A tentýž úsměv jsem nezvládl, když o něco později jsem na CNN viděl debatu Láska-Hraba-Fischer, když Láska skončil tím, že konstatoval, že oni, co odstranili Babiše se co odpovědnosti ocitli v daleko větší bryndě, než se mohla vyvinout za Babiše. Porovnávat brněnskou kauzu Stoka se současným malérem je nesmysl. 

Nikdo ze vzpomínaných, a jsem si jist, že to ani nikoho nenapadlo aby řekl: Ale pánové, vždyť mi tady neustále mlátíme slámu, která vlastně ani se státem nesouvisí. My na ten stát zcela zapomínáme, nám stačí k obživě řešit neustálé trapné kauzy - a pan Láska na to kápnul - stranické, nikoli státní politiky.

Nu - a tady bych si - jako v jednom období v totáči, když neustále kdekdo klepal za totáče kladívkem na hlavičku toho správného hřebíku dovolil uvést, že se vlastně od totáče vůbec nic nezměnilo. PARTAJ, PARTAJ A ZASE PARTAJ. Nyní je to horší, že nejde o partaj jedinou, ale celou jejich plejádu, vylepšenou Rychetského fintou, která je žene do koalic. A já už ve svých glosách adresovaných i Rychetskému a často i jednomu každému ústavnímu soudci ÚS ve svých glosách do nekonečna opakuji, že příčinou nejsou partaje, jak dnes uvedl pan Láska, ale Ústava, která není schopná ve své dnešní formě, když vznikla zejména euforií, vytvořit prostředí jiné a lepší, ačkoli z praxe řízení velkých podniků, do něhož stále více proniká psychologie a psychiatrie jakož i skvěle propracovaný systém řízení jakosti může vzejít mnoho impulzů k uvážené, ale velmi podstatné změně ústavy. S konečným cílem - skvěle řídit STÁT.

Éru Babiše jsem sledoval se zájmem se svými celoživotními zkušenostmi jako manažer, který se neučil jen doma, ale při své praxi na třetině světa. Zejména pak jsem sledoval snahu proklamovanou Babišem řídit stát jako podnik. Když si Babiš neuvědomil, že ve státě s danou ústavou a životem daným zejména zbytečnými půtkami často velice nekvalifikovaných lidí v rámci života partají vlastně ničeho podstatného dosáhnout nemůže. Jeho velká cena je ale v tom, že o problému mluvil a sem tam něco i v uvažovaném smyslu uskutečnil. Pochopitelně, že měl proti sobě nejen Vás, pane Jelínku, ale i právníka Lásku a právníka Hrabu a všechny ty ostatní, kterým systém MEDIÁLNĚ JUSTIČNÍ PSEUDODEMOKRACIE vyhovoval.
Asi jste si to neuvědomil, že jste se na obrazovce televize nezabýval ničím jiným než banditismem partajníků. O zájmu státu nebyla vůbec řeč.

Sebeobviňování pana Lásky, i když možná to před kamerami myslel opravdově, vyznělo jako fraška. Může se zaklínat čímkoli, pravidla hry nakonec vedou ke stejným koncům. Ta pravidla má dávat Ústava. Dává je a jsou špatná. Pak vznikají situace přiměřené situacím třeba v popisu opičího národa Kiplingem. Pravidla se nectí, protože ani nejsou.

V pravidlech činnosti vedoucích pracovníků, třeba jako je Hřib, jsou z manažerského hlediska neuvěřitelně primitivní pochybení. Samozřejmě, že toho okamžitě Hřib využil, když mohl poukázat na to, že na činnost podřízeného - jen formálně - náměstka - nemůže mít vliv. Tím ukázal, že na změně stavu nebude mít vedoucí klaka nikdy zájem. JEN NEDEFINOVAT ODPOVĚDNOST. To by potom měla policie snadnou práci. Neřku tak, aby pravidla organizace byla dána dobře propracovanou mapou odpovědností. (Kdybyste unesl mou přednášku možná, že by Vás rozplakala, jak složité věci mohou byt snadno vyřešeny. Když se zejména vlastně vzniklé problémy budou korigovat samy).
Přestanu, nerozumíte mi.

Toto všechno ovšem není jen hra. Jde nejen o budoucnost státu (o masarykovské demokracii nemůže být řeč), ale i o budoucnost Evropy a možná i bíle rasy. Neboť myslet si, že milionkrát ponížení, tradičně hrdí Číňané, třeba v opiové válce Brity - na příkoří zapomněli? Nikdy.

Když už píši, přidám ještě toto:
zdá se, že t.zv. demokracie pěstovaná zejména bílou rasou může být úspěšná pouze za podmínek neuvěřitelné nehospodárnosti. Jinak řečeno za podmínek, kdy má stát příjmy za nimiž nestojí jen vlastní obyvatelstvo. Demokracie vznikly a rozvíjely se jen v bohatých státech, zejména pak ve státech s koloniemi. Nebo - nastojte - v moderní době třeba bývalými kolonizátory ze zemí, které po neokoloniálním způsobu, velmi chytře obsadily hospodářství východoevropských zemí po rozvrácení Říše zla. Když mentalita kolonizátorů byla obyvatelstvu koloniálních metropolí vtiskována dokonce po několik staletí. Mazanost kolonizátorů je úctyhodná. Kdopak asi má hlavní slovo ve vedení EU? Že tam jsou i zástupci jako je paní Jourová? Ovládat domorodý stát vyškolenými domorodci patřilo k vrcholnému umění kolonizátorů...Mám pokračovat, když jen  připomenu 350 md od nás odcházejících každý rok k rukám většinou bývalých kolonizátorů, či když připomenu, že se cizím podnikům staráme o výchovu zaměstnanců i o jejich zdraví, když vychováváme a platíme vzdělání lékařů a sester, které potom mizí rovněž "na Západě"? A když potom snad i líbáme ručičku za to, že se nám část původně i našich peněz vrátí, když ale dozor nad jejich využitím má opět - EK?  Mohl bych pokračovat třeba i armádou - od kohopak nakupujeme předražené zbraně? A vidíte, ani tyto příjmy nestačí, pohlédneme-li třeba na Francii, Španělsko či Itálii.

A tak dál.

Uznáte snad, pane Jelínku, že jste nedohlédl, když jste se mě ptal, zda se ze mě snad nestává babišovec. Jak vidíte - viděl jsem hlouběji. Takže se o své místo - v mém řídící systému zbytečné, když by šly věci samy - nemusíte bát. Za trablem dnešním přijdou další. Už jistě stojí za dveřmi. Kapři si opravdu rybník nevypijí. Už také proto, že můj v praxi vyzkoušený model vyžaduje především vzdělané a vyškolené lidi. Jakpak asi jsou vybíráni poslanci a senátoři? U mě by si třeba pan senátor Fischer nevydělal. I on by byl zbytečný. Mimochodem - to, že se pletl kolem Havla mu senátorské kvality nevtisklo.

Hrát si na samostatnost je opravdu úsměvné. Státu nepouští žilou jen neschopnost a korupce, ale i chamtivost kolegů v EU i odjinud.

Takže si myslím, že výhled je kormutlivý. Ráno jsem napsal dopis jednomu našemu velmi známému spisovateli a šel jsem až tak daleko, že jsem  uvedl, že bych s ním ani nechtěl diskutovat. Pro jeho naivitu.

Přátelsky Zapletal