Jak se v politice daří krejčím

Odborníkům a profesionálům, kteří se něčím živí, je třeba věřit. A třeba sociologičtí výzkumníci občanského myšlení profíci jsou a živí je to dobře. Jako například kvalitní krejčí. Oblek na zakázku musí klientovi padnout jako ulitý, Stejně tak výzkum veřejného mínění musí zcela přesně zapadat do očekávání zadavatele, tedy toho, kdo to všechno platí. Pak se zveřejňují „preference“, „očekávání, hraničící s jistotou“, „nepravděpodobné scénáře“, „grafy“ hladící ego prachatého zákazníka.

Je potom vcelku jedno, jak skutečně kterékoli volby dopadnou. Krejčíci z našich (a nejen našich) agentur cituplně pokrčí rameny a „podvedeným“ klienům sdělí: : „Podívejte se, sami musíte uznat, že jsme dělali, co jsme mohli….“. A klienti se nezlobí, dobře vědouce, že snaha krejčíků byla vskutku enormní, pouze ten nepříjemný, podváděný a médii všech druhů válcovaný a manipulovaná elektorát přece jen jaksi vytušil podraz a aspoň částečně se zachoval racionálně.

Svět podle Winstona

Politický cynik Winston Churchill to vystihl již více než před 70 lety přesně. „Nevěřím žádnému průzkumu veřejného mínění, který si nezfalšuji osobně.“, děl matador poslaneckých, ministerských a premiérských seslí jednoznačně. A označit jej cynikem není nic pejorativního, neboť v politice platí definice cynismu dle Ambrose Bierce, amerického básníka, jenž se obdivuhodně trefil pod dojmem občanské války v USA, tedy dalších 80 let před Winstonem.  „Cynik – zlosyn, jehož pokřivené vnímání způsobuje, že vidí věci, jaké jsou a ne, jaké by měly být.“

Slovy zesnulého britského premiéra se řídí „elity“, „stoupenci hodnot“ a „našeho způsobu života“ všech barev a napříč politickým spektrem jako islamista koránem. Manipulují, lžou, slibují, aby vzápětí nedodržovali slíbené, zase pak lžou a lžou a to vše odění ve slušivé kabátky, co ji na počkání, ale kvalitně spíchnou jejich političtí zakázkoví krejčíci, jimž za službu dobře zaplatí.

Pro socany na odchodnou aspoň nějaké to „sáčko“…, Babišovi zlatý kabát s tlustými prýmky

ČSSD a.s. díky své zprofanovanosti chudne a chudne, zadlužuje se a pranic jí nepomáhá ani privatizace justice a umoření věřitelů k smrti, aby nemusela platit své dluhy. Byl to ale kdysi dobrý zákazník, stejně jako před ním ODS a tak je třeba se k němu ve výzkumech chovat aspoň trochu slušně, pravda….

Teď je v kurzu jiný klient s nekonečnými zdroji. Andrej Babiš a ANO. Opanoval již všechno a bývalí profesní okopávači jeho kotníků rychle mění kabáty podle módy zářivého kaftanu, co mu šijí jeho vlastní krejčí z agentur o jakémsi mínění. Nastává doba další předvolební manipulace, takže je třeba připravit modely, které se budou nosit do parlamentních a prezidentských voleb. Nebude špatné, když jim tvůrci do kakofonie politických barev sem tam vloží i zrníčko reality, třeba o počtu dotazovaných nebo jejich věku či pohlaví. A dost. Ostatní ať už hezky zkonzumuje buranský volič.

A podle vzoru „Brexit“ nebo „Trump“, všechno bude jinak. Zaplaťpánbůh

A tak se ocitne mezi zveřejňovanými preferencemi iformace o tom, že pan Babiš všude bezkonkurenčně vede (30%-38%), zasloužilá, kdysi solventní ČSSD je stále druhá (15%-18%) a neplatič Tomio Okamura se svou SPD se prý potácí okolo 6,5%. Už to, že panu Okamurovi je přiznána eventualita průchodu do sněmovny je dobrá zpráva pro všechny, co nestačili zblbnout. A jak číst ta procenta?

Babišových skoro 40% se smrskne asi na nějakých 22%. ČSSD snad docílí cosi přes 5% (být voličem sobotkovců je totiž tak trochu diagnóza) a SPD s Tomio Okamurou v čele mohou klidně přešplhat 30% i více. A pan Okamura bude premiérem, stačí umět prostě ty „výzkumy“ číst.  Okamura jako premiér? No, dělal jsem si takový malý průzkum a spoustě lidí to bude po chuti, jakož i další spoustě (dohromady už většině!) to nebude vadit. Osobně jsem dosud na vážkách – bude mi to pochuti nebo mi to spíše nebude vadit? No, uvidíme….

A ještě jeden průzkum jsem si udělal. Vyšlo mi, že velkoskořápkář Horáček se nikdy prezidentem ČR nestane. Na to si můžete vsadit.