„Vzdělávání“ a zásoby pro vrahy – to je ta pravá humanita!

Šéf organizace pokrytecky nazývané Člověk v tísni přiznal, že Západem financovaná zásobovací agentura působí dnes pouze v Sýrii již od roku 2012, tedy necelý rok před zorganizováním neúspěšného syrského Majdanu. Laskavě a s účastí v hlase líčil, na kterých územích Člověk v tísni organizoval „vzdělávání“ a rozdával tuny mouky. Napřed severozápad země, pak i severovýchod, jenž ovládali „…i Kurdové…“, dnes hlavně v provincii Idlíb. Tedy přesně ve stopách pohybu Islámského státu.

Je přece známo, že arabští  džihádisté mají často velké rodiny s velkou spotřebou jídla a z něčeho též musí být živeny i civilní lidské štíty z žen a dětí, jimiž vždy svá vojenská sídla bandité z „umírněné opozice“ s oblibou obehnávají. Mrtví by jen stěží plnili tuto bohulibou roli ve jménu Alláha Velikého a Slitovného.

Pan Pánek diváctvu též sdělil, že jeho organizace zajišťuje místnímu obyvatelstvu vzdělání formou výuky řemesel. Blíže to neupřesnil a upřímně – jakému užitečnému řemeslu by mohli agenti nedostudovaného biologa naučit místní obyvatele, uvyklé krýt si své místní potřeby svými řemesly již po tisíce let? V jaké profesi by Zápaďané mohli obohatit znalostmi „umírněné“ džihádisty? Že by v hrdlořezectví? Šimon Pánek to jednoduše tak jaksi nepovysvětlil….

A zase je vyhnali, ještě že „Člověk v tísni“ je neopustí…

Poslední větší islamistická enkláva s cizozemskými islámskými papaláši se momentálně nachází v Idlíbu, kam odešli koridorem i vrahové z dnes už očištěné Ghúty a okolí. A pan Pánek se svými „tísňáky“ stejně jako jejich kammeraden z teroristického PR uskupení Bílé přilby ty bandy profesionálních zločinců věrně následuje, aby je i jejich děti zásoboval moukou a „vzdělával“.

Znechuceně (hlavně lživě) v televizi komentoval skutečnost, že Sýrie prý odmítla vpustit inspektory mající hledat stopy neexistující chemického útoku v Ghútě. Inu – v době, kdy se inspektorům prohánějí nad hlavou Trumpovy „krásné, nové a chytré rakety“, by to jistě bylo riziko. Prezidentu Assadovi se i tak dávají za vinu útoky, které cíleně přiživují nezákonné vojenské agrese aliance všehoschopných, pohrdající  OSN i mezinárodním právem. Natožpak aby snad nějakého mezinárodního činovníka omylem trefilo cosi krásného, nového a chytrého.

„I když lžou, musíme být na jejich straně….“

To řekl doslova před pár dny arabista Petr Pelikán. Výskyt německých barelů s chlórem, které nakonec obklíčení zbabělci naštěstí nepoužili, jakož i anglické dýmovnice, které snad případně měly suplovat jedovatý mrak po Assadově útoku našeho „humanistu“ a hlavně bastarda nechávají chladným. Vrahové si uvědomili, že kdyby se rozhodli pro skutečné trávení svých lidských štítů, žádný spásný koridor do Idlíbu by se  nekonal a byli by ztrestáni na místě.

Pánek se však plně ztotožňuje s Pelikánovým názorem a tak soudí, že útok se prý konal, poněvadž Syrská armáda z taktických důvodů plyn použila. Co je to taktika pan Pánek netuší, takže jeho bližší blábolivé „vysvětlení“ spočívalo v tom, že „Assad tam prostě už nutně potřeboval vyhrát…“ …? Smutně směšné vystoupení. Ale protiassadovské, protiruské.

Jak říkají washingtonští jestřábi: „Jsou to sice bastardi, ale jsou to naši bastardi“. A tak to je.  Bohužel platí, že i my jsme prostě americkými bastardy.