Zajímavé je, že se tak stalo i v zemích, které se pyšní rozsáhlým sociálním systémem jako je Norsko, Švédsko, Finsko či Dánsko. Nerovnost v příjmech mírně narostla i v České republice. V porovnání s ostatními státy však patří k extrémně nízkým. (více graf 1 a 2)

Ukazuje se, že systém daní a odvodů v České republice se soustředí především na příjmy, které v porovnání se zahraničními zeměmi výrazně zatěžuje. Naopak majetek je daněmi a odvody jen minimálně zatížen. To v mnohých případech vede k paradoxním situacím. Například lidé, kteří vlastní nemovitosti a mají nízké příjmy, mohou dosahovat výrazně vyšší životní úroveň než lidé, kteří žádné nemovitosti nevlastní, přestože mají podstatně vyšší příjmy.

Systém v naší zemi v zásadě neřeší majetkovou nerovnost, která má výrazný vliv na kvalitu života. Naopak se zaměřuje na příjmy, kde nerovnost výrazně vyhlazuje. To může vést ke snížení prostupnosti ve společnosti. Chudým lidem, kteří mají málo majetku a snaží se to změnit tvrdou prací, jsou házeny klacky pod nohy příliš vysokým zdaněním příjmů. V konečném důsledku tak obtížně mohou shromáždit dostatek peněz na pořízení majetku. Naopak bohatí lidé, kteří mají hodně majetku, se příliš nemusí snažit. I s nízkými příjmy z práce si svůj majetek mohou hravě udržet.

Česká republika se oproti ostatním rozvinutým státům vymyká i v dalším ohledu. O nadstandardně velké části naší společnosti můžeme říct, že z hlediska příjmů patří do střední třídy. Podobné je to i v dalších zemích Visegrádské skupiny. V tomto ohledu se výrazně lišíme od průměru ostatních zemí. Naopak Čína, Rusko a Spojené státy zaujímají opačný protipól. Přestože je zřejmé, že Rusové i Číňané mají výrazně nižší příjmovou úroveň než Američané, v procentuálním vyjádření je rozložení příjmů ve všech těchto zemích podobné a vytváří malou střední třídu. (více graf 3)