Měli jsme prezidenta Zakladatele, Budovatele, měli jsme prezidenta Ušaté Torpédo, měli jsme prezidenta co proslul výrokem „Když nemůže čert ublížit tak tedy alespoň zasmradí“, měli jsme prezidenta, který oživil Kristovu Pravdu a Lásku, když ta láska s malým „l“ u něj platila velice, měli jsme prezidenta Jájistu, i prezidenta Vejtahu. A nyní, jak se zdá, se vládnoucí Pětikoalici podařilo postavit posledního čerstvě zvoleného prezidenta do role prezidenta Vyklouze.

Jako občan si dovoluji zveřejnit svůj názor na probíhající třenice kolem protiústavního pokusu připravit důchodce o jejich zákonem stanovené zvýšení důchodu. Když, podle mě, není hlavním důvodem ani válka na Ukrajině (s níž ani nesousedíme), ani inflace, ani další problémy, ale především mimořádná neschopnost naší vlády, která byla se svými rozhodnutími vždy pozadu, přešlapovala u svých nutných rozhodnutí, ač na ni bylo ze všech stran křičeno, aby konala. Jakou máme vládu se stačí podívat na jedinou osobu, co nám řídí vědu. Vědu u nás ve 21. století řídí žena, za níž, pokud jde o její praxi, stojí jen jakýsi malý penzion. Další ministry nebudu raději ani probírat. A předsedou vlády je profesor, prý češtinář a politolog, který se v poslední době ani moc na veřejnosti neobjevuje. Místo něj v médiích vystupuje člen politické partaje, která by se do Sněmovny nedostala, kdyby nepřišla dosti podezřelá změna volebního zákona o koalicích. Předseda vlády si vybral za ministry takové jedince, jak si to dovoluji vidět, kteří by ho nemohli přerůst.

Ukázalo se také, jak je možno snadno tahat vládu za nos. Viděli jsme to v době covidu, kdy vědátoři z příslušných branží měli vládě radit jak postupovat v boji s epidemií. Ve vážnějších situacích by se především tito vědátoři měli nejdřív ujednotit a vládě předestřít jednotný názor. Jenže to by převzali odpovědnost za další vývoj epidemie. A tak tedy každý vědátor radil vládě jinak. A ta se mohla z těch rád zbláznit. Kritizoval jsem to a pan MUDr. Kubek, prezident Lékařské komory, se na mě asi doposud zlobí. Stejně je tomu i nyní, v kauze krácení důchodů. Takový pan JUDr. Kysela, ústavní právník, kterého si nový pan prezident vybral za poradce, se nejdřív vyjádří, že by byl spíše pro schválení změny navrhované vládou, ale když prezident změnu podpořil  pan Dr. Kysela se překvapivě ozve, že by ho nepřekvapilo, kdyby Ústavní soud změnu nepodpořil. Takže naše věda, když má zazářit v historických chvílích zrovna nezáří. Když navíc i akademici míní stávkovat. Před časem se ozvali v tomto smyslu i pracovníci vysokých škol. Ministryně vědy však nevyhrožuje stávkou. Odhlasovala si s ostatními, že si na plat jako poslankyně sahat nedá.

Když si takto počínají naši nejmocnější i naši vědátoři - jak to má ve státě vypadat.

A tak jsme přítomni historické tragikomedii, kdy vláda přijde s návrhem, proti němuž začne opozice okamžitě protestovat, že jde o porušení Ústavy. Návrh však ve Sněmovně díky tomu, že Pětikoalice má ve Sněmovně většinu Sněmovnou hladce projde, místo toho, aby byl vzat odpor silné opozice v úvahu. Kdepak by vydali své ujednocené stanovisko ústavní právníci.  Místo toho si jako žába v bažině kváká každý vědátor svůj názor a návrh se přesune do Senátu, kde se rovněž sehraje komedie, když důležitý sněmovní výbor je proti navrhované změně, leč plénum ho schválí. Místo toho, aby Senát návrh k projednání vůbec nepřijal se zdůvodněním, že chybí ujednocený posudek ústavních odborníků. Když při hlasování tyto odborníky nahradí hlasující senátoři - mudrlanti.