jiným než banditismem partajníků. O zájmu státu nebyla vůbec řeč.