Nová studie Americké centrální banky (FED) jasně ukázala, že pokud očistíme spotřební data o demografické faktory, jakými jsou věk, disponibilní příjem a další skutečnosti, jsou data o spotřebě a utrácení různých generací až překvapivě podobná. Mileniálové mají nižší příjmy než předchozí generace, proto utrácejí méně. Důležité je však zjištění, že u mileniálů existuje potenciál ke zvýšení spotřeby. Stačilo by, aby měli vyšší příjmy nebo větší majetek. To se samozřejmě postupně děje přirozeným přesunem bohatství v rámci rodiny a rostoucími příjmy po získání prvních pracovních zkušeností.

Mezi generacemi je patrná mezera, která se projevuje v oblasti příjmů. Jedním z důvodů je fakt, že řada mileniálů dosáhla dospělosti v období světové hospodářské krize. Nastupovali do práce v letech vyšší nezaměstnanosti a dalších nepříznivých faktorů na trhu práce. Jejich mzdy začínaly níže a rostly pomaleji, než bylo obvyklé před krizí. To výrazně ovlivnilo průměrnou mzdu mileniálů i jejich celkové bohatství a spotřební chování.

Když se podíváme na studii FEDu blíže, tak se jako hlavní faktory nižší spotřeby mileniálů jeví věk a disponibilní příjem. FED zkoumal i další faktory jako průměrnou útratu, dluhy či celkový majetek. Po hlubší analýze jednotlivých položek spotřeby studie dospěla k závěru, že mileniálové mají podobné preference a chuť utrácet, jako měly předchozí generace. Mileniálové však obecně utrácejí méně za ubytování a stravování, naopak vynakládají více za vzdělávání, které je ve Spojených státech zpoplatněno. Určitý mezigenerační posun tedy existuje.

Zajímavostí je, že když byla předchozí generace baby boomers mladá, čelila různým neopodstatněným závěrům. Vyčítána jí byla například přílišná rozhazovačnost oproti předchozí takzvané tiché generaci, kterou ovlivnila druhá světová válka. Po očištění dat o věk, příjem a majetek se ukázalo, že to vůbec nebyla pravda. Baby boomers se chovali podobně jako předchozí generace, měli pouze více peněz a větší možnost utrácet. Dokonce se ukázalo, že spotřeba boomerů nerostla tak rychle jako jejich příjmy, takže měli větší tendenci spořit (investovat).

Nyní se situace svým způsobem obrací, když je současná generace mileniálů považována za generaci, která se odklání od konzumu směrem k prožitkům, sharingu či duchovnu. Pravdou je, že do značné míry je jejich odklon od konzumu nedobrovolný, způsobený nižšími příjmy a menším majetkem. Plynou z toho zásadní závěry pro současný a budoucí trh akcií i jiných tříd investic. S jídlem roste chuť a s rostoucími příjmy a majetkem mileniálů lze očekávat výraznější absolutní růst spotřeby, větší zájem o investice do akcií a ostatních tříd aktiv. Konkrétní business modely, značky a komunikační kanály budou výrazně jiné než u generací předchozích. Stačí zmínit koncepty jako sharing, sociální sítě, crowdfunding, umělá inteligence a podobně. Na potřebě konzumu to však nic nezmění a obavy o budoucí poptávku jsou tedy zbytečné.