Štěpán Kotrba: Kdo bude kolik platit za televizi a proč

18.10.2024 13:31 | Glosa

„Vláda přišla s pozměňovacím návrhem mediální novely, která výrazně mění systém koncesionářských poplatků“, napsal v Parlamentních listech Karel Výborný. Jako ani jedno tvrzení autora není tato věta pravdivá. Vláda přišla s novelou zákona o rozhlasovém a televizním poplatku v rámci novely zákona o ČT a zákona o ČRo. Nikoliv s pozměňovacím návrhem. S pozměňovacími návrhy, které jsou většinou tak špatné, že nejspíš budou shozeny ze stolu, přišli různí poslanci, zejména opoziční. Systém koncesionářských poplatků vládní novela výrazně nemění, pouze zpřesňuje dvacet let starý zákon dle stávající technologické reality a zavádí šestiprocentní inflační skoky ve výši poplatků. Tolik realita uvedena na pravou míru.

Štěpán Kotrba: Kdo bude kolik platit za televizi a proč
Foto: Archiv Š. Kotrby
Popisek: Štěpán Kotrba, politický a mediální analytik

Další věta Výborného článku „Dosud povinné poplatky za Českou televizi a Český rozhlas (ČT a ČRo) platily pouze domácnosti vlastnící televizní nebo rozhlasový přijímač“ je už čistá lež.

Poplatky byly povinné vždy, už od založení rozhlasové stanice Radiojournal ve vojenském stanu léta Páně 1924. Platily se za povolení přijímač vlastnit. Podle § 3 odst. 1 zákona 348/2005 Sb. je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Právnická osoba není domácnost, ale firma. Takže autor lže.

Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho přijímače v domácnosti, i kdyby měl rádií tucet, z toho jedno ve sprše. Je-li rozhlasový přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku. Poplatník, který je podnikatelem, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, a jehož cenu si odečítá jako „náklady“ a tím si snižuje daně... Čili provozovatel autodopravy platí ze všech autorádií ve všech autech jako podnikatel a jako občan jeden poplatek z rádia u sebe doma. Provozovatel hotelu platí z každého rádia či televize v každém pokoji. I v recepci. To samé pravil předchozí zákon 252/1994 Sb. a předtím vyhláška 51/1985 Sb. a ještě předtím vyhláška 13/1974 Sb. To se ale ještě platilo 10 Kčs za rozhlasový a 25 Kčs za televizní přijímač měsíčně … Přepočítáte-li si to na počet 12 st. piv (česká obdoba BicMac indexu), zjistíte, že se dnes platí míň, než za Husáka.

Stejně tak nepravdivá je věta „nyní se však očekává výrazné rozšíření okruhu plátců.“ A souvětí Nově by se povinnost měla týkat i firem s více než 25 zaměstnanci, stejně jako všech domácností s připojením k internetu.“

Ne, povinnost pro podniky je už od socialismu, pro podnikatele pak od počátku kapitalismu. Naopak, tato vláda miluje podnikatele a proto odstraňuje povinnost platit pro podnikatele s méně než 25 zaměstnanci a OSVČ a těm úplně největším oligarchům dává „strop“ v maximální výši poplatků na jedno IČO ve výši 246 tisíc korun ročně, což je pouhých 20 tisíc měsíčně. Čili ve své podstatě je to poplatek pouze za prvních 100 zaměstnanců. Babiš může jásat.

