Většina politiků se do nastavení úrokových sazeb příliš neplete centrálním bankám a respektují nezávislost měnové politiky. Prezident Donald Trump se však začíná proti růstu úrokových sazeb ve Spojených státech bouřit. Uvědomuje si, že kvůli vysokým úrokovým sazbám v USA je dolar příliš silný proti dalším měnám, což znevýhodňuje americké exportéry. Vysoké úrokové sazby rovněž nepřejí Trampově expanzivní fiskální politice, která na jedné straně zvyšuje výdaje státu a na druhé straně snižuje daně. Takováto politika vede k zadlužování Spojených států, které je financováno při relativně vysokých úrokových sazbách.

Ve světě jsou patrné odlišné přístupy k měnové politice. V eurozóně, Švýcarsku a Japonsku jsou úrokové sazby nulové či dokonce záporné. Oproti tomu ve Spojených státech, Kanadě, Spojeném království a Novém Zélandu se úrokové sazby pohybují od 0,75 procenta do 2,00 procenta. Postupem času dochází k narůstání rozdílů v úrokových sazbách, což přináší ekonomické pnutí mezi jednotlivými státy.

Růst úrokových sazeb zpomaluje rozvoj firem vlivem dražšího financování skrze úvěry. Dražší úvěry však nepoškozují jen firmy a mají negativní dopad i na předlužené státy. Rovněž lze říci, že vyšší úrokové sazby posilují měnu, což má negativní dopad na vývoz a celkovou bilanci zahraničního obchodu. Vyšší úrokové sazby v konečném důsledku vedou k nižšímu růstu ekonomiky.

Na druhou stranu lze argumentovat, že vyšší úrokové sazby brání vzniku ekonomických nerovnováh. Díky vyšším úrokovým sazbám posiluje domácí měna, což snižuje cenu dováženého zboží a zvyšuje hodnotu domácích úspor vůči zahraničí. Ekonomiky, které pracují s vyššími úrokovými sazbami, jsou rovněž lépe připraveny na příchod ekonomické krize.