Neočekává se ani výrazné rozšíření okruhu plátců. Protože rádio či televizi má a plátcem tudíž je i dnes prakticky každý občan, který není chudý, aby byl osvobozen a každý podnikatel. Očekává se pouze, že pro spoustu lidí přestane být jednoduché lhát a podvádět. Dosud mohli tvrdit, že nemají rádio a rádia poslouchají přes počítač. Že nemají televizi a koukají na obrazovku počítače. Stačilo napsat „čestné“ prohlášení.… Všichni se ale divili, když rozhlas využil právního institutu „oprávněného zájmu“ na základě zákona a požádal stát o data z databáze dvoustopých motorových vozidel k porovnání vlastníků automobilů prodávaných s vestavěnými autorádii a databáze poplatníků rozhlasového poplatku. Hned mu přibylo na stopadesát tisíc poplatníků a ještě vymohl penále. Nyní přibyla nutnost ověřovat přesná data o zaměstnanosti a jediná exaktní centrální evidence všech zaměstnanců (plátců daně z příjmu ze závislé činnosti, kteří nejsou osvobozeni od platby) je na České správě sociálního zabezpečení. Stejně tak přístup k internetu ve většině případů není anonymní. Každý provozovatel internetového připojení, kabelového připojení a telekomunikační operátor vede databázi svých zákazníků a dokonce ví i, jaký mají hardware. Institut oprávněného zájmu platí i zde.

GDPR uvádí jako příklady oprávněného využití oprávněného zájmu pro účely zamezení podvodům. Platí to zvláště, když Ústavní soud definoval televizní poplatek jako „jinou dávku“ k úhradě veřejně prospěšného účelu v souvislosti s trestným činem neplacení daně poplatku či jiné dávky.

V roce 2005, když jsme formulovali nový poplatkový zákon, přišli zástupci telekomů, ať neurčujeme jako přijímače počítače a smartphony, schopné příjmu dat internetu, tedy i zvukových a obrazových dat streamu rozhlasového a televizního vysílání. Báli se, že by se tak zdržela penetrace těmito zařízeními a zbrzdilo by se tak zavádění internetu v Česku. A oni by neamortizovali dostatečně rychle svoje (tehdy opravdu vysoké) náklady. Zůstaly tam tehdy jen počítače se speciálními kartami na příjem „free to air“ DVB-T vysílání a telefony s FM přijímači, což byl zlomek počtu mobilů. Argument telekomů byl logický po omezenou dobu, dnes už logický není. Stožáry jsou dávno zaplacené, penetrace internetu je maximální, telekomy vydělávají bez ohledu na krizi jako nezavřené. Nikomu to nepřijde nemravné. Nynější novela tedy zavádí to, co mohlo být zavedeno už před dvaceti lety: zdrojem poplatků budou do budoucna všechna zařízení, technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání. Nikoliv jen příjmu (…vysílání), ale reprodukci (…obsahu „vysílání“). No a protože Český rozhlas vysílá i v DVB-T (dnes DVB-T2), je každá televize i rozhlasový přijímač. A tak je pro Český rozhlas oprávěný zájem i na nahlédnutí do databáze plátců televizních poplatků. A protože jak Česká televize, tak Český rozhlas šíří svůj signál nejen vzduchem“, ale i po internetu, je přijímačem každé zařízení, způsobilé k individuálně volitelné reprodukci i po internetu.

Nemá pravdu ani v článku citovaný předseda Svobodných Libor Vondráček, když to nazývá „dělat za stát špinavou práci“ a „hlásit své zákazníky“, ani libertarián v rouše ANO, poslanec Patrik Nacher, který to rovnou nazývá „fízlováním“. Správně se tomu říká zabraňovat lidem v podvodném jednání. Stejně jako posílat hlášení daňovému úřadu o tržbě za hotové (EET), které prosadil (správně) Nacherův předseda Andrej Babiš. Elektronická evidence tržeb není fízlování. Zamezení podvodnému vyhnutí se platbě poplatku není fízlování, ale ano, jde o „zásah do soukromí jednotlivců“. Zákonem oprávněný zásah. Kontrola berňáku je také zákonem oprávněný zásah do soukromí jednotlivců. Poctivost se musí občas prověřit, zákon není pro srandu.

Svobodní jsou banda pravicových anarchistů, kteří by rozvrátili stát, kdyby je k tomu někdo pustil. Naštěstí se tak dosud nestalo.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Sociální služby

Nemyslíte, že mnohem větší problém, než jsou finance, i když ty jsou většinou alfou omegou všeho je fakt, že populace stárne, ale sociální systém na to není vůbec připraven a nic se neděje? Už teď je problém sehnat třeba pečovatelák a další služby. Kdy začnete řešit tento problém? Protože už se měl ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…